lamps

Těžko hodnotit, když se bok po boku střetává intenzivní a skvěle propracovaná stylizace a neodhadnutelný vývoj se slabým scénářem a přepálenými ambicemi. Chápu tu nahodilost ve zvratech coby odraz naprosté destrukce sociálního zázemí a budoucnosti, ale moc nechápu, proč se to žene (jakkoli působivě) přes uměle nadesignovanou kybernetickou formu a proč mámě sugestivně prožívat děj plný nesmyslů a nelogičnosti. Hodně se mi líbil důraz na detaily, úvodní část před nemocničním úprkem, upocený výkon Pattinsona a ona nepředvídatelnost, díky níž film nenudí a nenechává vydechnout. Bohužel jsem to ale sledoval se stejnou nezúčastněností jako volby prezidenta v Burkina Faso, což je velká a bolestivá prohra.

Tohle se povedlo. Jak je úvod hodně tuctový a všechny postavy (snad kromě sexy Bethany) jsou vykresleny nenápaditě a nudně, tak pasáž uvnitř hry má velké grády a takřka neustále baví tím, jak cpe nově vytvořené avatary do kontrastu s jejich reálným předobrazem. A tak se stalo, že mi vůbec nevadil ani The Rock, který hraje ještě víc nadneseně než jindy, ani Kevin Hart, který byl ve většině případů fakt vtipný, a samozřejmě ani Jack Black, jenž mi jednak nevadil nikdy a navíc si tu střihá svou snad nejzábavnější roli ever. Tempo je správně nabušené a nehorázně se mi zamlouvalo celkové pojetí vyprávění, které dokonale evokovalo videoherní svět a působilo svěže a nápaditě (postavy roboticky prohlašující své herní repliky, postupné ubírání životů a systém několika levelů s novými překážkami, který nepůsobil vůbec repetitivně, čehož jsem se přitom dost obával). Jasně, občas je to srandovně digitální a špatně sestřihané a humoru by mohlo být ještě víc, ale stejně jsem se prostě výborně bavil a musím ocenit, že Kasdan si hlídá vývoj příběhu i postav a nestrhává to pouze k bezduché adrenalinové jízdě napříč digitálním prostředím (tedy k tomu, co zčásti zabilo Valeriana). Jedno z nejmilejších překvapení letošního roku...

Pohodová hvězdná romance v nezávislém balení, která se nakonec vydá trochu jiným směrem, než divák očekává. Nečekejme festival režijní vynalézavosti nebo sofistikované rozuzlení, ale pouze poctivou dávku kvalitního herectví, uvěřitelných emocí a rutinního filozofování nad vlastním životem. Bridges si to herecky krade pro sebe, ale jinak samozřejmě vévodí stále rajcovní kočanda Kate Beckinsale, která po dlouhé době dostala roli přesně na tělo. A mladou Kiersey Clemons, která mi chvílemi hodně připomínala Rihannu, v budoucnu mile rád uvidím ve větších romantických úlohách... 60%

Webb skvěle vykresluje vztah dvou ústředních postav, dialogy jsou vtipné a chytré a celkově se na to kouká moc krásně (a to nejsem homosexuál a pohled Chrise Evanse mě nijak nerajcuje) - ovšem jen do chvíle, kdy se rozjede klíčová zápletka a nastoupí neoriginální a ohraný příběh. Přestože jsem to celé se sympatickými aktéry rád prošel, vážně mi přišlo líto, že se scénář vydal zrovna touhle cestou soudní tahanice a víceméně upustil od aklimatizace geniální Mary v normálním prostředí a rozvíjení vztahů s vedlejšími postavami, což mi přišlo na všem zdaleka nejzajímavější a původní. Pár momentů je moc hezkých a emocionálních, ale třeba očekávaný závěr bohužel vyšumí jako bublinky z špatně chlazeného piva - a je to škoda, protože Webb místy fakt umí vyvolat opojný pocit dobře skladované a čepované Plzínky...

Valerian nádherně dokazuje, že Besson je špičkový řemeslník, který umí pracovat s efekty stejně dobře jako James Cameron, ale bohužel jen průměrný vypravěč. Nebo spíše tvůrce, který se chce zavděčit všem a je příliš zahleděný do vlastního výtvoru - jak jinak vysvětlit, že tak jednoduchý děj je roztažen na 130 minut a místo toho, aby rejža zapracoval na vedlejších postavách a vytvořil celistvou strukturu, scénář se opakovaně plácá ve slepých uličkách a nechává nás poznat jen dva titulní hrdiny. Naštěstí to ale všechno vypadá prostě úchvatně, promyšlenost jednotlivých prostředí je snad bohatší než u jakýchkoli SW, některé scény jsou opravdu epické a všemu překvapivě vévodí uhrančivá Cara Delevingne, která srší charismatem a nemusím vysvětlovat, jak obtížně by se mi po jejím boku hrálo v nějaké upnuté kombinéze nebo nedejbože jenom v trenkách (v tomhle ohledu je třeba obdivovat i jinak tradičně nevýrazného DeHaana). Opravdu bych to chtěl vidět od Camerona, který by dodal drama, více epiky a možná i Arnolda... Cameo Rihanny skvělé, byť pro příběh (stejně jako mnoho dalších prvků) naprosto nepodstatné... 65%

Je to sice eklektický vyvrhel všech možných stylistických postupů a klišé, ale je to zároveň tak neodolatelně bizarní, zábavné a kreativní, že se mi to nakonec docela líbilo. Pár scén je vyloženě dementních a honba za stylovostí občas dělá z filmu parodii i v momentech, kdy bychom se měli alespoň trochu bát, ale některé formální hrátky naopak pobavily (mezititulky) a scénář ve druhé "slasher-exploitation-home invasion" polovině obstojně zužitkovává motivy načrtnuté v úvodu (přičemž je vtipný obrácením rolí, kdy klaďas postupně morduje záporáky). Být to více verbálně vtipné a kreativnější ve vytváření napětí či způsobech úmrtí, byl bych vlastně hodně spokojenej - takhle se mi nejvíce vzpomínek na film přesune do třetí mužské hemisféry mezi nohama a budou se týkat Samary Weaving, kterou mít za chůvičku, tak si rychle rozmyslím, jestli je opravdu nejlepší trávit večery v hospodském zařízení.

Moc pěkně vystavěná romantická konverzačka s rozkošnou závěrečnou scénou a tematickou aktualizací v podobě muslimských tradic uprostřed západní společnosti. Dojmy mám ale rozpačité - na jednu stranu jde film v první polovině několikrát proti konvenčním očekávání a z tradičních romantických vzorců přechází k závažnějším a rozsáhlejším motivům, ale zároveň pro své sociální vyjádření používá dost neuvěřitelné postavy s přehnanými reakcemi a ve finále naplno funguje jen ta jinak rutinní romantická linie. Emocionální to místy skutečně je a ve druhé polovině příběh znovu překvapuje, jak tvrdohlavě oddaluje happyend, ale katarzní účinek je zkrátka oslaben tím, že do ohromně složité životní situace se neustále cpe pohodový humor a vyprávění trochu nepromyšleně dává tolik prostoru rodičům nemocné Emily, jejichž životanázory a postoje přitom jdou dost mimo vytyčený myšlenkový mantinel. Každopádně je to hodně chytrý snímek, který na rozdíl od většiny soukmenovců má co říci globálně i mezigeneračně. Velmi silné 3*.

U filmů Kathryn Bigelow většinou silně oceňuji autentické kvazidokumentární ztvárnění, ale zároveň mám problém s dramatickou odtažitostí a ne úplně vydařenou snahou o maximální dějovou komplexnost. Detroit je jejím prvním dílem, v němž takřka po celou dobu stoprocentně funguje obojí - navození obrazového naturalismu a autentické atmosféry proběhne během několika vteřin a do konce už nepoleví a v prvních 90 minutách sledujeme precizně vygradovanou story přecházející od zastřešujícího rasového konfliktu ke konfliktu mezi skupinou více či méně vyprofilovaných postav. Herci jsou výborní a je možná škoda, že o některých aktérech se toho navzdory dlouhé stopáži dozvíme tak málo a jiní představují uměle vymodelované typy za účelem klasického zdramatizování skutečného příběhu. Posledních 45 minut sice značně ubírá plyn a film díky zmírnění radikálního střihu a roztřesené kamery uvolňuje diváka z emocionální klece, ale jako celek se jedná o vyprávění bez větších chyb a zaváhání, které píše důstojný a naléhavý epitaf obětí vzešlých z dané události. I ohraná rasistická písnička má pořád svou sílu, když se dočká takhle kreativního dirigenta. 80%

Záměrný retro kabátek tomu sluší, Williams znovu odvádí fantastickou práci, Han Solo je pořád Indiana Jonesem jiné galaxie, Rey je moc sympatická (nebo spíše Daisy Ridley, byť je mi jasné, že její herectví to bude ještě hodně schytávat) a v součtu to rozhodně je dobrý film, ALE dobré Star Wars to nejsou ani za mák. Veškerá inovativnost v prezentaci prostředí, ve vztazích mezi charaktery nebo ve znázorňování hierarchie či řádu různorodých galaktických světů a seskupení, s níž Lucas a ostatní ke každé dosavadní epizodě přistupovali a jejich úchvatný fikční svět takto před očima diváka neustále rozvíjeli, se tady trestuhodně smrskla na ustrašené okopírování Epizody IV, kde jsou přírodní lokace převážně nevýrazné a jeden by skoro řekl, že nejsou vůbec odlišné od těch na Zemi, a kde se až moc nudně kecá a přešlapuje na místě. A byť si noví klaďasové určité sympatie získají (ale jen proto, že stojí na ramenou starým známým), záporáci připomínají prázdniny Mr. Beana v daleké galaxii a jsou vedeni ošklivým uplakaným děckem, jehož motivace je více než zmatená a respekt vzbuzuje asi jako kotě s růžovou mašlí. Naštěstí umí Abrams dobře vyprávět, když už dojde na akci, je se na co dívat, a vrcholná dramatická sekvence skutečně patří k nejlépe zvládnutým a vygradovaným scénám roku. Každopádně, po tolika letech příprav a s takovým potenciálním materiálem sáhnout jen k hrubému, řemeslně kvalitnímu přepisu a nepřijít skoro s žádným původním dějovým nápadem, to je zklamání o velikosti pozadí Stiflerovy mámy. 60%

Ne, že by šlo o špatný film - ten Vaughn pořád ještě natočit neumí. Je na tom ale strašně vidět, že jde o sequel, který sice dokáže bavit, ale použité cedí filtrem s obřími otvory a navrch přihazuje skoro stejně bezduché kvantity jako Rychle a zběsile. Pořád je to výborně zrežírováno i zahráno, akční pasáže mají bezpochyby gulervoucí timing a originalitu a zasazení na americký jih a s tím spojený národnostní kontrast jsou zkrátka moc fajn, ale přesto toho film za dlouhých 140 minut nabídne překvapivě málo a některé prvky v čele se záporákem a bohužel i Firthem spadají do škatulky parodie mnohem násilněji než vkusně zesměšňované motivy v jedničce. S odstupem času mi v paměti nejvíce zakotví Mark Strong stojící na mině a zpívající Take My Home od Johna Denvera - přesně to jsou momenty, kterých případný třetí díl (jemuž se vůbec nebráním) potřebuje více... 70%