Kaka

S trochou nadsázky se dá říct, že SSSR bojuje s Araby o ropu a v celém tom kolosu tahá za nitky USA. Duna part two je vrchol moderního velkofilmu po všech směrech. Od poutavého storytellingu začínaje, přes sound design, fantastickou výpravu, triky, zvuk a Zimmerovu krasojízdu konče. Bez výjimky famózně odvedená práce tvůrců i herců. Monumentální epika, která dlouhé roky platila za nezfilmovatelnou, se povedla podruhé. Everybody says it cant be done, until somebody does it. A ten somebody je Denis Villeneuve. Událost roku a  třeba takové osedlání červa, nebo souboj mezi Chalametem a Butlerem je absolutní filmové potěšení. A fňukaly, kteří si budou stěžovat na závěrečnou třetinu a kdoví co ještě, nemá cenu řešit.

Doug Liman utržený ze řetězu. Slušně zpracovaná letní testosteronová řezanice, která je vtipná, obstojně zvládá mixovat humor, sebeparodii a akci, s kulisou prosluněných Keys za zády. Důstojné repete příšernému originálu, navíc s ansámblem, který znovu resuscitoval akční dráhu Jake Gyllenhaala, jeho fyzické formě všechna čest, a objevil herecký, či spíše komediální potenciál Conora McGregora. Škoda některých otřesně zpracovaných digitálních záběrů a nepovedených střihů, ale v rámci akčního výplachu bez vyšších ambicí relativní spokojenost.

Druhá série to má trochu složitější, přece jen Ken Watanabe je viditelně starší a tvůrci nám dvouletou promlku mezi první a druhou sérii nijak neulehčují, takže se divák nedočká žádné dějové repetice, jakéhokoli shrnutí z jedničky, ale jde se rovnou na věc. Dvojka navazuje přesně tam, kde končí jednička. A jestli první tři díly jsou trochu pozvolněji plynoucí, kde postavy mají prostor se rozvinout a jejich charaktery rozkreslit, od čtyřky dále se to celé dramaticky sevře až do grandiózního finále. Za pozornost stojí i fakt, že se tvůrcům podařilo zdolat časté nešvary druhých sérií. Dvojka Tokyo Vice tak není ani přehnaně akčnější, nebo víc epická jen proto, aby divákovi dodala víc wow efekt boost. Právě naopak. Je skvělá v tom jak precizně rozvíjí příběh a postavy jedničky v dějové nadstavbě a bravurně uzavírá celý okruh kolem Jakuzy a jejích tradic. Samozřejmě nechybí pod produkčním dozorem Michaela Manna ani zde tradiční trademarky, které známe z jeho filmů. Skvěle napsané, castingově zmáknuté a realisticky zahrané postavy, concrete feeling velkoměsta, který jsme tak obdivovali na Heatu, nebo Collateralu a minimalistickou hudbu. Neznám lepší film o japonské mafii.

Ahsoka má skvělý rojezd, ale mrzuté, v podstatě doklopýtané finále, ve kterém několik zásadních věcí nedává moc smysl, potažmo není dovysvětleno a kdo čeká epický konec ve stylu Epizody 3, bude velmi zklamán. Úvod má vysoké ambice. Disponuje výbornou atmosférou a ctí některé trademarky starších Star Wars. Stejně tak souboje jsou slušně natočené. Ovšem od půlky už je to stereotypní přešlapování bez jakékoliv invence, či režijní iniciativy. V podstatě slabší kopie veskrze zábavnějšího a pozitivněji laděného Mandaloriana. Tahák v podobě Haydena Christensena nestačí, i když je využit solidně.

Docela temná a atmosférická otevíračka ve stylu Rogue 1 a dalších moderně pojatých Star Wars stories poslední doby, která je trochu provoněná vůní dobrodružství Indiana Jonese se specifickými trademarky a artefakty. Oceňuji fakt, že se tvůrci vytasí hned s téměř všemi stěžejními postavami a i bez znalosti Rebels je to zatím docela zábava.

Temné tónování pokračuje a funguje dobře. Solidně natočený souboj v docích a celkově krátká stopáž dělá celek svěží a dynamický. Podobně jako to má třeba Mandalorian.

Výpravný díl jak vystřižený ze starších Star Wars. Nápadité vesmírné souboje a na závěr velryby v oblacích. Asi ne nejlepší díl, ale pro SW geeky jak stvořené.

Zatím nejlepší epizoda plná skvělých přestřelek, soubojů se světelnými meči a přeseknutých stromů. Ray Stevenson je charizmatický záporák.

Anakin dominuje. Jeho návrat dopadl nad očekávání dobře. Nejen že skvěle vypadá, ale nezapomněl ani skvěle máchat světelným mečem. Pětka víc než jakýkoliv jiný díl série připomíná unikátním nábojem fantastickou epizodu 3.

Vypadá to jako mix Mandaloriana a Duny. Ale ani z jednoho to nemá duši. Jen doslovně kopíruje/replikuje některé momenty, vizuální nápady, nebo konstrukci příběhu.