lamps

Nemohu a ani se nechystám vyvracet, že Glass je filmem problematickým, k němuž si řada diváků jen obtížně hledá cestu pro nevídané rozkročení mezi příběhovým originem a žánrovým archetypem, který přetváří populární vzorce ve prospěch výstavby a gradace vlastního unikátního světa. Ale stejně mě překvapuje, jak kriticky se k němu publikum staví, neboť za povrchním vzdorováním pohodlnému zážitku leží snímek skvělý a koncepčně soudržný. Říká se, že úvod je nudný - naopak, volným navázáním na předchozí filmy a sledováním známých hrdinů v akci Shyamalan nejen oprašuje nostalgii, ale zároveň znovuustavuje jejich pozice na šachovnici a vychází maximálně vstříc těm divákům, kteří Vyvoleného ani Rozpolceného nemají příliš v paměti. Říká se, že pasáž v léčebně je idiotská - nechápu proč. Režisér zde našel ideální kulisu pro rozvíjení a vysvětlování vzájemných vztahů mezi trojicí postav, přičemž upevňuje sevřenost vyprávění tematizací jednak vnitřní a přesahující superhrdinské zápletky, která aktéry motivuje, jednak vnějšího příběhu v podobě únikové hry, která je procesem k dosažení vyššího, postupně se obměňujícího cíle. Dva různé závěry pak nejen završují fyzické střetnutí postav (akce na parkovišti), ale také ukazují, co jejich osudové střetnutí přineslo okolnímu světu, jenž byl do té doby jen v pasivní podružné pozici v očích hrdinů, kteří sami sebe považovali za nadřazané, popřípadě je tak vnímal i samotný divák (nádraží). Film tak končí možná nečekaně, ale naprosto srozumitelně vůči předchůdcům i vůči vlastním měřítkům, jelikož navzdory pedantské práci s detaily a neustálému rozšiřování univerza je v něm vše poskládáno tak, aby ho pochopili i ti předešlými díly nepolíbení - a možná to je jádro problému, proč ho tolik zastánců hlavně Vyvoleného odmítá přijmout. ____ Silný zážitek pak umocňuje ještě napětím pulzující soundtrack, ďábelský výkon McAvoye, velmi dobrý střih a zapojení flashbacků, které dovysvětlují jednotlivé zvraty ve prospěch udržování zvědavosti a napětí. Osobně mi vadila jen řada drobností, mezi nimiž ční jeden velký scénáristický fail, který zatím nejsem schopen přehlédnout, a celková vizuální lacinost některých sekvencí (především pak samotného útěku, který působí dramaturgicky odflákle) To už ale k pozoruhodným snímkům asi patří... 80%

Krásný film. Ale na své ambice současně hrozně poddajný a prázdný... Nejvíce art je dokonalá Joanna Kulig, repetitivní příběh s jasným poselstvím za srdce bohužel nechytí. 65%

Film jako z doby dávno minulé - pomalý, přemýšlivý a interpretačně vyzývavý, s voiceoverem hlavní postavy, se statickou kamerou a pečlivě komponovanými záběry. Ovšem chytře aktualizovaný tématem současné ekologické krize a sebevražedných aktivistů. Český název tentokrát výjimečně dobře odráží paralelní vývoj dvou myšlenkových linií, s nimiž reverend Toller zápolí, jejichž vývoji a momentální převaze je podřízena i rovina stylu a které ústí do finále, během něhož jsem byl jako na jehlách a v samotném závěru mi bušilo srdce jako o závod. Starosvětský zážitek podtržený skvělou hudbou a famózními herci - Hawke si svým odměřeným výkonem doslova říká o herecké ceny, Amanda je po delší době výborně obsazená a naplno prodává svůj potenciál pro někoho "miláščích", pro většinu andělských očí a celkové vizáže. Kdyby to trvalo o hodinu déle, drželo by mě to pořád zaháčkovaného a zvědavého... 90%

Film, který nejlépe ze všech vystihuje věkově vyzrálé herecké stadium Nicolase Cage. Je to přemrštěné, neadekvátní vůči vyšším filmařským požadavkům, ale tak nějak zvrhle zábavné a neúprosné. Mnoho z nás souhlasí s tvrzením, že děti bývají zlobivá PZtka (patentované pojmenování Parchant Zas... však víte), ale koho by napadlo, že odboj proti nim může dosáhnout v kinematografii takových extrémů - ale bohužel jen co se týče námětu, neboť samotného násilí se tvůrci bojí a opravdovou diváckou radost skýtají až zanícené herecké projevy Selmy Blair a Nicolase (a na chvíli i Lance Henriksena, jenž se pro roli Cageova otce v uvozovkách narodil) a správně absurdní nahánění dvou ratolestí v uzavřeném domě za pomoci všemožných nástrojů. Kdyby Taylor nekazil závěrečnou část zbytečnými flashbacky a přitlačil na pilu, mohla to být zábava ještě neporovnatelně větší... 55%

Těžká vlna nostalgie a pro Redforda (bez Newmana) nejlepší možná rozlučka. Lowery tentokrát režíruje sympaticky a daří se mu prodat životní energii a nadhled titulní postavy - její nekonečná rebelie je vtisknuta i do konceptu vyprávění, které ve finále vlastně úspěšně vzdoruje vytvářenému očekávání a rozvíjené motivy zaklapává vyloženě po svém. A většinou moc zábavně a nerušivě.

Formální propad časem do období, kdy ráz dospívání ještě určovaly pubertální party, skateboardy a hudební kultura. A kdy frčel autentický, byť dnes už obtížně koukatelný video formát. Příběh s profláklým konceptem a očekávatelnými zvraty, ovšem natočený vtipně a se srdíčkem kluka, který v oné éře pobíhal po ulicích s videokamerou a snil o budoucnosti, v níž se nebude muset krčit pod nátlakem depresivního chudinského prostředí. Výborně zvolení představitelé, suprový soundtrack a Fuckshit - jasná (nejen) undergroundová kultovka..

Jako samostatný příspěvek do žánru upachtěný průměr, jako remake hororové legendy, která žánr odstartovala a dosud nemá jedinou filmařskou chybičku, katastrofa. Originál byl sestaven tak, že každé rozhodnutí postav i stylistická volba měly neotřesitelné postavení v celkovém systému a atmosféře díla, tady postavy jednají hrozně debilně a násilí i většina střihu působí přestylizovaně, takže se tím zabíjí jakýkoli naturalismus nebo potenciál dusného texaského prostředí. Největší nebezpečí pociťuje při sledování mužské publikum, protože pod výstupy spoře oděné a posléze i promočené Jessici Biel pánům vážně hrozí, že jim budou hodně těsné trenýrky. To, několik zábavných nápadů a tradičně výborný magor Ermey stojí jediné za pozornost..

Věděl jsem, že vstoupím na víceméně nepřátelskou diváckou půdu, ale převážně nadšené ohlasy a oscarová šeptanda mě nakonec přemohly - jen abych je teď musel vyvracet. Hezky natočený a nadstandardně zahraný slaďáček s velkým příběhovým potenciálem, který se ale jaksi utopil v chlastu společně s Bradleyho postavou. Rozjezd a seznámení aktérů funguje, první společná pódiová scéna i díky krásné písni pocitově zahřeje, zbytek nastavuje motivačně rozháraný vypravěčský mód, v němž dostává prostor hafo naťuknutých témat, ale žádné v takové míře, v jaké by si bývalo zasloužilo. Nikdo si jaksi nestihl rozmyslet, o čem má tenhle příběh hlavně být - jestli o vzestupu "ošklivého káčátka" mezi hudební elitu nebo o prohlubování komplikovaného vztahu dvou nadaných lidí s důrazem na alkoholické a zdravotní problémy jednoho z nich - a ve finále to scénář střelí někam mezi a závěr vytouženou katarzi ani zdaleka nenabídne. Škoda, už jen hudební stránka a netuctové postavy si o zásadní biják roku hlasitě říkaly...

Důstojná adaptace vynikající knihy, jejíž motivační a psychologickou obsáhlost se tvůrcům skrze pár důležitých změn celkem povedlo znázornit. I když k dokonalosti má film v tomto ohledu pořád daleko - logicky se vypichuje linie cézarova odboje proti křesťanům, která směřuje k finále v aréně, ale nepřesvědčvě naopak působí linka romantická a přerod Vinitiovy osobnosti, který byl v románu klíčový. Závěr pak postrádá kýženou emocionální hloubku, na druhou stranu však dobře uzavírá velkolepou rekonstrukci historické římské etapy, již si každý spojí s krutovládou matkovraha a žháře Nera. Jeden z vizuálně nejepičtějších snímků své doby, jakkoli trpící zjednodušováním a občasnou kýčovitostí.. 75%

V jednadvaceti letech natočit takhle inovativní zářez do hororových éterů, to chce pěknou hromadu filmařského talentu. A Raimi zde každou minutkou dokazuje, že jím oplývá jako málokdo. Hlediskové záběry a vizuální hrátky se zamlženým prostředím v první polovině vybudují atmosféru jako řemen (a návdavkem dostaneme znásilnění stromem a knihu mrtvých), skvělé masky a nekonečně vynalézavé pohyby kamery v druhé půlce udržují zábavnost filmu na nejvyšší úrovni, přestože se scénář vlastně dlouho plácá na místě. Hlavně zalévání žárovky a promítacího okénka krví jsou momenty vpravdě kultovní a nesmrtelné. Jednoduchý námět vytěžen na maximum a navíc završen velmi neortodoxně a delikátně - dnešní duchařiny utírají nos. 80%