angloumene

Favoritka je první skutečně dívatelný Lanthimosův snímek. Opravdu nádherné záběry podtrhující architekturu, čistou přírodu nebo i kostýmy zároveň poukazují na lidskou špínu, slabost a hlavně nebetyčnou nudu, která svazuje většinu postav. Zajímavý je také vývoj charakterů hlavních aktérek, který diváka nutí několikrát přehodnotit svůj názor na to, kdo je tu vlastně ten klaďas. Ty dvě hodiny intrikaření mi utekly jako voda, Favoritka navíc nabízí pohled do hloubi (zkaženosti a omezenosti) lidské duše a to je jenom dobře.

První epizoda Babylonu Berlin překvapí zejména svým stylem. Zjevně moderní, přesto dýchající meziválečnou atmosférou a zároveň tak nějak zvláštně odtažité pojetí, rozhodně dokáže zaujmout. Samotný příběh nijak nevybočuje, ale i přes to je poměrně poutavý. Zpětně mě trochu překvapuje, že se s obdobím Výmarské republiky ve filmovém pojetí nesetkáváme častěji. Spousta znepřátelených frakcí a s tím souvisejících intrik je rozhodně dobré téma ke zpracování.

Trochu mě mrzí, že jsem Paralelní světy nestihla ještě v roce 2018, protože bych mohla s radostí konstatovat, že se jedná o jednoznačně nejlepší mainstreamový snímek. Pro letošek mám tedy laťku nastavenou pořádně vysoko. Co je ale vlastně to, čím se Spider-Man vymyká? V prvé řadě šíří osloveného publika. Mezi hlavní postavy patří dorůstající (skoro) puberťák, zkrachovalý čtyřicátník a sebejistá, i když osamělá teen bojovnice. Noirový nazzi ničitel, spider vepř a anime robot z budoucnosti jsou skvělé třešničky na dortu. I když anime robot si asi taky najde poměrně dlouhou řadu příznivců... Jenže ani oslovené publikum vlastně není to nejlepší. To co film táhne vysoko nad průměr, je pořádná dávka chytrého, hravého humoru, vybroušená psychologie postav a hlavně chytlavě podaná zpráva o tom, že přece každý z nás může být hrdina. A o tom přece komiks je.

Nezbývá mi, než se přidat ke spoustě zdejších komentářů a konstatovat, že Bohemian Rhapsody je takovým milým pohlazením po duši. Ne jenom těch co milují Queeny nebo Freddieho, ale prostě všech kteří mají rádi film a umění obecně. Jedná se o naprosto precizně vypiplaný snímek, který bravurně pracuje se vším, co ve filmu funguje. No a tady to funguje taky a funguje to dobře.

První člověk je přesně ten typ životopisu, který jakoby se stylem svého vyprávění snažil přiblížit hlavní postavě. A tak se nám dostává, hloubavý, klidný a emočně relativně vypjatý snímek, který nabízí všechno jen ne očekávaný patriotismus. Rozhodně se tedy jedná o nový, neotřelý pohled na notorický známé téma přistání na Měsíci. Na druhou stranu snímek díky své rozvážnosti občas ztrácí tempo. Zejména samotná "Měsíční" část nepřináší vůbec žádné překvapení.

Cha! Čekala jsem všechno možné, ale určitě ne to, co jsem od Záhady Silver Lake nakonec dostala. Během projekce jsem se musela soustředit na to, že nic z toho co se na plátně děje, vlastně nedává valný smysl (dávalo by, kdybych pustila ze řetězu tu část mého já, které je ochotno věřit v konspirační teorie). Po pár hodinách od projekce mi hlavou začaly proudit myšlenky typu "kritika konzumu umění", "vyjádření lidského osamění", ... No a možná to tak D.R. Mitchell myslel a možná taky ne. Celkově se ale jedná o snímek, který má co nabídnout. Tedy pokud se zvládnete dívat až do konce.

Na pohled příjemná pohádka. Pěkné, historické prostředí i propracované kostýmy posouvají Lásku na vlásku mimo obvyklou česko - slovenskou pohádkovou produkci. Naopak nepříliš strhující, zdlouhavý a zároveň trochu zkratkovitý děj film táhnou zpět do průměru. Škoda.

Poměrně standardní zábava jednoznačně genderově a věkově orientovaného snímku. Pár vtípku opravdu pobavilo, rozhovor se synem, který očekává vypracování vlastních úkolů, překvapil svou hloubkou... a to je asi všechno. Na Milu se samozřejmě dobře dívá, ale všechny ty dějové zkratky a ne uplně logické a fungující vztahy film táhnou spíš do lehkého podprůměru. Každopádně jako snímek podtrhující atmosféru párty s přáteli jsou Matky na tahu tak akorát :)

Další z řady filmů někde na hranici průměru a mírného nadprůměru. Dost těžko se popisuje o čem vlastně Nebezpečná laskavost je, protože ji ze všeho nejvíc vystihuje naprostá žánrová rozlítanost. Ale tak určitě se můžeme těšit na pěkně oblečené herečky (sekne to oběma, jen se v průběhu trochu mění které víc), krimi až čistě detektivní linku, romantiku, komedii a možná i něco jako telenovelu. Jako plus beru to, že se to tvůrcům nějakým záhadným způsobem podařilo udržet všechno pohromadě a snímek nejenže dává hlavu a patu, ale dokonce má i nějaký ten spád.

Bradleymu rozhodně držím palce, ale mám takový pocit, že ve svém prvním režijním projektu hrál spíš na jistotu. Jenže ono hrát na jistotu se obvykle vyplácí spíše zkušenějším režisérům, protože člověku snadno ujede ruka. Tak jak tomu je u téhle verze Hvězdy, kde se poslední třetina zvrhla do až zvráceného citového vydírání. Skutečně zajímavá témata, do kterých mohl Bradley vtisknout vlastní podpis, se ve filmu spíš ztrácí. A tak se místo na zaprodání se populární hudbě a upozadění svého já nebo bratrských sporů, díváme na předvídatelnou romantickou linku. Škoda.