Ilicka

Strhující souboj slov ostřejších než meče. Loser na poli investigativní žurnalistiky vyzve na souboj prezidenta USA s kostlivci ve skříni. Dvanáct kol se závěrečným knockoutem v podobě omluvy. Na Howarda neobvykle civilní a nepatetická režie, ke které Zimmer přidal hudbu, která pasuje naprosto přesně do atmosféry napětí a politického dusna, největšími zásluhami se můžou pyšnit herci, Michael Sheen, Kevin Bacon (konečně nějaká normální, co normální - vynikající role) a Frank Langella. Jeho Nixon je postava nadmíru odpudivá a prohnaná, se kterou je však možné soucítit, litovat starého zlomeného muže. Přála bych mu Oscara...

Po dlouhých letech se k nám vrací (nyní již postarší) archeolog bez bázně a hany. V naprosto božském intru nás protáhne mýtickou oblastí 51, kde se potká se svou minulostí i budoucností, pak potměšile mrkne na politické hony na čarodějnice a až do konce se nezastaví. Závod s časem a nezničitelnou Irinou Spalko za pokladem, který neměl být objeven, a za tajemstvími, která musí být odhalena. Sekunduje mu zástupce generace Jamese Deana, který bez dokonale ulízlých vlasů a vystřelovacího nože neudělá ani krok, stará láska Marion a jedna záhadná lebka. *** Čtvrtý Indiana je ze všech dílů nejvíce položen do žánru komedie, sofistikované vtípky však doprovází i množství těch prvoplánových (Shia schytal opravdu hodně ran do rozkroku.), některé honičky jsou však vypointované do posledního detailu (na univerzitní půdě, boj o lebku přes tři auta). *** Co se týče Harrisona, ano, zestárl, ale ještě pořád zvládá spoustu věcí, o kterých si průměrný český důchodce může nechat leda zdát a Shia, jakožto mladý hrdina digitálního věku, mu začíná šlapat na paty a je možné, že klobouk a bič bude jednou jeho. Charisma na to rozhodně má, během honby za lebkou mu nelze nefandit, ať už v plné rychlosti šermuje s Irinou či si neurvale utahuje z Indyho věku. Avšak s návratem tohoto hrdiny se neváží jen samá pozitiva. Místy nevyrovnané tempo (obzvlášt ve střední části), přílišné tlačení na digitální pilu (opravdu divná zvířátka) odkazující snad směrem k Mumii, podobně jako rodinný boj proti nepřízni osudu, a hodně podivný konec dokážou na kratičko zkazit náladu. Přesto se Indiana 4 směle může zařadi po bok svých starších brášků. A navíc: Nikdy mi tolik nevadil fakt, že české kinopublikum je tak chladné. Jo, chtělo se mi tleskat.

Knihy by se pálit neměly a jejich postavy by se neměly toulat po našem světě... Dvakrát v jednom dni, stále se cítím okouzlena, snad to má něco společného s mým knihomolstvím. Možná taky ne. Výborný námět, relativně slušná hudba, solidní triky. Paul Bettany jako Dustfinger je kouzelný, pro mé oko zbytek hereckého ansáblu zůstal v jeho stínu, avšak nemá se za co stydět... PS: Český překlad Dustfingerova jména je děsivý. Neustále mi evokuje slovo prašprt:-) A taky fandím těm, kteří ten film budou dabovat, podobný jazykolam tu dlouho nebyl...

Iron Man aneb kterak Obchodník se smrtí potkal Transformery, zatímco Batman lítal nad nimi... Z těchto tří si totiž Železný muž vypůjčil dějové / vizuální / psychologické motivy a vykoval z nich ocelové brnění. Kupodivu však zajímavějí, než nezničitelný oplechovaný muž je jeho alter ego, miliardářský věděc Tony Stark, hláškující, popíjející skotskou a škádlící své robůtky, o věrné sekretářce ani nemluvě. Tony Stark je prototypem chodícího úspěchu, svého statutu si však neváží a zhýrale proplouvá životem... jako Bruce Wayne. Jednou si ho však vezmou na mušku teroristé, kteří patří k jeho věrným zákazníkům a on pak, s magnetem v hrudi, vytvoří své lepší já. Jeho bývalý opatrovník ho však za náhlé pacifistické výroky přestane mít rád a ... *** Lehký komiksový film s komediálním nádechem a nekorektním, nepubertálním hrdinou ve výborném podání R. Downyho, který dodal Starkovi charisma i sex-appeal, vždy dokonalou a věrnou Gwyneth Paltrow coby Pepper... Naroubování válečného konfliktu na celkem aktuální Afghánistán je poměrně sympatické, stejně jako ne zcela typická hudba, která se nebojí jít víc do kytar a dál od orchestrů... *** Zkrátka čas mi v kině velmi příjemně ubíhal, na hodinky jsem ani nepomyslela, narozdíl od posledního Bayova filmu a blížící se premiéry Temného Rytíře...

Ehm, abych pravdu řekla, nebýt Jamieho Bella, utíkám. A utíkám rychle. Asi tak rychle jako se příběh řítí kupředu aniž by se nějak pozastavoval nad tím, že scénář zmizel už za první zatáčkou. Tak jsem se dočkala pouze nedomrlých postav, které se nevysvětlitelně objevují a mizí, akce bez vyvrcholení, velmi úsměvných momentů (londýnský autobus na Everestu) a konfliktů bez napětí. Dougha Limana mám ráda, jeho Bourna i Smithovy, ale tohle byla celkem prohra, znásilňování památek UNESCO a zajímavých měst bez atmosféry.

Diametrálně odlišný od většiny české soudobé tvorby, s kamerou a hudbou světových parametrů (J. Kaczmarek mě dokázal spoutat uprostřed naléhavých a temných melodií), podle "scénáře" velikána F.M. Dostojevského, obsazený výbornými herci (pro ostravské divadelníky třešničkou budiž Lucie Žáčková) . Syrové drama z tovární haly, o zločinech, trestu a cestě k bohu. Dlouho už mi při sledování českého filmu nenaskakovala husí kůže. Teď ano. A to nejen na konci.

Co by bylo, kdyby... Češi jako agresor války osaměle bojující proti Německu. Tenhle David by však souboj s Goliášem projel na celé čáře. Bylo by to lepší než Mnichov?

Jednoznačné zklamání - od Gabora Csupa jsem po Terabithii čekala velké věci - rozhodně však ne sterilní pohádku, která ze všeho nejvíc připomíná černou tradici českých televizáren - zmatená, nudná, bez atmosféry.

ATYPický FILM. Distribuční společnost mluví za vše. Nejúchvatnějším komponentem filmu byl střih, v patách se mu držel Pavel Kříž a jeho "I am sorry Kaziiiii", Vašutovo "Yeah", tisíc a jeden záběr na měsíc v úplňku a následné soulože / Přemyslovo vzlykání nad Libušiným šátkem, Přemyslův orál a... No vlastně ono se jedná o soubor dokonale nudných WTF scén. Podtím však hrála obstojná hudba.

Dokument Ostraváků pro Ostraváky a ty, kteří v Ově vidí pořád to ošklivé černé město. Za melodie hudby, beze slov, se objektivy foaparátů nesou nad domy, stavbami, magistrálami, ulicemi plnými chodců ve dne, mrtvými v noci, prodírají se mezi účastníky festivalu CoO a návštěvníky Stodolní, pozorují lidi na cestách za každodenními povinostmi, žebráky na nárožích, přírodu, měnící se v průběhu roku... Originální forma, zajímavé barevné filtry, živé město, skoro jsem hrdá, že Ostravu považuju za svůj druhý domov. (Po Kyjovicích samozřejmě.)