TwoFace

Třetímu dílu jsem tolik nevěřil, hlavně kvůli zasazení na Divoký západ. Ale dopadlo to skvěle a trojka se směle vyrovná svým dvěma předchůdcům. Jde o skvělé završení úžasné trilogie.

Vesmír tomu chtěl, abych tento film (společně s prvním dílem) viděl poprvé právě 21. října 2015 v kině. Pro mě návrat do minulosti, pro film návrat do budoucnosti.

Neskutečně geniální, propracovaná a zábavná komedie – kombinace, která je celkem vzácná. Bavil jsem se od začátku do konce a příběh mě dokázal skvěle zaujmout. Prostě kultovní nestárnoucí, nadčasové a úžasné dílo.

Krásný film na kterém jde vidět, že je točený s láskou. S láskou k původnímu Sherlockovi a s láskou ke své románové předloze od M. Cullina, což je opravdu krásně napsaná kniha. Ian McKellen je v roli pana Holmese úžasný a dokázal ho skvěle ztvárnit jako londýnského gentlemana i jako senilního staříka, co všem leze na nervy. Na tenhle film jsem se opravdu těšil a nezklamal mě. Krásně nostalgické a s láskou natočené.

Jeden z nejlepších muzikálů. Celý film je díky úžasné kameře a střihu neuvěřitelně dynamický, čiší to z něj doslova na všechny strany. Kostýmy, výtvarné pojetí, výprava, to všechno je perfektní a nádherné. Ale to hlavní a nejlepší na celém filmu je hudba. Nikdy by mě nenapadlo, že kankán kombinovaný s Nirvanou může znít tak dobře. Pro mě je Moulin Rouge skvělým a inspirujícím filmovým zážitkem, od kterého nejdou odtrhnout oči a hlavně uši.

— From death we come and to death we deliver ourselves. — První dva díly jsou prakticky nuda, kde se nic neděje, řeší se rodinná situace a celkově nic moc. Postavy jsou zezačátku otravné, ale to se časem změní. Poslední minuta druhého dílu pak přináší scénu, která je atmosférickým blahem a ukazuje, jak to mělo vypadat. Doufal jsem, že seriál ukáže chaos ve městech, jak se hroutí infrastruktura, jak končí civilizace, zkrátka to, co od něj všichni očekávali. Místo toho sledujeme jednu rodinku, která je ještě ke všemu zavřená za plotem, takže o situaci kolem nic neví, takže ani divák nic neuvidí a prakticky nic se neděje. Tenhle seriál měl obrovský potenciál, který absolutně nevyužil. Na konci první série a začátku druhé přichází malé zlepšení, přesto se však seriál i nadále drží v zajetých kolejích, čímž si škodí jen sám sobě. Fear the Walking Dead připomíná spíše béčkovou produkci, a upřímně se divím, že se nad vodou udržel déle než dvě série.

— We're gonna be doin' one thing and one thing only… killin' Nazis. — Tenhle film prostě zbožňuju. Jeden z nejlepších Tarantinových počinů, jako vždy se skvělým scénářem a úžasnými herci, tentokrát v čele s bezchybným Bradem Pittem a Christophem Waltzem, na kterém je vidět, že si v roli Hanse Landy užíval každou sekundu. Úžasné hlášky, skvěle vypointované dialogy, bezchybně a nápaditě zrežírované scény, které budují napětí svou délkou, aby nakonec skončily často zcela nečekaně. Závěrečná věta zkrátka naprosto dokonale shrnuje celý film. „I think this just might be my masterpiece.“ To si tedy zatraceně piš, že je, Quentine.

— Kill white folks and they pay you for it? What's not to like? — Westerny moc nemusím, pokud tedy nejsou od Tarantina. Jeho Django skvěle kombinuje divoký západ s typickým tarantinovským stylem. Především se však nebojí představovat a zobrazovat tak nelehká a vážná témata jako otroctví a rasismus. Přitom je však dobře propojuje a odlehčuje humorem, který nikterak nezlehčuje nic, co by neměl. Toto propojení vážného tématu se svým ikonickým stylem se Tarantinovi opravdu povedlo. Django je zkrátka skvělý, dobře napsaný western s úžasnými herci, především jako vždy excelentním Christophem Waltzem, skvěle padnoucím soundtrackem a krvavou akcí. Zároveň však nabízí i něco navíc a zobrazuje ožehavá témata minulosti, která jsou však stále aktuální.

„Nevěřte ničemu, co slyšíte a jen polovině toho, co vidíte.“

— You shoot me in a dream, you better wake up and apologize. — Reservoir Dogs aneb jak udělat za málo peněz hodně muziky. Klasický devadesátkový Quentin Tarantino tu rozjíždí krvavou a velice zábavnou gangsterskou jízdu, ke které mu stačí prázdná hala, pár dobrých herců, a ztraceně dobře napsaný scénář a skvělý kultovní film je na světě. Skvělí herci, dobré nápady a ona tarantinovská přirozenost dialogů nechybí. Brutalita, násilí a drama se dobře mísí se skvěle napsaným humorem. Ať už jde hned o úvodní scénu v kavárně a diskuzi o zpropitném, nebo přidělování barev k přezdívkám.