Režie:
Robert YoungHudba:
Richard HarveyHrají:
Thomas Kretschmann, Troy Garity, Franka Potente, Stephen Fry, Stephen Greif, Tereza Srbová, Judit Viktor, Béla Fesztbaum, Stephen Buhagiar, Dénes Bernáth (více)Obsahy(1)
Natočeno na základě závěrečného vyznání Adolfa Eichmanna mladému izraelskému vyšetřovateli Avner Lessovi. Eichmann, který byl hlavním hitlerovským architektem konečného řešení židovské otázky, tak činí těsně před svou popravou v Izraeli. Chycen zpravodajskými agenty v Argentině 15 let po druhé světové válce je nejhledanější muž světa pokořen a pravda odhalena. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. ()
Tváří v tvář vykonavateli zla. Dokonalý příklad chladnokrevné, mrazivé, lstivé a vychytrale prolhané podoby osobnosti. Člověka, který na povrch působí, že je tvrdý jako kámen. Vystupuje krutě, nepřístupně a neporazitelně, ale uvnitř je zbabělcem, slabochem a neuvěřitelně malým člověkem se svým vlastním strachem a nočními můrami. Při určitých záběrech kamery na Eichmanna, při pohledu na jeho šílenou a přitom tak klidnou tvář, na jeho nepřítomné oči za velkými brýlemi, mi připadal podobově srovnatelný s fotkami ruského kanibala, přezdívaného "The Rostov Ripper" Andreje Chikatila. Thomas Kretschmann musel být v minulém životě mužem pochodujícím v holínkách, oblečeným v uniformě a zvedajícím pravici. Jinak si nedovedu vysvětlit jeho časté, a tak strhující herecké ztvárnění pohlavárů Třetí říše. Troy Garity skvěle ztvárnil vyšetřovatele, jemuž při postupných návštěvách "šéfa" konečného řešení, zůstaly jen neuvěřitelně prázdné oči. Není možné, aby se člověk setkal s různými formami zla a jakési geniální šílenosti, aniž by tím nebyl jakkoli poznamenán. Je to snad jakási zvrácená fascinace smíšená s odporem, která přitahuje člověka ke zlu, jeho formám a nekonečné prázdnotě. Podobným příkladem byť snímky 8 mm, Mlčení jehňátek a Půlnoční vlak. Film mi svým specifickým barevným nádechem a celkovým zpracováním příběhu, připomínal podobně zaměřeného Vraha od Green River. "Ukázal nám naši velikost tak, jako nikdy předtím", "Setkal jsem se s ním během státní návštěvy Palestiny, ale nebyli jsme si blízcí, on obdivoval Hitlera, ne mně", "Ten člověk nás rozdělil, úplně ti vzal duši..." ()
Eichmann byla vcelku zajímavá figura, která toho měla na svědomí fůru. Přitom zločiny páchal podepisováním papírů, vytvářením seznamů a razítkováním... Takový státní zločinec moderní doby. Jeho život za války je zajímavý. Jeho útěk a život v anonymitě je zajímavý. Jeho únos je velice zajímavý. Tenhle film ovšem zajímavý není. Chybí mu v podstatě cokoli, co by ho takovým mohlo udělat. Střídají se tu v podstatě tři situace. Nezajímavý izraelský policajt a ničím nepřínosná linie s tím, jak si doma stěžuje. Lacině natočené vzpomínky na válku. A pak rozhovory s Eichmannem, kde mu policajt vždycky ukáže lejstro a Eichmann ho popře. Tak nějak nevím, proč vlastně tohle někdo točil... Zrovna o tomhle tématu a dokonce i tomhle člověku se toho už natočilo docela dost... a skoro všechny ty filmy jsou lepší a přínosnější. ()
Příběh s hodně silným potenciálem rozmělněný v laciném televizním provedení. Aby to dostatečně zapůsobilo, musela by být Eichmannova zvěrstva zobrazena také vizuálně (ve filmu jsme se dočkali pár střípků, které ale nebyly dostatečně působivé - když to řeknu poněkud cynicky, tak i vězni z koncentračních táborů vypadali až moc vykrmeně a zdravě). Thomas Kretschmann byl obsazený výborně, zato vyšetřovatel byl hodně nemastný neslaný, moc emocí se z něho vyčíst nedalo. Z celého filmu mi tak utkví v paměti asi jen dvě scény - dopis a židovské miminko. ()
Film je rozdělen zřejmě kvůli umělému natahování děje do celkem třech rovin, z nichž jedna je opravdu velmi dobrá, ta se týká výslechu přímo v cele, které podle řady dokumetů skutečně probíhal velice podobně, až na ten konec s přiznáním se, druhá dějová linie rodiny na straně obžaloby byla totálně zbytečná a jen natahovala děj a pak třetí rovina byla nejhorší, jelikož byla co z dochovaných děl vím naprosto lživá. Například scénka, kdy Eichmann zastřelí ve vlastní kanceláři malé nemluvně v kolíbce před zrakem sekretářky a milenky? To byl výsměch, stejně jako téměř veškeré záběry odehrávající se za druhé světové války. Jinak byl Eichmann zahrán celkem autenticky, protože to byl do jisté míry prosťáček, který neuměl žít vlastní život a potřeboval být v organizaci, kde je mu rozkazováno a on slepě vykonává rozkazy a skutečně si toho mnoho nepamatoval ze svého tehdejšího působení, nebyl tedy vychytralý aby zadržoval důkazy ve svůj prospěch, byl jen prostě a jednoduše hloupý, aby si vše pamatoval. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (7)
- Natáčen probíhalo v Maďarsku, Maltě a Anglii. (Ded@M@tes)
- Film minimálně akcentuje tezi Hannah Arendt (Tilly O'Neil) o tzv. banalitě zla. (vangobseck)
- Ve filmu několikrát zazní jméno Hauptsturmführera Dietera Wislicenyho, na přiložené fotografii je ale znázorněn jeho bratr Obersturmbannführer Günther-Eberhardt Wisliceny, který neměl s vyhlazováním židů ani norimberskou výpovědí, která se je taktéž zmíněna, nic společného. (vangobseck)
Reklama