Ilicka

Sandra Bullock na svůj věk neobvykle půvabná, komedie jedoucí v zaběhnuté a předvídatelné lince, a to: nenávist / ignorance --> škádlení --> krize --> zamilovanost --> fatal error při obřadu --> vyznání . Pár fórků, pár popkulturních narážek, spousta cukru a sentimentu a pohodový orchestrální soundtrack Aarona Zigmana.

Myslela jsem, že se pod tou hřejivou tíhou sentimentu rozteču jako máslo. Kolikrát viděný příběh o nápravě mrzutého staříka pomocí lásky jedné chudé rodiny, ale tak nějak mě to dostihlo. Možná kvůli vynikajícím výkonům Marvana a Plachty, možná kvůli roku výroby, kdy lidé v kině potřebovali věřit tomu, že může být a bude líp.

Mé první a relativně pozdní setkání s předprstenovským Jacksonem provázejí mírné rozpaky. Kate Winslet debutující, s Melanií Lynskey excelující, Peter Jackson exhibující, kamera poletující, divák zírající. Vážné téma, pohádkové zpracování, podivné fikční světy a pro Jacksona možná zklamání, že do filmu nemohl propašovat nějakou vraždící příšeru. Ačkoli chladnokrevná akce děvčat v závěru (doufám, že se nejedná o spoiler) je hodna pořádné příšery. Jen se obávám, že až se mě za pár týdnů někdo na film zeptá, vybavím si především odvážné bláznění s kamerou.

Film, který je jako člověk... Na povrchu se zdánlivě nic neděje a uvnitř zuří válka. Tak se za zdvořilou korespondencí Freuda s Jungem odehrává spor o základní pojetí psychoanalýzy. Vynikající herecké výkony ústředního tria, výborná hudba H. Shorea, ale jinak... tak trochu divadelní hra.

Filmové zpracování neklidných životních osudů australského desperáta numero uno - Neda Kellyho si vzali na triko jeho krajané a udělali z něj nevzrušivou nudu. Každý z herců si odehraje to své, aniž by se nějak zvlášť namáhal (Orlandovo herectví opět absentuje), a k postavám je těžké si vytvořit vztah. Navíc místy film nelogicky zabrousí do žánru National Geographic a mimo hodně brutální závěrečné přestřelky chybí napětí. Zabité dvě hodiny.

Byla jsem k tomuto filmu velmi skeptická, a příjemně mě překvapil. Lepší, než jsem čekala. O dost.

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne.

- I am a man! - Well, nobody's perfect! Příjemná převleková komedie s rychlým tempem, ale taky s poněkud přetaženou stopáží.

Už jsem mírně odrostla pohádkám i osmdesátkám, ale tahle je kouzelná. Ale ty triky... prostě osmdesátky....

Podmanivé vizuály (fotogenická Keňa), výborní herci a postmoderně odvyprávěný příběh. Zahradník mi sedl, vyhovovalo mi pomalejší tempo, vícevrstevnatý příběh, volné prolínání vzpomínek do současnosti... Kameraman a střihači odvedli skvělou práci (barevné stylizace, kontrasty, rozzáběrování...). Hudba rovněž výborná.