higuain

První série je stoprocentní především díky Spaderovi (Alan Shore). Postupem času se pozice tahouna rozmělní mezi Alana a Dennyho. Ten se svojí šílenou krávou předvádí každou řadou husarštější kousky. Spolu tvoří perfektní komando právnických plameňáků, co zapříčinilo, že se tento seriál stal jedním z mých absolutně nejoblíbenějších. A když k tomu připočtu povětšinou sympatické nebo zábavné vedlejší postavy a hlavně originální, někdy kontroverzní a zábavné soudní případy, není co řešit.

Děti, nekupujte drogy. Světlo světa spatřilo už hodně romantických komedií, lepších i horších. Pak je tu ale Láska nebeská, která jim všem bezkonkurenčně vládne. Plejáda hvězd, skvělý soundtrack a hlavně příběhy, co chytí za srdce a to nejen o Vánocích. Všechna ta klišé nikdy nepůsobila tak patřičně jako tady.

O.C. mě svého času hodně bavilo. Respektive jeho první a poté až čtvrtá řada. Druhá a třetí jsou takovou nezáživnou výplní s čím dál otravnější postavou Marissy, jejíž jakože srdceryvný konec jsem uvítal. První řada nabídla spoustu zajímavých zápletek a konfliktů začleňováním sirotka Ryana mezi děcka kalifornské smetánky, poslední série zas byla asi nejzábavnější, z části i díky nové krvi v podobě Autumn Reeser.

Malý a nepříliš ambiciózní sci-fi thriller, který však má velké srdce a ukazuje, že i za malý peníz se dá natočit skvělý film, který nepostrádá atmosféru a dokonce ani akci, která je tak důležitou součástí velkorozpočtových amerických bijáků. Na Frekvenci jsem narazil úplně stejně jako na Osudový dotek; když jsem se už chystal okolo půlnoci ke spaní, ještě jsem na chvíli zapnul televizi, abych se alespoň podíval, co dávají. Shodou okolností má Frekvence s Osudovým dotekem mnoho společnýho i co se příběhu týče. Frekvence není tak dokonalá jako Osudový dotek, má víc logických děr, ovšem atmosférou a napětím se mu takřka vyrovná. Navíc pouto otec-syn dělá neskutečné věci, Caviezel s Quaidem jsou totiž ve skvělé formě, že jim člověk všechno uvěří a šíleně jim ten happyend přeje.

A je to tady. Z čistajasna se v rámci upadající série, snažící se vytěžit maximum ze svého slavného jména, objevila komedie, která mi pořádně polechtala bránici. Je to výplach, ale když to člověku sedne...

Kevin Sorbo jakožto Herkules bodne svého otce nějakou magickou zbraní, ten mu pak řekne, že je na něj vlastně hrdý a když umírá, Herkules řve bolestí, že jde jeho tatík do pryč. Xena má pět minut před porodem a bojuje s tlupou nevím koho, jak kdyby se nechumelilo. Zábavný seriál.

Moje nejoblíbenější Brosnanovka. Plnokrevná akční jízda se spoustou žen, hlášek a technických vychytávek. Prostě Bond takový, jak ho mám rád.

Skok do letadla, úvodní písnička od Tiny Turner, projížďka tankem, dvě pěkný ženský a do role 007 sedící Brosnan. Úspěšná reinkarnace Jamese Bonda.

Tomuhle lze jen stěží odolat, když mě to pokaždé dokáže nejen dokonale rozesmát, ale i rozbrečet a to už se mi nestává téměř vůbec. I když se Zemeckis může pyšnit mnoha výbornými filmy, tak Forrest Gump je stoprocentně jeho vrcholem. To platí i pro Hankse a Silvestriho. Za mě Gump > Shawshank.

Kultovní animák a možná vůbec nejlepší Disney. Na Lvím králi je mimo jiné vidět, jak je důležité míti Hanse Zimmera. Bez jeho a Eltonovy hudby by Lví král stěží fungoval stejně.