Kaka

Hotel Mumbai se povedl po všech stránkách. Je dynamický, akce je autentická, bez jakýchkoliv na efekt dělaných zpomalovaček a podobných nesmyslů, které do takovýchto filmů nepatří a hlavně se snímek absolutně vyvarovává zajetým klišé akčních thrillerů a problémů hlavních postav (pro které neplatí velmi často stejná pravidla jako pro ostatní smrtelníky), se kterými se po většinu stopáže zachází v rámci mezí realisticky a značně nešetrně. Mumbai zdařile, barvitě, napínavě rekonstruuje teroristický útok z roku 2008, který se nestal ve vyspělé západní civilizaci, takže o něm vlastně ani moc lidí neví a forma, jakou nám tvůrci tuto událost připomínají je vysoce nadprůměrná.

Odlehčená analýza dospěláckých starostí v dobře vybalancované komedii, v níž herecky zcela dominuje Ellen Page, avšak i celkový koktejl scén, dialogů a dalších herců je obstojný. Indie-emo alternativa ke všem těm "opravdovým" a vážně se braným velkým filmům s podobnou tématikou. Není to srdcovka, ale na jeden pokus to vidět lze.

Raritní bizár. Del Toro konečně po letech zavřel svoje obvyklé hračkářství a natočil nejdospělejší film za hodně dlouhou dobu, ne-li vůbec. Nightmare Alley je temná neo-noir krasojízda plná zvláštních existencí, zastřených motivací i lidských útrap. To vše ve fenomenální, labužnicky střižené vizuální stylizaci, která je vypiplaná do nejmenšího detailu. Není to vysloveně příjemné pokoukání a některé pasáže se trochu moc táhnou, ovšem své highlighty to má a je jich poměrně hodně. Kupodivu násilí umí být stejně intenzivní a zážitkové, jako některé dialogy a vzájemná interakce hlavních hrdinů. Bradley Cooper v nezvyklé roli, které se chopil více než zdatně.

1 procento klišé, 99 procent autenticity. Není to nejlíbivější, nejchytlavější série a asi ani nebude komerčně nijak extra úspěšná. Na to je Tokyo Vice příliš těžko čitelný, nepředvídatelný a procedurální. Nutno ovšem uznat, že realitu tokyjských neonů a především podsvětí se povedlo vykreslit bravurně. Není nikterak překvapující, že je vidět rukopis Michaela Manna velmi často. Škoda otevřeného finále, protože vzhledem k celkové koncepci se obávám zda se money-chtivým tvůrcům/producentům bude jednička rentovat dost na to, aby se pustili do dvojky. Protože tohle neni rutinní seriál pro masy, ale pořádná depresivní jízda špinavými ulicemi velkoměsta. Tedy ne jako prosluněné zaláskované Miami, ale pořád dost "Vice" na to, aby zkušeného diváka zaujalo.

Celkově vzato velmi nečekané finále. Některé postavy se dořeší, jiné nikoliv, ale v overallu zůstává téměř vše otevřené a to je vzhledem k úvodu trochu překvapení. Zda se točí druhá série není vůbec jisté. Jako samostatný díl působivé, máme dobrý scénář, některé překvapivé scény, ale jako poslední skládačka do mozaiky neuspokojivé.

Sedmička sice trochu postrádá tempo a tu správnou filmovou dynamiku, ale autentické Tokyo vyobrazuje jako máloco a navíc je, jak je to už v téhle minisérii zvykem, absolutně nepředvídatelná, navíc bez jakýchkoliv klišé a oslích můstků. Za to chvála ať je to koukatelné a divácky přitažlivé jakkoliv.

Režijní kvalita, struktura a vedení celé série jde trochu dolů, na druhou stranu se tady poměrně hodně děje a intenzivně se míchá kartami. Bude zajímavé sledovat finále.

Jednička byla mladistvá, řízná, neposedná a překvapivě o dost tvrdší a méně předvídatelná. Dvojka jede ve všem na jistotu. Aby to nevyznělo špatně, je to skvělý film. To, co dokázali Bruckheimer produkovat, Kosinski natočit a Cruise a spol. zahrát bude v učebnicích pro následující dekádu o tom, jak se má točit "letecký film". Všechny ty vycizelované záběry, dechberoucí kamerové twisty a výkruty F18tek (a to by bylo aby Cruise nepředvedl Cobru alespoň jednou za film) jsou vskutku oku lahodící a nelze než jen smeknout před nasazením herců. Avšak po celou dobu tady není ani jedno překvapení, ani jedna nečekaná scéna - tedy jeden náznak ke konci filmu je, ale po pár vteřinách se senzace rozplyne v dalším náporu klišé. Ovšem pravda je, že klišé, které má po celou dobu noblesu, eleganci a celkově přijatelnou konzistenci. Tvůrci z části rozvíjí příběh Mavericka a vlastně tak trochu i restaurují oblíbené fan-momenty jedničky pro o tři generace mladší diváky. Staří se culí protože vědí a mladí zírají protože nevědí a moc se jim to líbí. Tím pádem cílovka jsou všichni a proto taky Maverick vydělá balík a zaslouženě. Ovšem scenáristické kvality nemá ani zdaleka tak vysoké, jako technické. Což ve finále není očividně až takový problém pro vysoké hodnocení, protože když si Cruise nandá tu svojí zaprášenou bundu a sedne na motorku při západu slunce, je těžké tam prostě nenapálit pět hvězd z nostalgie.

Zatím zřejmě nejlepší a nejintenzivnější díl. Pětka dramatizuje především situaci kolem hlavní ženské hrdinky a přibližuje střet dvou Yakuza klanů, který je nevyhnutelný. Některé pohyby na šachovnici jsou naprosto nepředvídatelné, za to palec nahoru.

Čtyřka vypadá jako by ji točil opět Michael Mann. Cool detail s hodinkami v restauraci, nejednoznačnost postavy jednoho z členů Yakuzy a silná ženská osobnost uprostřed "mužského podsvět". Tempo se zrychluje, osudy hlavních hrdinů mnohdy visí na vlásku.