Sofia

Lahůdková záležitost. Vymyšleno do nejmenších detailů a s výborným finále. Dostatečně brutální vraždy, temná atmosféra Londýna. A navíc se to dá chápat taky jako sociologická studie o tom, jak nový šéf vytvoří z party neandrtálských drsných policajtů partičku elegantních vyšetřovatelů, schopných přečíst i pár knih. Zatím viděna jen první série, už se ale chystám i na druhou.

Naivní dětský film, který bohužel nedosahuje vtipu Rošťáků (The Goonies) ani komplexnosti a sentimentality E.T. Monstrum se taky moc nevyvedlo, chvílemi to připomíná kombinaci Vetřelce s Godzillou. Dospělé budou otravovat ti malí kluci, pro děti je to zase chvílemi až moc strašidelné. Je tam hodně nudných a klišovitých dialogů, chybí jakýkoliv zapamatováníhodný moment. Závěrečná scéna nefunguje vůbec, naopak působí hodně směšně. Ta třetí hvězdička je v podstatě jen za amatérský zombie film, který kluci natočili (k vidění v závěrečných titulkách).

Pět dospívajících kluků se setkává v nemocnici, všichni mají společnou diagnózu - rakovinu. Každý z nich se se svým nelehkým osudem pere jinak a kromě praktických věcí (můžu hrát s protézou nohy dál fotbal?) je trápí i první lásky, touhy a přání, která se jim bohužel už asi nesplní. Fillm je to nesmírně smutný, i když se snaží o smutných věcech vyprávět s optimismem a nechybí humorné momenty (společný rentgenový snímek, závod na chodbách v kolečkových křeslech). Já to z půlky proslzela (jako u ostatních podobných filmů). Snímek získal cenu diváků na filmovém festivalu v Curychu v roce 2010.

Baladická poetická pohádka, která ale občas bohužel nudí.

"It's a bad man's world". V Thajsku jsem zatím ještě nebyla, ale ve srovnání s dvěma kocovinami mi vychází mnohem lépe Las Vegas. Humor druhého dílu je vulgárnější a vynucenější, nejvtipnější byly asi ty fotky na konci. Velké plus je roztomilá opička, mínus prakticky nepřítomný Justin Bartha a spousta mini asijských penisů. Ani si nechci představit, čeho se dočkáme ve třetím pokračování.

Tři ztracené existence na cestě k moři přes nádherné Alpy. Chvílemi to připomíná českou Jízdu, chvílemi to vykrádá Klepání na nebeskou bránu. Hlavní představitel (Florian David Fitz, který k filmu napsal i scénář) hraje Vincenta postiženého Tourettovým syndromem úžasně sympaticky, Karoline Herfurth potvrzuje svoji pozici jedné z nejzajímavějších hereček současné mladé německé generace. Není to jen drama, najdou se i komické momenty. A jako téměř vždy u německých filmů, vévodí tu příjemný pop-rockový písničkový soundtrack. Trošku slabší čtyři hvězdičky.

Doporučeno jen těm, co už děti mají nebo si v nejbližší době plánují nějaké pořídit...je to roztomilé, ale bohužel hodně uhlazené a jako dokument to má prakticky nulovou výpovědní hodnotu.

Společně s Alchymistou je Veronika asi jediná knížka od Coelheho, která stojí za to si ji přečíst. Není to ale materiál pro film - filmové zpracování působí hodně ploše a nudně, povedlo se jen pár scén (klavír, úvodní Veroničin monolog, závěr) a herecké obsazení (charaktery Veroniky, Edwarda a Mari).

Podobné filmy o bolestném hledání sama sebe na prahu dospělosti mě vždycky zaujmou, ať už se odehrávají v Kanadě (Dar od Boha), v Německu (Sluneční ulice) nebo v Čechách (Občanský průkaz). Asi to bude tím, že jsem se kdysi (no, vlastně docela nedávno) taky takhle těžce hledala a že i dneska u mě pocit, že jsem se už konečně našla, opravdu nepřevládá. Cemetery Junction navíc vévodí moc příjemný soundtrack a dva sympatičtí a pohlední hrdinové (toho třetího, tlustého a protivného radši vůbec nepočítám).

Akční pohádka o tom, jak pár neohrožených mariňáků zvítězilo nad zákeřnými mimozemskými silami. Doporučeno pouštět jako reklamní film při náboru do US army.