lamps

Jak je román šíleně zdlouhavý ve své mně nepochopitelné zálibě detailně popisovat interiér každé místnosti, minulost každé vedlejší postavy i myšlenkové pochody hlavního hrdiny, které příběh pramálo posouvají správným směrem, tak film ubíhá přes svou papírově odpuzující stopáž nesmírně hladce, z knihy si citlivě vybírá jen to nejdůležitější a daří se mu úspěšně evokovat přesně ty emoce a dojmy, o něž se bezpochyby snažil i tvůrce předlohy Styron. Přičemž zásadní roli hraje nejen přesná režie, ale hlavně ústřední herecký trojlístek, který předvádí svůj talent v plné parádě a především Kevin Kline si za to precizní znázornění rozporuplnosti a skrývané záludnosti Nathanova charakteru říká o Oscara doslova každou pronesenou větou. Navíc scény z Osvětimi jsou skutečně výborné jak obsahově tak formálně, a přestože patří k vedlejším motivům, zanechají zdaleka nejsilnější dojem. Jedinou výraznější slabinou tak zůstávají lehce prkenné divadelní dialogy - opravdu je potřeba, aby se aktéři nejprve pět vteřin tvářili strašně záhadně, a až poté se pomalu namáhali s odpovědí? Jinak byl ale tenhle film (a kniha bezpochyby také) správnou volbou.. 85%

Neškodná hollywoodská hračička, chytře orientující své omezené ambice do sféry nápaditě dobrodružného rodinného snímku. Okrajově ve stylu Twistera - s horším vizuálem a méně chytlavým akčním drajvem, zato však s neméně sympatickými hrdiny a uvěřitelnějšími hero-scénami, které jsou sice určeny k zábavě u domácího kina a s volume pořádně doprava, ale nesnaží se (snad jen s jednou výjimkou) dělat z diváků blbce (jako to prováděla stejně stará Sopka). Vzhledem ke kvalitám je zdejší hodnocení opravdu hodně zcestné.. 80%

Tahle mega zadnice si získala mé sympatie především tím, že se za žádných okolností nebere vážně a že celý ten úžasný scénář je vystavěn přesně takovým způsobem, aby se v podstatě každou druhou scénou vysmíval všem těm jemu podobným, avšak seriózně pojatým vědeckofantastickým srajdám, kde úřadují šílení rozcuchaní vědci ("Už mám vás vědátorů po krk!") a situaci zachraňují pracovně neúspěšní, ale neohrožení looseři ("Já jsem profesionál!"). Plus správný výběr herců, kteří dokáží být zábavní a jsou parádními karikaturami na zmíněné charakterové archetypy. Jenom mi nejde na mysl, proč v současné době plné vymakaných CGI efektů nejsou tvůrci schopní vyprodukovat gigantického pavouka, který vypadá jako pavouk - kdyby se tohle podařilo, mohl být Big Ass Spider skutečně příjemnou oddechovkou. Bohužel, takhle zůstává jen dobrý úmysl, dobrý humor a hromada otravného směšného vizuálu. 45%

Jestli něco Christopher Nolan opravdu umí, tak určitě strhnout pozornost zásluhou jedinečně vystavěného příběhu, což je právě případ jeho podivuhodného Sledování. Nic nákladného, nic přehnaně ambiciózního a rozhodně ne nic myšlenkově přesyceného, ale i z mála se dá vytěžit hodně a i z toho je možné díky vlastní šikovnosti a pečlivosti vytěžit ještě víc. Samozřejmě, celkovou kvalitou se jedná pouze o nepatrné tvůrčí rozcvičení před obsahově dalece bohatším Mementem, avšak Nolan se hned ve svém debutu projevil jako natolik zručný kameraman, natolik skvělý scénárista s jedinečným citem pro správný timing jednotlivých scén a hlavně natolik výborný režisér, že Sledování si vedle všech Batmanů a Počátků nezaslouží vůbec zatracovat. Ostatně, přesvědčte se sami.. :-) 75%

Líbí se mi, jakým vývojem, formálním i obsahovým, trilogie zatím prochází. Od emocionálního lidského blockbusteru s osobitým autorským příběhem k ponuré postapokalyptické vizi zahalené do temných barev a neodbytného tušení blížícího se konfliktu. Příběh jako celek pravda víceméně šablonovitý a svými jasně vymezenými myšlenkami či hrubě načrtnutými charaktery přístupný i tomu nejméně vnímavému pacientovi Jedličkova ústavu, ale prožitek pramenící z nadpozemského CGI a pozvolného vyostřování zdánlivě kontrolovatelné situace přesto nesmírně vtahující a zásluhou atmosférického náboje tentokrát značně násilnějších akčních scén místy stejně intenzivní (byť v jiném, lacinějším smyslu) jako u jedničky. Zlo i dobro jsou sice od svého nástupu na scénu definované s konečnou platností, ale jejich motivace zůstávají natolik silné, logické a osudové, že zdaleka pokrývají nepřekvapivé následky jejich činů... Vizuální stránka skutečně fantastická, over-the-top sekvence na tanku, scénou roku.. Hodně, strašně, šíleně silné 4*.

V rámci ambicí snímku, zaměřeného z velké části na tu složitější a hlavně temnější stránku osobnosti Johnnyho Cashe, tomu nelze nic moc vytknout. Mangold se v šedesátých letech plných rockenrollu a divokého života pohybuje velmi zkušeně a propojení tří základních dějových rovin - Johnnyho psychického úpadku, osudové lásky mezi Johnnym a June a problematického vztahu mezi Johnnym a jeho otcem - zvládá řemeslně na jedničku podtrženou. Jenže film se drží tohoto schématu natolik urputně, že skutečný a ojedinělý příběh o začátcích hudební legendy se místy mění v klasickou hollywoodskou romanci, která nemá čím překvapit a také ničím nepřekvapí. Ale to vůbec nic nemění na tom, že film je sám o sobě skvělý, že hudba Johnnyho Cashe je nestárnoucí a že Joaquin a Reese nejenže spolu náramně dobře vypadají, ale také naprosto úžasně zpívají. Parádní filmařina, ne nadarmo odměněná pozorností akademiků.. 85%

Slabší než předchozí díly, ale těžko říci, co tomu vlastně schází. Nejspíš to bude tím, že naopak plno věcí přebývá. V prvé řadě samotný McClane a jeho slavné principy jsou mnohem více crazy a zatímco v minulých filmech si vystačil převážně s ručními zbraněmi, zde raději protivníka přejede autem a když už vystřelí, tak originálně skrze vlastní osobu. A za druhé, zatímco dříve si McClane vystačil výhradně se svou vlastní intuicí a záporácký syndikát měl přeci jen omezené pole působnosti (mrakodrap, letiště), zde jsou v ohrožení celé Spojené státy a likvidace padouchů probíhá za výrazné výpomoci moderních počítačových systémů a natvrdlých hackerů. Ale co je důležité, i tyhle nové trendy McClaneovi sedí a v souladu se schopným režisérem (kterým Wiseman v rámci žánru je) a pokorným scénářem, který jde výbornému Willisovi z cesty a nechává prostor pro jeho znamenitý černočerný humor a nadhled, může vzniknout nesmírně zábavná a příběhově našlapaná akční delikatesa, která slavné značce Die Hard nedělá vůbec žádnou ostudu. Pět hvězd bych však udělil jen v případě, kdyby film producentsky zaštítil Marvel, k výčtu žánrů přibylo sci-fi a McClane se jmenoval McMAN - pak by bylo vše v naprostém pořádku. :-) 80%

Tak tohle je kolosální záhada. Jestli jsem si nepustil úplně jiný film, tak si nedokáži vysvětlit, proč má Třetí muž celkové hodnocení dalece přesahující jeho skutečné objektivní kvality. Příběh bez hlavy a paty, tupě udržující napětí tím, že stále dokola posloucháme dialogy ohledně jedné "záhadné" události. Ve své době možná úspěšný díky účasti Orsona Wellese, který vyfasoval opravdu "záhadnou" postavu, a také zásluhou natáčení na území rozpadající se Vídně, jejíž úzké uličky byly pro příběh plný záhad jako stvořené. Dnes by však film těžce zapadl, bez ohledu na to, že noir už je dávno jaksi za zenitem. Tři hvězdy dávám výhradně za posledních patnáct minut, a také z obdivu k režisérovi, který s těmi průhlednými záhadami dokázal celkem obratně pracovat skoro 70 minut. Na mě to ale bylo až moc záhad na jeden film. :-) 60%

Takhle se pozná kvalitní režisér. Scott nám tu totiž (a zdaleka ne poprvé) ukázal, že mu nedělá žádný problém přeorientovat se od blockbusterových rozpočtů i výdělků, velkých historických námětů a megalomanské výpravy na menší příběh o skutečných lidech, kteří pravda prožívají poněkud nevšední chvilky, ale přesto jim můžeme všechno stoprocentně uvěřit. Dobrý ročník je právě takový lidský příběh, který pohladí po duši svou pohodovou, někdy až blahodárnou atmoškou prosluněných vinic, noblesním britským humorem a především herectvím Russella Crowa, které není o nic horší než v Gladiátorovi nebo Čisté duši. Příběhově se pravda nejedná o nic mimořádného a spíše se jen čeří voda otřepaného námětu o morální nápravě vlivem krásného prostředí plného ještě krásnějších vzpomínek, ale tím více si cením práce Scotta, který opět dokázal do poslední kapičky vyždímat jak výkon Crowa, tak tentokrát i všechno zralé víno z lehce trouchnivějícího a už takřka vyprázdněného skladu. 85%

Zatímco dvojka byla zcela uvolněnou parodickou jízdou beze snahy o nějaký výraznější hororový přesah, přičemž dojížděla víceméně jen na tupý bezduchý scénář stále dokola omílající ty samé vtipy a situace, jednička je někde na rozcestí. A tím rozcestím je bohužel přesně to místo, kde kvalitně rozjetý černohumorný příběh o skupince lidí, která je ve své chatě uprostřed zasněžených lesů náhle tyranizována sebrankou nacistických zombie, z ničeho nic podléhá křečovým záchvatům scénáristů a po strastiplné cestě končí v záchodové míse. Jinými slovy, oba filmy se dají označit populárním výrazem na s, avšak zatímco druhý díl je ještě stravitelný pro své jednoduché a promyšleněji dávkované ingredience, jednotka je vinou vlastní nerozhodnosti mezi bavením a strašením a konečně i nemohoucnosti zobrazit nějak zajímavě alespoň to, k čemu se v danou chvíli přiklonila, odkázána k rychlému spláchnutí do hlubin zapomnění. Dvě hvězdy výhradně za napínavou první půlku a za jednu velmi originální gore scénu - zbytek je jen těžce nastavovaná kaše (nebo spíše projímadlo) :-) 45%