revere

Chtěl jsem se podívat na lehkou, jiskřivou komedii s dobrým koncem. Chtěl jsem vidět Drew Barrymore po padesáté a znovu poprvé. Chtěl jsem vidět Hughovy modré oči. Chtěl jsem něco nekomplikovaného s příjemnou muzikou, u čeho se jednoduše pobavím. Dostalo se mi všeho, co jsem chtěl.

Ani to nestojí za komentář. Než na tohle koukat, raději strávit noc s nepřítelem. Tak. A to byla glosa skoro tak laciná, jako tenhle film.

Koho že měl tenhle film oslovit. Pro dospělého diváka je přliš infantilní, děti zas jeho postavy již neznají. Jako malý kluk jsem miloval kumulování hrdinů. Karel May byl v tomhle mistr, to ví každý, kdo četl Poklad ve Stříbrném jezeře. Touha sloučit neslučitelné ve mně doutnala a explodovala jedním z mých dětských literárních děl, které nikdo, kromě mé babičky, nepoznal. Bylo v mnohém lepší, než scénář tohoto filmu. Velebný kapitán Nemo se v něm nestal bizardním rtuťovitým mužíčkem, který běhá po stěnách. Nechyběl v něm Tarzan. A hlavně ho nikdo nezfimoval.

Nenadávejte tolik na počítače, právě u jednoho sedíte a bavíte se skrze ten proklínaný internet :-) .

Kdybych tomuhle dal tři hvězdičky, většina obdobných snímků z let šedesátých a sedmdesátých by jich musela dostat přinejmenším šest.

Občas z filmu příliš trčí filmařina. To mne spolehlivě vytrhne z děje.

Ten, kdo Návrat označil nálepkou mysteriózní thriller, viděl něco jiného, než já. Tenhle film nemá velké momenty, on celý, se svou snovou atmosférou, dramatem, absurditou i logikou vyústění je velký, jako sám život. A ten mrtvý, ten je opravdu mrtvý. Mrtvější, než ta nejmrtvější věc, která kdy zemřela.

Bože, to je blbost! Děj je nepřirozeně urychlený a přitom se to celé strašně vleče. A digitální technologie už pokročily tak, že by nasimulovaly i normálního chlápka, jak si čte noviny. Jestli se tohle líbí, tak jsme planeta opic !!!

Dietl byl velký vypravěč. Ctnostní milovníci čistého oduševnělého filmového umění by se na tento miniseriál dívat neměli. Já jsem si po tři večery užíval skvělé dialogy skvělých herců a přetrpěl pár blábolů o "straně a vládě". A znouvu si říkám: Věčná škoda Jaroslava Dietla.

"Bilbo Pytlík byl Hobit, který žil v v hobití noře neholdoval dobrodružství, než ho čaroděj Gandalf se svými trpaslíky přesvědčil, aby do jednoho šel. Zažil velmi vzrušující boje se skřety a vrky. Nakonec vstoupili do osamělé hory: Šmak, drak, který ji strážil, je zabit a Bilbo se po parádní bitvě se skřety vrátí domů. Zábavné! Tato kniha, s pomocí map, nepotřebuje žádné ilustrace. Je hezká a měla by oslovit děti ve věku 5 až 9 let." Tohle napsal mladý Rayni Unwin, tehdy desetiletý synek Tolkienova nakladatele, když dostal knihu ke zhodnocení před prvním vydáním. Škoda, že si to nepřečetl Peter Jackson, potažmo že se tím neřídil. Natočil by pak zábavný film pro děti v délce pětaosmdesáti minut namísto (zatím) bezmála šestihodinové digitální nudy.