GilEstel

Komedie s lidským přesahem. V málokterém filmu se potkává v rychlém sledu mládí a stáří, naděje a strach, smutek i smích. Střet generací a životních hodnot. Směs fragmentů lidských životů, které spojuje „mamutí“ kolotoč doktora Radosty. Úžasně vtipná a uvnitř teskná komedie. V zaprášené kulise 70. let naší věčné stověžaté Prahy. Vše je dokonale emotivně podbarveno hudbou Zdeňka Lukáše. Jednoho z našich nejlepších komponistů druhé poloviny 20. století. Co slovo, to nezapomenutelná hláška. Jedna z našich nej komedií vůbec. 90%

První Rambo je pilířem zlatého věku žánru akčních filmů 80. let. Byl tu první a dodnes je jedním z nejlepších. Má vše, co už moderní akční filmy dávno nemají. Zápletku, charismatického zranitelného hrdinu a reálné pozadí příběhové narace. Umí předat emoce a držet napětí. Poctivá práce. Jen krev a pot, kámen a železo. Dnes už je akční film jen bezmyšlenkovitá série zběsilých honiček a výbuchů s nesmrtelnými hrdiny a roztřesenou kamerou s osmdesáti střihy za minutu. Je na čase se vrátit zpět ke kořenům a z moderního nudného akčního hrdiny znovu udělat člověka. Člověka, jakým byl roku 82 John Rambo. 88%

„Pokud ho chceš porazit, musíš být rychlý. To nejsi. Tvá kolena nesnesou zátěž, takže na běhání zapomeň. Máš artrózu a nedostatek vápníku. Sparingpartneři odpadají. Zůstal nám jen starý dobrý trénink. Hrubý dávky koňský síly!“ Stallone je naprostý šílenec. Tohle provést se svým tělem v 60ti letech. Ale úplně úžasný šílenec! Parádní zakončení Rockyho boxerské kariéry. Osobní zpověď plná nostalgie a jemného osobního sentimentu, která nabízí tolik lidského. Sly nepotřebuje hrát. On tou rolí skutečně žije a je to cítit v každém jeho nadechnutí. Nečekaně příjemné překvapení. Pro lidi, co stárli společně s Rockym, to je víc než jen film.

Tohle není nic než Američany vykradený Mrazík. Pozor SPOILER: Jde takhle Árnie domu z nákupu. Má novou uniformu od Cyberdyne Systems, tak si v dobré náladě prozpěvuje. „Vyrostla krásná jedlička tam mezi modříny, zelená byla celičká od jara do zimi….Zelená byla celičká……Ale ale. Co je to tu za nepořádek??“ prrrrrr A mrakodrap je krásně zasněženej……Pak za rohem na Broadway potká Umu. „ Drž hubu dědku!!! Nevidíš, že mrznu?“ Zařve Puma necitlivě. A spustí svým koloraturním sopránem. „Róóóóózvíjej se poupááátkoóó. Néééjkrásnější z květůůůů…..“ Je jasný, že tenhle střet nedopadne dobře. Doporučuji všem milovníkům pláštíkových komiků. 20%

Taková novodobá policejní akademie v supermanskym hábitu. Jen méně vtipná. Scarlett povídá „I já bych chtěla být policistkou…..“ „Cože?????“ „Osopí se na ní Kapitán Amerika. „I já bych chtěla být policistkou.“ Vytrvale skuhrá Scarlett a mžourá psíma očima. „Tak to musíš vzít takhle ten štít a pořřřáádně ho omlááátit tomu prevítovi o hlavu. Takhle….Bum práásk bum buum práásk….Vidíš takhle se to dělá….No co koukáš tak blbě? Nesmíš se s nima srát no! A teď si mazej převlíknout ty elasťáky. Tady nejsi na aerobiku!!“

Cizí metropole. Obrovská anonymní džungle moderního světa. Přízrak osamění je tak děsivě blízko. Blízko jako nikdy předtím. Co by jen člověk dal za vlídné slovo. Slovo porozumění, přátelství. Láska někdy přijde tak snadno. Tak nečekaně. Láska je radost i bolest. Největší, co můžeme cítit. Sofia Coppola dokázala, že i malý film může být velký. Předvedla umění v jednoduchosti a krásu v obyčejnosti. Výjimečný počin. 85%

Poezie obrazu a hudba citu. Slova naděje a zázraku. V Berlíně. V tom teskném městě, tolikrát zkoušeném beznadějí. Spirituální prožitek, který nemá svůj filmový ekvivalent, a to z jakéhokoli úhlu pohledu.

M. Scorsese je patriotický Newyorčan. Ostatně to prokazuje natočením řady tematických filmů během své bohaté a úspěšné kariéry. Války gangů v polovině 19. století jsou důležitou součástí historie New Yorku. Nápad umístit děj filmu do tohoto období, je nepochybnou snahou o poctu rodnému city. Nicméně zde se to prostě nepovedlo. Jak se říká. I mistr tesař se někdy utne. Ono mít ušlechtilou myšlenku něco natočit, sehnat dobré herce a peníze samo o sobě nestačí. Film musí předně něco sdělovat, něco divákovi předat. Mně ten film nepředal vůbec nic. Není v něm nic, co by stálo za zapamatování. Nenabízí ani strhující akci, ani atmosféru, nenutí k zamyšlení. To město 19. století se nepodařilo oživit. Je to obrovská sterilní kulisa, ve které se pohybují stovky komparzistů v kostýmech. Naprosto bezdůvodně a chaoticky popochází sem a tam a vytváří jen další kulisu, ve které se pohybují hlavní herci. Tito spolu vedou patetické rozhovory o ničem. Vedou bandy chlapů, kteří do sebe bodají nožema. Nikde není vysvětleno, proč se tak nenávidí, za co ti lidé bojují, co jsou jejich cíle a motivy. Nedaří se předat prakticky žádnou emoci. Ani dějem, který je nudný a nezáživný, ani hereckým výkonem, který nemá oporu v uvěřitelnosti konání postav (Ani herci zdejších kvalit s tím nic nesvedou.). Ztrácí se logika v času a prostoru. Zůstává chaotický dav komparzu, který vytváří lidské mraveniště. Nad tím vším se pohybuje Day-Lewis jako Bill Butcher, (postava která podle wiki zemřela 1855). Se skleněným okem a záludným úsměvem se stává králem této grotesky. 45%

James Stewart. Sice stárnoucí, ale stále skvělý sympaťák a elegán s přirozeným šarmem a inteligencí. Dean Martin jako Dee Bishop, trochu naivní horkokrevný bouřlivák s dobrým srdcem a láskou pomateným úsudkem. Dialogy těchto dvou odlišných bratří jsou kořením celého filmu. Když přidáme G. Kennedyho v roli cílevědomého paličatého šerifa a R. Welch, jednu z nejvíc sexy hereček své doby, máme tu opravdu kvalitní základ pro natočení čehokoli. Když přihlédneme ke slušné „divokozápadní“ zápletce, máme zde předpoklad pro vznik skvělého westernu. A tím Bandolero bezesporu je. Film běží ve svižném tempu bez hluchých míst. Má oporu ve scénáři i hudbě. Navíc krom Mexičanů zde není jediná ryze záporná postava. Žádný jednoduchý zlo. Já tento mírně opomíjený film vřele doporučuji. 80%

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.)