Sofia

Střípky ze života dětské lékařky Barbary, která žije v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Film plyne hodně pomalu, občas tomu chybí výraznější dramatické momenty a taky se v něm na můj vkus jezdí až moc na kole. Přesto je dobrou výpovědí o tom, jak se v šedivém, hnusném a bezútěšném DDR žilo. Nejvýrazněji mi tak asi zůstane v hlavě momentka, kdy se Barbara (výborná Nina Hoss, která hraje hlavně očima, jinak se její výraz během celého filmu moc nezmění) při jedné z nesčetných domovních kontrol podrobí tělesné prohlídce v koupelně a žena, která ji provádí a která bezesporu oplývá nižším vzděláním než Barbara, ji bez ostychu tyká a přikazuje "roztáhni nohy a ohni se." Větší ponížení si asi těžko umím představit.

Filmů o pocitech a dlouholetých depresích po ztrátě dítěte už bylo natočeno několik, ale toto francouzské drama se odlišuje tím, že nakonec dopadne úplně jinak. Výborné výkony obou hlavních představitelek, zvláště Sandrine Bonnaire, jejíž proměna z dokonalé bohaté paničky do psychické trosky zmítané výčitkami svědomí je opravdu úžasná. Film byl natočen podle skutečné události.

Til Schweiger chtěl zviditelnit svoji dceru, tak si pro ni napsal film a sám si ho i zrežíroval. Postavil ji tak do centra a kolem ní uplácal sentimentální, klišovitý a pitomý příběh plný nesympatických postav. Jediným sympaťákem zůstává tak sám Schweiger, který hraje opět stejnou postavu jako ve svých dvou předešlých filmech Zajíček s ušima a Kuře bez uší (talentovaný proutník bez peněz). Vtipné mi to moc nepřišlo, naštěstí se mu ale jako vždy povedl alespoň písničkový soundtrack.

Rozhodně nevšední film. Hlavní postava sedne málokomu, prdlá a nedospělá Poppy alias Sally Hawkins je opravdu "velké sousto". Ostatně i jiné postavy (učitel autoškoly Scott nebo Poppyina sestra Suzy) jsou natolik podivné, až to sráží film o trochu dolů - nevěřím, že koncentrace takových typů na jednom místě ve stejnou dobu je vůbec možná. Film má trochu přehnanou stopáž, bez některých scén (dialog s bezdomovcem nebo návštěva těhotné sestry) by to možná více drželo pohromadě, takhle už jsem se po hodině koukala na hodinky a čekala, jak to scénárista a režisér v jedné osobě asi ukončí.

Bratři Grimmovi by z této verze asi měli radost, já jásám jen tak napůl. Potěšilo mě především výpravné zpracování, kostýmy, elfí říše, Charlize Theron a finální titulky. Film měl parádní rozjezd, ale po vstupu do temného lesa se příběh začal poněkud tříštit a některé scény byly už naprosto zbytečné - a to platí i o trpaslících, kteří se nakonec ukázali být nejslabším a nejnudnějším článkem. O Kristen Stewart se nemíním rozepisovat, o jejím "hereckém umění" jsem se zmínila už u Twilightu. Film na jedno podívání.

Jeden by si mohl i myslet, že když upír zapomene kondom, mohlo by to konečně začít být i zajímavé...ono se ale kupodivu pořád nic neděje, jen to staré známé bla bla bla typu "I love you forever / I hate you forever / I won't let anybody hurt my family" atd. Ani finálním hryznutím se nestalo nic, co by se nedalo dopředu očekávat. Neznalá knižní předlohy vůbec netuším, jak to asi celé můžou dovést do konce, ale když už jsem se masochisticky koukla na všechny dosavadní čtyři díly, nějak to holt doklepu i s tím pátým.

Příběh s hodně silným potenciálem rozmělněný v laciném televizním provedení. Aby to dostatečně zapůsobilo, musela by být Eichmannova zvěrstva zobrazena také vizuálně (ve filmu jsme se dočkali pár střípků, které ale nebyly dostatečně působivé - když to řeknu poněkud cynicky, tak i vězni z koncentračních táborů vypadali až moc vykrmeně a zdravě). Thomas Kretschmann byl obsazený výborně, zato vyšetřovatel byl hodně nemastný neslaný, moc emocí se z něho vyčíst nedalo. Z celého filmu mi tak utkví v paměti asi jen dvě scény - dopis a židovské miminko.

Avengers trpí stejnými neduhy jako většina komiksových adaptací - slabá zápletka (Zemi ohrožuje nešvar z cizí planety), nijaká výprava (všechno se odehrává v podstatě ve dvou lokacích, "Rusko" a "Indii" v úvodu nepočítám) nebo přehršle zbytečných dialogů o nových technologiích, které jsou naprosto o ničem. Film má hodně pomalý rozjezd (než se všichni super hrdinové seženou dohromady, uteče skoro hodina), pak se asi půl hodiny neustále hádají a vzájemně pošťuchují a pak teprve přijde grandiózní finále s perfektní akcí. Osobně mi moc neseděla Scarlett Johansson alias Černá vdova (což je ale tím, že neznalá komiksové předlohy o ní nevím vůbec nic), na druhou stranu to vyvážil jako vždy perfektně hláškující Iron Man. Viděno v 3D.

S Jane Austen mě pojí prapodivný vztah - její romány považuji za nebetyčné blbosti a ve filmové podobě je beru jen tehdy, pokud samy sebe neberou moc vážně. Život samotné Jane mě ale docela fascinuje a proto mi toto BBC drama naprosto padlo do noty. Celkově povedenější, propracovanější a myšlenkově bohatší než Vášeň a cit. O životě žen ze střední vrstvy v Anglii počátku 19.století to vypovídá více než všechny její romány dohromady.

Hravé a originální. Přistoupila jsem na režisérovu hru a dostalo se mi nekonvenčního filmu o jedné výrazné osobnosti, kterou si svým rebelstvím dovolím přirovnat k mému oblíbenci Jimu Morrisonovi. Film se rozjíždí trošku rozpačitě, ale s příchodem Laetitia Casta alias B.B. to dostalo pořádné grády. Scény s Jane Birkin (velká škoda předčasné smrti Lucy Gordon, byla nejen krásná, ale i talentovaná) byly umírněnější, ale o to intimnější (např. scéna ve vaně nebo focení se psem v posteli). Nejedná se o tradiční biografii ve stylu "narodil se, žil, umřel" a to mě na filmu právě asi nejvíc bavilo. Myslím, že Sfarovi se Gainsbourgovu osobnost povedlo ztvárnit dokonale, na čemž má lví podíl i hlavní představitel, který jako by Sergemu z oka vypadl (stačí si vyhledat nějaké Google fotky).