angloumene

Velká očekávání vystřídalo velké zklamání. Ačkoliv společná cesta dvou celoživotních nepřátel a vzájemných bratrovrahů okamžitě vyvolává hluboké emoce, Nepřátelé sami působí jaksi sterilně. Po poměrně vypjatém úvodu následují dlouhé minuty vzájemného pochopení a mlčenlivého přijetí. Dobré herecké výkony a příjemně meditativní tempo filmu jej táhnou zpět do průměru, ale nic nezachrání zmařený potenciál.

Zajímavý filmový experiment s pro mě trochu překvapivým vyvrcholením. Příběh nesympatické mladé ženy se ztrátou paměti a její bolestný, nejspíš dočasný návrat k původní rodině. Několik opravdu silných momentů (skvěle atmosferické zachycení společného tance nebo schizofrenní moment na pláži) střídají průměrně ztvárněné rodinné trable. Celkově se jedná o opravdu zajímavý snímek, kterému chybí jen malý krůček k pořádné zábavě.

Působivé drama o rozpadu vztahu položené na dost uvěřitelných základech a chování hlavních postav. Zprvu harmonický vztah se začíná hroutit kvůli zbytečné zatvrzelosti a pýše otce, které následně ještě přebije zhrzená matka. Všemu nemohoucně přihlíží mladý chlapec, který svou snahou o zlepšení situace nevědomě jen přilévá olej do ohně. Oba herci zvládají své role velice obstojně, ale dost vzájemného chladu přenáší i na diváka a tak film i přes svou depresivitu není vyloženě nervy drásající.

Jednoduchá italská komedie s ještě jednodušší enviromentální zápletkou. Jediná komplikace je nečekaně agresivní Panna Maria. Skutečným kořením celého filmu je ale poměrně zábavný bývalý přítel, který se přese vše snaží vrátit ke své zjevně bláznivé ex. Jinak se jedná o čistý průměr, který sice dokáže zaplnit dlouhé odpoledne, ale ničím zvlášť nezaujme.

Ostrá politická kritika dnešní doby, zahalená do hávu raných sedmdesátek. Ne zas až tak konfliktní střet členů ku-klux-klanu a radikálního černošského hnutí. Hluboké pozadí celého filmu dávají tušit hlavně rozhovory a krátké prostřihy na zjevnou zaslepenost obou stran. Vše vážné navíc kompenzuje humorně laděné vyznění celého filmu. Celkově se jedná o divácky příznivý snímek, který se ale i přes svou zdánlivou lehkost snaží vyvolat hlubokou diskuzi.

Tradiční francouzská komedie, která staví dohromady nepravděpodobné situace s trochu podivnými postavami. Jak už to tak u francouzských komedií bývá, i tento snímek elegantně balancuje na hraně trapnosti, předvídatelnosti a vážnosti tak, že z toho vychází poměrně kvalitní zábava.

Klasické rodinné drama, tentokrát bez velkých dramat. Autoři se asi snažili říct, že krizovým obdobím se dá procházet i bez velké hysterie. Teorie je to určitě pěkná, ale s přenesením na filmové plátno je to trochu složitější. Za to atmosféru ospalého přímořského letoviska se podařilo vystihnout velice pěkně. Na celou stopáž to ale nestačí.

Intelektuální, konverzační drama pro všechny fandy hlubokých debat. Přes absenci "skutečné války" nás snímek provází její nejtemnější stránkou. Totiž zapomenutými zločiny páchanými na civilistech nejčastěji židovského nebo romského původu. Velký obdiv tvůrcům, že se pustili do tak kontroverzního projektu. Ono obviňovat vlastní národ z válečných zločinů přeci není jen tak. Koneckonců Rumuni nejsou jediný, kdo moderní historií neprošel se zcela čistým štítem. Vzpomeňme třeba na naše odsuny. Jsem opravdu ráda, že v dnešní době vznikají filmy, které zrcadlí nezkreslenou historii, polemizují s divákem a nechávají prostor pro vlastní názor. Snímek je svižný, hluboký, opravdu zábavný a navíc lehce okořeněný milostnou linkou.

Po dlouhé době opravdu příjemné překvapení z řady Star Wars. Solo si na nic nehraje a přináší klasický dobrodružný příběh. Něco jako trochu odrostlejší Rychlé šípy, akorát v americkém kabátu. Příjemnou třešničkou je, že autoři se s hlavními postavami příliš nepářou a tak si opravdu nemůžeme být jisti, kdo vydrží až do konce (samozřejmě s výjimkou postav, které se objevují i v "následujících" dílech). Taky souhlasím s řadou zdejších komentářů v tom smyslu, že Solo potěší hlavně ty, kteří nepatří mezi sklaní fanoušky SW. Vůbec jsem neřešila, zda se Ehrenreich pitvoří málo nebo moc a v klidu jsem si mohla vychutnat film samotný. Celkově tedy Sola hodnotím jako podařený výlet do světa SW, který nás tentokrát nechá vydechnout od věčného (a taky trochu patetického) boje dobra se zlem. Vše je navíc naturalisticky okořeněno špetkou špíny, pachu smrti, sexuality, rovnoprávnosti a chudoby. Od Star Wars rozhodně mnohem víc, než jsem čekala.

Lars spolu se svou známostí nabízí lehké pohlazení po duši všech nenapravitelných asociálů, podivínů a jiných pochybných individuí. Pomalu plynoucí pohádka o mezilidském sblížení vychází z bodu naprostého odloučení a s pomocí nafukovací panny plyne do očekávaného finále. Celý film utíká v mírně nostalgické, jakoby zastřené, trošku úsměvné náladě, která nám nenechá žádný prostor pro odsouzení podivného Larsova chování. Sám Lars je v Goslingově podání ztvárněný uvěřitelně a přes svou podivnou povahu velice příjemně. Myslím, že se jedná o ideální snímek pro zahřátí v sychravém podzimním odpoledni.