Recenze (287)
Hlavně nezávazně (2011)
Sympatičtí herci, nudný scénář, přetažená stopáž, zábavné finále, titulky (sranda až do rána) všechno potopí. Ivan Reitman na svého syna ztrácí čím dál tím víc a příběhem o Adamovi a Emě se mu nepřiblížil.
Skvělí chlapi (2000)
Tenhle film mi prostě nesedl. Viděl jsem jej třikrát v rozmezí třinácti let a pořád nic. Jedná se o můj oblíbený žánr ... pořád nic. Hrají tam skvělí herci v čele s Michaelem Douglasem, ústřední píseň je jedna z nejlepších od jednoho z nejlepších ... pořád nic.
Pan Rosnička (2005)
Křehký, tak trochu ponurý humor na účet člověka, na kterého se smůla nelepí, neboť ji sám produkuje. Cage tu nevypadá oslnivě, o to oslnivěji to hraje.
Benátský anonym (1970)
K tomuhle filmu je těžké něco dodat. Nejvýš snad: ║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $milonov║Tržby Celosvetovo $milonov║
Barneyho ženy (2010)
Nejlepší postavou tam byl ten Alzheimer. Škoda, že nedostal více prostoru. A Dustin Hoffman se už definivně rozhodl, že nic jiného, než lotry fotry a animované pandy hrát nebude.
Rozchod! (2006)
Jak je Jennifer Aniston skvělá herečka, tak je Vince Vaughn slabý. Oč lepší námět, o to horší scénář. Válce Roseových se to nepřiblíží ani zdaleka. Další film ve stylu varietních pouček doktora Plzáka. Kdyby ale nakonec skončil tak, jak název napovídá, vzal bych ho na milost.
Sám proti všem (1998)
Nic pro slabé povahy. Po shlédnutí vás přejde chuť na leccos.
Pád (2013) (seriál)
Dobrá krimi, kde není kladných hrdinů a kde několikanásobný vrah nevychází ve srovnání s okolím zas tak úplně nejhůř. Vystupuje tu řada epizodních postav, na kterých by takový Stephen King postavil samostatný příběh, ale tady si odehrály svou roli na jedničku. Od závěru jsem čekal trochu víc. Ale s lehkým odstupem se mi zdá, že nic víc ani třeba nebylo.
Elvis (1979) (TV film)
Původně měl hrát hlavní roli John Travolta a Elvisův příběh měl být jen motivem. Sázka na Russella (herec) a McDowella (zpěv) vyšla i s bonusem. Když jsem film viděl poprvé někdy v osmdesátých letech, naprosto mi učaroval. O dvacet let později mi přišel dlouhý, naivní, schématický a trapný. Po dalších deseti letech jsem mu zas ale leccos odpustil.
Walk the Line (2005)
Tohle nebyl příběh Johnnyho Cashe, ale levný kýč, který využil velké jméno velkého člověka. Jediný dobrý moment celého filmu jsou závěrečné titulky, pod kterými hraje skutečný Cash.