angloumene

Další z řady ohlédnutí se za životem dospívajících studentů, tentokrát však z jakéhosi podmanivě depresivního pohledu. Až přespříliš osamělému Charliemu se podaří vytvořit si okolo sebe okruh nových přátel, kteří milují hudbu a přesto z neznámého důvodu snad na žádné párty žádná nehraje - to a další vytváří zvláštní, hutnou atmosféru a vy jen čekáte, kdy se to všechno zbortí tak, aby se dalo stavět od znovu... A dojde k tomu vůbec?

Film při kterém budete muset zapojit mozkové závity. Je pravda, že rozjezd je trošku delší, ale na druhou stranu dostáváme vybroušené finále, které je takřka nervy drásající. A to dokonce i přes to, že se vlastně nic moc neděje. Celkově se jedná o špionážní elitu poslední doby, navíc zdařile zasazenou do typického britského prostředí.

Přes prvotní odpor musím trochu zklamaně uznat, že Terminátor má něco do sebe. Když pominu občas tak trochu nedotažený děj, dostaly mě hlavně efekty (! a to vážně, ten závěrečný stroj na konci je geniální a to i bez použití počítače!) a chvílemi dost vypjatá atmosféra.

Stážisti jsou přesně takoví, jaké byste je čekali podle traileru. Naštěstí nedošlo k tomu, že by se v něm objevila většina nejlepších vtípků, takže jsem se při sledování v kině královsky bavila. Sice patří do kategorie filmů, co obvykle chodí v neděli odpoledne na nově, ale v rámci žánru určitě patří mezi vrchol.

Přestože mě ne zrovna oduševnělé vtípky nijak neurážely a chvílemi byly opravdu povedené (jako třeba trofej z minotaura), musím říct, že z celkového pohledu mě film nijak nezaujal. Atmosféra není příliš vydatná a samotný děj je poskládán spíše z jednotlivých gagů, než z příběhové linky, která je opravdu velice jednoduchá a osekaná. Pro mě 60 %.

Tedy vážení, zdejších 71 % je podle mě poněkud podhodnocených. Zpracování kulis a částečné zasazení do divadelních prostor je víc než okouzlující a zároveň vzdává určitý hold a noblesu předloze. Přestože jsem Annu Kareninu nečetla, dostala se ke mě spousta dalších ruských klasik, a musím říci, že tehdejší Rusko nemohlo být v rámci tématu zpracováno lépe. Dlouhé a rozjímavé momenty byly zkráceny a převedeny v nádherné obrazy, extrémní soustředěnost na city je lehce rozmělněna a předvedena v odlehčenější (a pro běžného diváka jistě stravitelnější) podobu, neméně dobře je zpracován také všudypřítomný tlak na morálku, nemístné klevety a celková svázanost společnosti. Pokud vás tedy neláká hlavní zápletka v podobě milostného trojúhelníku, tak nemohu než doporučit se na film nedívat, pokud tomu tak není, tak Anna Karenina v této podobě nemůže zklamat.

Možná jsem si vybrala nesprávný den pro shlédnutí a možná taky ne, ale Once mě rozhodně nijak silně nezasáhl. Nijak hlavním aktérům neberu, že vše mysleli upřímně a opravdově a také souhlasím se spoustou dalších komentářů, že film je neuvěřitelně milý... Přesto nemohu souhlasit s tím, že se v rámci filmové tvorby jedná o nějak výjimečný počin - výjimečná je pouze hudba.

Když nebudu brát ten úplný závěr moc vážně, tak to za těch slabších pět hvězd opravdu stojí... Co dodat, královsky jsem se bavila. Hardyho mručení stojí za to.

Příliš chaotické a příliš šílené... I přes mojí velkou snahu registrovat, co se ve filmu přesně děje, jsem byla schopná zachytit spíš střípky, což je škoda. Případná genialita je zakrytá celkovou zmatečností, takže otázkou je, jestli se zde vůbec nějaká nachází... Naopak s jistotou mohu říci, že další zhlédnutí pro hlubší pochopení by bylo nasnadě, ale nevím, jestli se mi do toho chce.

Škola života je určitým způsobem kouzelná. Vše ve filmu tak nějak přirozeně a bez námahy plyne, že si člověk sotva stihne uvědomit, že na nás (tedy zejména na ženy) autoři tak trochu tlačí a snaží se nás moralizovat. Ono otázkou také zůstává, jestli se film svým obsahem neblíží červené knihovně... Ale co, dost už bylo pomluv, na příjemné vyplnění volné chvilky zcela stačí.