Sofia

Dobrý nápad, ale poněkud laciné zpracování (což je u Niccola zvykem, viz Gattaca - ale tam mi to zase tolik nevadilo). Hodně chudé exteriéry, všechno je v podstatě černo-bílé, chybí jakékoliv výrazné barvy. O logických kiksech jsem radši moc nepřemýšlela, jen mě překvapila neexistence mobilních telefonů :-) Z herců vyčníval Cillian Murphy, škoda, že jeho postava nebyla hlouběji rozpracována (jeho rodinné pozadí apod.). Amanda Seyfried by si zasloužila nějakou tu "cenu" už jen za to, že to celé odběhala v deseticentimetrových podpatcích.

Po Malých ženách další filmová adaptace románu od Luisy Mary Alcottové, tentokrát v kanadské a ještě televizní produkci. Příběh se skládá v podstatě ze stejných prvků jako Malé ženy - život chudé rodiny na americkém Východě v 19.století, převaha ženských hrdinek, složité rodinné vztahy, boj se spálovou horečkou, první láska. Film je to příjemný, s nestárnoucí Jacqueline Bisset v hlavní roli, ale na Malé ženy mu přece jenom něco chybí - lepší herecké výkony, větší šmrnc a spád, vrstevnější scénář.

Film s hodně vážným námětem - jak se člověk má vyrovnat se ztrátou blízkého, který navíc zemřel násilnou smrtí? Michelle Pfeiffer jako vždy velmi krásná a křehká, Ashton Kutcher - no, sice ho mám zařazeného v kategorii neherce, ale této role se kupodivu zhostil docela dobře. Role mladého kluka, který do svých dvacetičtyř let žil jenom studiem a zápasením a najednou zažívá poprvé velké emocionální otřesy (smrt sestry, vztah se starší ženou), mu docela sedla a to, jak se to v něm pere, bylo vidět hlavně v jeho očích. Osobně mě ale nejvíce zaujala Kathy Bates, její smutek mi dával hodně zabrat. Hollander si libuje v dlouhých a detailních záběrech (obličeje herců máme před sebou téměř přes celou obrazovku), Jóhansson sestavil výborný soundtrack, ale přesto to jako celek nevybočuje nad průměr.

Mně osobně více vyhovovalo estetické pojetí 300 a ohledně příběhu nedám dopustit na čsfd uživateli nenáviděné nové zpracování Souboje titánů. Válka Bohů nám nabízí jen hodně slaboduchý příběh s černobílými charaktery, kde se něco začne dít až s nalezením luku (tzn. zhruba po hodině). Poslední bitva je výborně zinscenovaná, ale to je asi tak všechno. Viděno v 3D.

Opěvovanou knižní předlohu jsem nečetla, ale film na mě zapůsobil jako milý způsob, jak přiblížit dospívajícím svět filosofie a historie. Hodně povedené bylo ztvárnění renesance, trochu mě zamrzelo, že mýty a pohádky zde byly jen povrchně zmíněny a hodně mě zamrzelo zjevné levicové zaměření autora (kapitola o ruské revoluci). Doufám, že moje dcera bude jednou tak zvídavá jako Sofie.

Filmů o smrti dítěte už bylo natočeno hodně, ale Redfordův neobyčejný režijní debut patří asi mezi ty nejlepší. Mrazivé psychologické drama o tom, jaký rozklad v rodinných vztazích taková ztráta způsobí. Kromě výborně napsaných dialogů mu v tom hlavně pomáhají herecké výkony - zvláště Mary Tyler Moore v roli manipulativní, chladné a egoistické matky si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Je to drásavé, je to smutné, ale na konci to na mě přece jenom dýchlo závanem naděje.

Křesťanská agitka, která se začne zajídat už po půl hodině. Ježíšovo utrpení a Bůh na diváka vykouknou každých pět minut (dokonce i dětské obrázky na lednici obsahují kříž) a nevěřícímu skeptikovi to až nahání husí kůži. Pár policejních honiček a dva povedené vtipy (Snake King a I love you, boss) to bohužel nezachrání.

Jediná hororová (a to ještě zubařská scéna - což je u mě vždy zárukou zavřených očí) se odehrává ještě před úvodními titulky, potom už to jde ale bohužel kvalitativně hodně dolů. Jedná se o hodně otřepaný příběh s ještě otřepanějšími logickými kiksy (mrtvoly příšerek zmasakrovaných malou Sally se po domě hromadí, ale natvrdlému tátovi to pořád ještě ne a ne dojít). Jediné, co se na tomhle filmu povedlo, je ten dům a jeho přilehlé zahrady. P.S. A nikdo mi nevymluví, že by na ty tajtrlíky nezabral plamenomet.

Středověká detektivka v divadelním hávu. Paul Bettany a Willem Dafoe jako vždy výteční, z filmu sálala zima a bída. Těžký to život kočovných kejklířů.

Tento film nám servíruje jedno klišé za druhým - předčasně vyspělé dítě, chytré jako rádio (a které mimochodem vypadá úplně stejně jako Carla Bruni), natvrdlý, ale cool táta, majitelka robotího šampióna mluvící východoevropským přízvukem, trapný a hrdý Japonec a k tomu několik soubojů, u kterých už je dopředu jasné kdo vyhraje, protože stejné schéma se objevuje ve všech ostatních boxerských filmech. Nejhorší na tom ale je, že je to hrozně nudné. Jedna hvězdička za soundtrack a druhá za souboj v aréně ZOO, která si sem jakoby odskočila ze Šíleného Maxe.