Ramirez85

Ramirez85

Pítrs H.

okres Jihlava
Nowhere Man

homepage
Twitter: Ramirez0716

51 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

    Nejlepší film všech dob. Tohle je víc než film, tohle je životní styl. (Po zhlédnutí v krásném minikině a díky okolnostem (mrk mrk) se z Pulp Fiction stává nejgeniálnější filmový zážitek, kterého byly mé oči svědkem, howgh).

  • poster

    Snídaně u Tiffanyho (1961)

    Představte si Breakfast at Tiffany's bez Audrey Hepburn... Je to právě tato subtilní herecká legenda, kdo povznesl tento snímek ne o patro, ale alespoň o dva mrakodrapy výš. Slovo charisma zde dostává nový rozměr. Dobovou kritikou nepříliš přijatý film se po letech stal doslova kultem. Sofistikovaná krása, humor, elegance, nadhled a romantika si zde podávají ruce. A ten soundtrack...

  • poster

    Trainspotting (1996)

    Drogy jsou pro chcípáky, co nedokážou žít vopravdickej život a fetkama pohrdám, tak kurva jak to, že díky tomuhle filmu být feťákem je tak zatraceně cool?! Carlyle životní, těžko kdy překonanej výkon, Skotsko fuckin' awesome, Born Slippy fajné, ale starej pes Iggy je starej pes Iggy. "Who needs reasons when you've got heroin?"

  • poster

    Všechny moje lásky (2000)

    Knížku od mého oblíbeného Nicka Hornbyho jsem měl přečtenou pomalu na jeden nádech, tak moc mě strhla a hlavně pobavila. O něco podobného se snaží i její filmová verze, která těží především z výtečného hereckého obsazení. John Cusack má charisma na rozdávání a tady ho konečně prodává ve velkém. Jack Black je prostě magor, ovšem magor s velkým hudebním cítěním a dodává tak snímku o muzikálních geeks na věrohodnosti. Možná trošku škoda, že byl děj přesunut do Ameriky, z nálady britské metropole se totiž vždycky dá vytěžit zas o něco víc. Ale to je jen malá piha na kráse. Film pro všechny, kdo cítí hudbu srdcem.

  • poster

    Soumrak mrtvých (2004)

    Král zombie hororů Džord Roméro se svýho času nechal slyšet, že Soumrak mrtvých je nejlepší zombie film ever. To sic nevím, ale v dokonale vydojeném subžánru se jeví jako takový malý zázrak. A kdybych tolik nesympatizoval s hlavním hrdinou, (ne)mladým a (ne)klidným třicátníkem Shaunem, užil bych si to snad ještě víc, kurde! Každopádně "Queen" scéna rules i po stopadesáté, stejně jako celej zdejší hereckej ansámbl. A Shaun of the Dead nejlepším filmem Cornetto trilogy- absolutelně.

  • poster

    Zlodějka knih (2013)

    Od mého nejočekávanějšího filmu letošního roku jsem, přiznávám, očekával trošku něco jiného, více takových těch zasněných scén a hlavně holku, co prostě bude krást knihy, když už je to ta Zlodějka... Nevermind, ve výsledku se mi totiž dostala krásná emocionální nálož, která však člověka zbytečně nedusí nějakými srdceryvnými scénami. Film spíše evropského střihu a hlavně film, který ukazuje čistotu a krásu přátelství a to i v tak těžkých dobách, jako byla druhá světová válka. Netřeba se tu rozepisovat o hereckých výkonech, protože ty byly do jednoho jedním slovem úžasné, Geoffrey Rush a Emily Watson tu (nepřekvapivě) své role nehrají, oni je žijí (Emily jsem si doslova zamiloval), naopak kdo překvapil, je Sophie Nélissse, čmuchám tu další výrazný herecký talent. Výprava snímku, přestože se víceméně celý odehrává v jedné ulici, taktéž brilantní (hlavně scéna s pálením knížek měla koule), no a co se týče hudby... ano, i při psaní tohoto komentáře zas a znova poslouchám ženiální soundtrack páně Williamse. Škoda jen, že jsem zhruba od poloviny filmu začal potřebovat ukrutně na záchod a upadal tak do menšího delíria, ale kašlat na to, aspoň jsem i já projevil značnou dávku sebezapření a na vlastní kůži tak poznal, jak se cítil žid Max uvězněný ve sklepě a SPOILER! přežili jsme to oba, tak co ;-) (Knižní předloha je ještě minimálně o level lepší).

  • poster

    Monty Python a Svatý Grál (1975)

    To, že ty vtipy ani po čtyřiceti letech nezestárly, mluví za vše. Nebudu tu vypisovat jednotlivé skeče, nebo skeče, které mě nejvíc pobavily, tohle se totiž musí vidět jako celek, každopádně scéna s králem, jeho synem a hradní stráží... toto je přesně můj šálek toho nejlepšího anglickýho čaje.

  • poster

    Píseň moře (2014)

    Pokud jste odkojeni pixarovskou anebo disneyovskou animací, budete na Píseň moře koukat asi jako na zjevení. Pro mě je tento styl však nehorázným osvěžením, že ne všichni na západě (a v posledních letech vlastně nejen tam) neblázní s těma infantilníma omalovánkama. Protože ať už Brendan a tajemství Kellsu, tak i Píseň moře, to je pastva pro oči, každý jeden záběr by jste si nejraději nascreenovali, vytiskli a pleskli na stěnu, tomuhle já říkám umění. Krásný, napínavý a hlavně zajímavý příběh vás vcucne, ani nebudete vědět jak (pro mě ještě zajímavější než zmiňovaný Brendan). No a psát tu něco o hudbě, to je zbytečná ztráta písmenek, protože ta je jedním slovem úchvatná, byť v případě titulní písně se mi víc než originál od Lisy Hannigan líbí její česká verze v podání Markéty Irglové. A nezapomeňte- bacha na sovy! ;-)

  • poster

    Tajemství starého hotelu (2011)

    Ti West je prostě řízek, kašle na všechna soudobá klišé, jde se svými "malými" horory proti proudu, nebojí se zariskovat a nijak netají, že se ve svých filmech rád nechává inspirovat klasikami z let už dávno minulých. Po skvělém House of the Devil svoji laťku nikterak nesnížil a opět nám nabízí ryzí dávku poctivě natočeného hororu. Ovšem i tady platí, že musíte přistoupit na jeho hru, pokud tak neučiníte, bude vás, podobně jako zmiňovaný Dům ďábla, The Innkeepers asi nudit. Já si jej však užil, krásná hudba, skvělé masky, hutná atmosféra a k nakousnutí Sara Paxton (vůbec oba dva hlavní hrdinové jsou fajn postavy, kterým jsem po celou dobu držel pěsti :-). Tenhle rejža ví, co točí a i když si jeho filmy asi jen těžko prorazí cestu k mainstreamovému divákovi, já už se teď těším, s čím dalším přijde Ti příště. Těmi 52 procenty se nenechte zmást (Lidi, really? Jak tam netečou hektolitry krve nebo není přehršel digitálních efektů, tak je to slabota? Fuck it :-/), imho až nechutně podceněný horor zde. Viděno 6x- zatím...

  • poster

    Oasis: Supersonic (2016)

    Oasis jsou poslední rock'n'rollovou kapelou, která fakt za něco stála, dokonalý texty, krásný melodie (obé Noel), skvělý live performance (Liam), prostě The Beatles mojí generace, d'you know, what I mean? Přestože se musím pořád smát, když tuhle partu zmrdů neustále osočují, že svojí kariéru postavili na vykrádačkách Beatlů- páč když už, tak Oasis jsou mix Sex Pistols (vždycky měli punkový základy) a The Who (anžto nejoblíbenější kapely Noela), nic na tom nemění fakt, že si Liam tak moc rád hraje na Johna Lennona, d'you know, what I mean? K samotnýmu dokumentu bych měl pouze dvě výhrady- škoda, že se tvůrci zaměřili i na rodinnou nepohodu Gallagherových (otec sadista a bla bla bla), namísto toho, aby víc kecali o muzice (to, že film končí monstrkoncertem v Knebworthu a úplně ignoruje "nový" Oasis rokem 2000 počínaje a jejich úplným(?) koncem v roce 2009, je na pěst), díky tak Noelovi, který se tomuhle tématu vždycky vyhýbal s tím "že to prostě nikoho nezajímá", d'you know, what I mean? No a pak ještě ten fakt, že Liam i Noel film doprovází pouze audiovizuálně, což je sice fajn, ale zároveň je to takové divné, jsou situace (a vzpomínky), kdy bych moc rád viděl, jak se u toho chlapci tváří, d'you know, what I mean? Jinak dokument se spíš zaměřuje na emocionální stránku historie Oasis, desky tu představí všehovšudy dvě (Morning Glory musela být hrozná prdel nahrávat, hlavně pro Noela, hehe), naopak pocit, jaký to je, být Rock'n'Roll Star, se tu představí v iks verzích, d'you know, what I mean? Ale vlastně proč ne... It's just Rock'n'Roll. "Co? Ptáte se, jestli mám radost? Hele, mám 87 milionů v bance. Mám Rolls Royce, mám tři stalkery, a budu na pamětní desce Manchesteru City. Jsem součást nejlepší kapely na světě. A jestli jsem spokojený? Ne, nejsem! Chci víc!!!"

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace