piranha

Dávám pět hvězdiček, byť zápletky vždy nebyly dokonalé, nicméně všechno ostatní ano. Jak skvěle vykreslené a sympatické postavy Hercula Poirota, kapitána Hastingse, slečny Lemonnové, vrchního inspektora Jappa i madam Oliverové, tak skvělým humorem a pohodovou atmosférou protknutý každý jednotlivý díl seriálu. Málokterý kousek dnes má tak pozitivního ducha a je skutečně na úrovni, a to i společensky vybraným chováním postav. Dokonce musím říct, že i dabing většiny dílů (Jaromír Meduna a spol.) je perfektní a o dost lepší než originál.

Nejdřív mě vyprávění děje ve stylu svařování vratným krokem poněkud štvalo, ale asi tak v půlce jsem tomu přišla na chuť. Pokud na tom máme být podobně jako hlavní hrdina, opravdu je nejlepší, pokud permanentně nevíme, co se stalo předtím. Konec mi trochu připomínal Shutter Island. Komu vlastně věřit? Je to prostě řádná ujetina.

"Když bacíte bacila kladívkem, tak je samozřejmě po něm." Tak to zkusím příště aplikovat v praxi, hehe.

Pěkný film o krásné přírodě a pro 3D vybrané ty nejlepší záběry. Není co vytknout.

Zápletka sice nikterak rozvětvená, jak už to v těchto krátkých dílech bývá, ale skvělý humor tento nedostatek opět vyrovnává.

Poirot jako zámečník, Poirot jako lupič a Poirot ve vězení? Toť nanejvýš zábavné zpestření dílu! A navíc i tak to bylo prošpikováno humorem od začátku do konce.

Toho napětí jsem si tu tedy moc neužila. Ani jsem nestihla zaregistrovat, že Poirot začal sbírat informace, a najednou bylo vyřešeno.

Tenhle film byl pro mě zajímavý věcně, ale místy jsem se v těch debatách ztrácela. Oceňovala jsem autentickou atmosféru tmavých kanceláří s bytelným nábytkem, ale občas na mě byla příliš těžká. Chápala jsem, proč je kladen důraz na slova, ale přesto jsem občas postrádala akci. Mělo to svá pro a proti. Takže asi tak.

Ostatně soudím, že takovými slátaninami by se mohl úspěšně prezentovat sedmiletý prvňáček, nikoliv však seriózní a hlavně dospělý režisér. Kolikrát mi při sledování tohoto filmu bylo tak trapně, že jsem musela odvracet tvář, a to jsem pouhý divák, nikoliv tvůrce. Jakkoliv jsou žáci ve školách peskováni za opakování slov ve svých slozích, tohle byla špatná stylistika jako vyšitá. Opakující se záběry hluboce prožívané hysterie, případně opakující se záběry jiných motivů zrovna nejsou tím, co by tenhle film pozitivně okořenilo. Hlavní hrdince asi z té zimy zamrznul ksicht v pochybném výrazu přehnané dramatičnosti a ostentativního vnitřního utrpení, čemuž se nelze divit, neb na výběr dostala dva mladíky o vzhledu Roberta Patizóna, což věru není výhra (a také to není sympatické pokoukání). Tvůrci se také snažili už od začátku najet na model kontinuálně udržovaného napětí a udělat z každé scény drama nejdramatičtější. Jenže i kdyby to mohlo někdy fungovat, tohle se vyloženě nepovedlo a jejich pojetí gradace bylo k pobavení.

Taková zápletka se už u Agathy jednou vyskytla. Takže je to průhledné jako okenní tabule. Bohužel.