F.man

To si ze mě snad Megat(r)on dělá srandu. Tolik nesmyslů vplácnutých do jedné minuty se jen tak nevidí. Jason Statham lítá v Audině do vlaků, píchá s vyfetovanou ukrajinkou, která za celý film mluví snad jen o jídle, sem tam rozseká nějaký gang... No prostě magořina největšího kalibru. Kdo neviděl, nepochopí. Až se mi nechce věřit že něco takového mohl napsat Besson. P.S. doufám, že čtvrtého dílu nás už produkce ušetří. Do I look like a man who came half-way across Europe to die on a bridge?

Proklatě stylová mafiánka! Anger is dangerous. It makes people do stupid things.

Skvěle natočený dokument, mapující jedno z největších turné rockové historie. Záběry ze zákulisí, fanouškovská mánie, záznam koncertu, dnes už standartní DTS zvuk... Porstě vše je tady jak má být, navíc ve velmi příjemném dávkování. Six, Six, Six, The Number of The Beast!

Stejně jako v případě Marcely, měla i tentokrát Helena Třeštíková šťastnou ruku a v Reném našla postavu, která se pro časosběrný snímek hodí naprosto parádně. Mornální soudy nad Reném Plašilem nechám někomu jinému, a jelikož já hodnostím kvalitu snímku, tasím kalibr 4 hvězd za dobře propojené citáty z knížek, spád děje, autorčinu nezaujatost a samozřejmě výdrž sbírat materiál s takovou osobou. Fuck of People

Zajímavý, čerstvý vzduch v zatuchlých českých luzích a hájích. Jde sice vidět, že jsou Skeletoni stále relativně amaterský projekt (snad možná jen kvůli prachům), přesto mají něco do sebe. Každopádně oceňuji že za málo peněz je tady hodně muziky a originalitu. Doufám, že Hussar dostane prostor, i když to bude mít děsně těžké.

Truffaut a jeho dvorní herec Jean - Pierre Léaud se znovu vracejí k postavě Antonia Doinela, tentokrát ve věku 24 let. Na snímku je hodně hmatatelné, že byl natočen stylem pospojovaných povídek s velkou dávkou improvizace (samotný Léaud, homosexuál, zubař). Sám Truffaut očekával, že Ukradené polibky budou jen jakýmsi komerčním projektem pro jeho další tvorbu, paradoxně se však staly jednou z jeho nejoceňovanějších děl. Pro mě osobně jsou Ukradené polibky moc příjemnou romantickou komedií, ve které se najdou jak vtipné, tak milé, tak i romantické scény, pro, které má Truffaut jednoznačně oko. Jediné co sem tam vadí je neprovázanost jednotlivých událostí (dalo by se říct scén) což je ale způsobeno právě stylem pospojovaných povídek. Každopádně snímek stojící za to.. Like Hitler

Těžký snímek na jakékoliv hodnocení. Marhoul totiž Tobruk pojal hodně zvláštně. V první řadě nějaké pojítko, nějaký náznak kde film uchopit se hledá těžko. Všechno je natočené viditelně s láskou k tématu a tak se řeší spíše technické věci, přístup vojáků, podmínky Tobruku a na obvyklý film spíše další okrajové detaily. Přesto má snímek něco specifického do sebe a rozhodně nenudí. Je zvláštní pozorovat, že ač malý národ, i v něm se sem tam najdou silné lidské osudy a hrdinství, ke kterému patří úcta. A tu přesně Marhoul natočil.

Sakra to byl nápad. Byl jsem PŘINUCEN se podívat v jeden den na smrtící dvojici novodobých Růžových panterů. Zatímco jednička šla přežít v relativní pohodě, ve dvojce jsem chtěl člověka co s tímhle nápadem přišel rituálné obětovat Peterovi Sellersovi. Ať mi nikdo ze zdejších netvrdí, že druhý díl je lepší. Jistě i tady jsou hodně dobré momenty, ale jako celek vyznívá Růžový panter 2 jako trapná ždímačka. Co z toho, že se třikrát zasměju když scénárista psal zbytek filmu pod jakousi infantiní drogou. Nebrat a vzít radši jedničku. I když radši nebrat ani tu a podívat se na starší a mnohonásobě lepší klasiku. Let me bring you up to speed... We know nothing. You are now up to speed.

Jednoduše řečeno, další z řady teen komedií. Je tu spoustu pěkných ženských, namachrovaných amíků, bezproblémový život, lásky, komplikace, sex... No prostě klasika. Hlubší smysl v tom není žádný, ale pokud máte 90 minut navíc a chcete se bezmyšlenkovitě koukat na pěkné slečny a život jaký jste vždy chtěli, není Fired Up tak špatnou volbou. I think our bus crashed and we're in heaven.

Ve skrze hodně pozitivní dojem. Co praští do očí jako první je herectví, už asi klasicky, Brada Pitta, hlavně však Caseyho Afflecka. Druhý jmenovaný totiž v roli Roberta Forda, bezpáteřního zbabělce, ze kterého srší na diváky rozpoluplné pocity, předvedl něco co mi vyrazilo dech. Další ihned zřejmou věcí je styl Andewa Dominika. Nečekejte hollywoodský spektákl a velkolepý western, ale spíše hodně propracovaný postup narace, vykreslení postav a pomalé drama. Což mám rád a sedlo mi to. Na druhou stranu se sem nabaluje strašná spousta "prázdných" míst, které jsou občas ku prospěchu, občas však úplně zbytečné. Z toho pramení 160 minutová stopáž, které by o něco málo chtěla zkrátit. Proto ty 4 hvězdy... Don't tell me what I can and can not do, Ed.