Adolf Eichmann

Režisérův záměr obohatit děj osudy a rodinnými trablemi vyšetřovatele jsem skutečně nepochopil. Jestliže film nese název Adolf Eichmann a je ryze životopisným snímkem, tak nevidím důvod proč tam cpát něco, co nikoho nezajímá a co dějový koncept jen roztříští. Navíc Eichmannův příběh je dostatečně silný a vyvolává pocity sám o sobě, čili žádné koření navíc skutečně nepotřebuje, ale k věci. Film je ve výsledku suchým béčkem, které žádné hlubší pocity nezanechá, ovšem jedno velké plus tu je a to Eichmann sám. Nezaujme jen podoba se skutečným Eichmannem nýbrž i věrohodné ztvárnění z hlediska charakteru a vystupování. Nepřístupnost, chlad, vyhýbavost a především lstivost. Typické vlastnosti, za jejichž efektní znázornění můžeme vděčit skvělému Kretschmannovi, který má nacistické pohlaváry zřejmě v oblibě ( myšleno v rámci jejich ztvárnění). Herec pro hlavní postavu zvolen dobře, zbytek vyšumí do ztracena. 60% (15.03.2015)

Tváří v tvář vykonavateli zla. Dokonalý příklad chladnokrevné, mrazivé, lstivé a vychytrale prolhané podoby osobnosti. Člověka, který na povrch působí, že je tvrdý jako kámen. Vystupuje krutě, nepřístupně a neporazitelně, ale uvnitř je zbabělcem, slabochem a neuvěřitelně malým člověkem se svým vlastním strachem a nočními můrami. Při určitých záběrech kamery na Eichmanna, při pohledu na jeho šílenou a přitom tak klidnou tvář, na jeho nepřítomné oči za velkými brýlemi, mi připadal podobově srovnatelný s fotkami ruského kanibala, přezdívaného "The Rostov Ripper" Andreje Chikatila. Thomas Kretschmann musel být v minulém životě mužem pochodujícím v holínkách, oblečeným v uniformě a zvedajícím pravici. Jinak si nedovedu vysvětlit jeho časté, a tak strhující herecké ztvárnění pohlavárů Třetí říše. Troy Garity skvěle ztvárnil vyšetřovatele, jemuž při postupných návštěvách "šéfa" konečného řešení, zůstaly jen neuvěřitelně prázdné oči. Není možné, aby se člověk setkal s různými formami zla a jakési geniální šílenosti, aniž by tím nebyl jakkoli poznamenán. Je to snad jakási zvrácená fascinace smíšená s odporem, která přitahuje člověka ke zlu, jeho formám a nekonečné prázdnotě. Podobným příkladem byť snímky 8 mm, Mlčení jehňátek a Půlnoční vlak. Film mi svým specifickým barevným nádechem a celkovým zpracováním příběhu, připomínal podobně zaměřeného Vraha od Green River. "Ukázal nám naši velikost tak, jako nikdy předtím", "Setkal jsem se s ním během státní návštěvy Palestiny, ale nebyli jsme si blízcí, on obdivoval Hitlera, ne mně", "Ten člověk nás rozdělil, úplně ti vzal duši..." (21.12.2009)

"Vůdce byl zrcadlo nastavené velkoněmecké říši. Milovali jsme ho, protože díky němu jsme mohli najednou všichni spatřit svoji velikost tak, jako nikdy předtím." Nebýt toho zatraceně divného konce, který akorát tak navodí atmosféru plnou nepochopení a odporu byla bych dala 4/5. Adolf Eichmann byl skutečně - jak sám řekl - jedním kolečkem v tom hrozivém soukolí, ale kolečkem, které šlapalo na plné obrátky a žádný z rozkazů nenechalo náhodě. Dostala mě scéna kdy si s židovskou "spřízněnou duší" jako předehru říkají čísla mrtvých židovských občanů...či když zastřelil mimino. Chápu proces s ním jako zadostiučinění, které bylo nevyhnutelné. Ve společnosti normálních lidí nemůže žít někdo, kdo povraždil a nebo nějak spolupracoval na vyvraždění tolika lidí - ani ve vězení jako takovém. Perfektní Troy Garity mi ukázal, že hrát umí. (02.02.2013)

Škoda, že tvůrci se jen nezaměřili na postavu A. Eichmanna, na jeho život, motivace, rodinu. Takhle je film hloupě rozdělený na něj a osudy rodiny vyšetřovatele, který proti němu zbírá důkazy a vypovádá ho. Opravdu škoda, protože Thomas Kretschmann je opravdu vynikající a dokáže svého válečného zločince přesně uhrát. Eichmann nebyla pouhá zrůda, byl to jen dokonalý úředník a organizátor, který žil v té době (dnes by z něj byl pravděpodobně vysoce postavený manager). Člověk přímo stvořený pro NSDAP. A kdyby o tom byl tento film,....prostě promarněná šance. (16.03.2009)

"Eichmann" je poutavější a zajímavější v momentech, kdy má blíž ke skutečnému [záznamy rozhovorů] a hranému [výjevy z Eichmannova „úřednického“ života] dokumentu, zjevně kulhá při výjevech z rodinného života vyšetřovatele resp. když syrové skutečnosti podlévá domněle dramatickou omáčkou, čímž sice zdůrazňuje pro příběh jakoby důležité paralely mezi oběma hlavními postavami [vztah k rodině, zodpovědnost vůči * ehm * povinnostem], ale to zajímavé [podání zprávy o životě muže, jemuž dodávalo neskutečné zadostiučinění vědomí, že sprovodil ze světa 6 000 000 lidí] ve skutečnosti ředí. Herecký výkon Kretschmanna mi celkově i v řadě detailů připomínal Carlyleovo podání slavnějšího Adolfa, Garity nebyl také nebyl zlý, snad jen jako obvykle über-britský Stephen Fry mi v roli izraelského představitele pochopitelně nesedl. Snad jsem neudělal chybu, když jsem film pojal jako zdroj informací... Hezký dovětek brilantního „Conspiracy“, kde se v Eichmannově kůži vyřádil Stanley Tucci. (20.11.2012)