higuain

Není to zas tak špatný. Vizuálně to je prvotřídní, jen je třeba smířit se s tím, že se scénářem si Wachowští tentokrát moc práce nedali. Vlastně bych se nedivil, kdyby ho sourozenci splácali někde na záchodě, to by přinejmenším vysvětlovalo zaměstnání hlavní postavy. Hudba solidní, akce vesměs taky. Tatum je americká Sáblíková, Milu Kunis mám rád, takže jí odpustím i to, že hraje extrémně naivní postavu, za scénář je koneckonců zodpovědný někdo jiný. Redmayne by si za svůj výkon zasloužil malinu, takhle trapně přehrávajícího záporáka jsem už dlouho neviděl.

Místy to sice vypadá jako nábor nových hráčů objednaný přímo z Vegas, ale jinak dobrý. Tento film ocení především lidé, jenž s hlavní postavou sdílí tu vášeň pro hru jako takovou. Pro mě je poker španělská vesnice, nicméně nedá se říct, že bych se nudil, což je v tomto kontextu samo o sobě úspěch.

Dokud se film odehrává ve východním Berlíně, je to vynikající thriller. Napjatá atmosféra, riskantní únos, po neúspěchu nebezpečný vězeň přímo v bytě a beznadějná situace plynoucí z odříznutosti od spojeneckého světa. K tomu všemu kvalitní herci v čele s Jessicou Chastain. V zápletce po 30 letech už je to horší a závěr (i přes celkovou spokojenost) budí dojem, že se z toho dalo vymáčknout více.

Finální souboj. Soupeř Zeus, mistr všech zápasníků. Plán zhruba takový: v prvním kole dostat nakládačku, zázračně jí ustát a pak po zbytek zápasu do soupeře mlátit za drtivé podpory obecenstva. Nakonec na body těsně prohrát. _____ A já se ptám: šlo vůbec Rockyho vykrást ještě víc? V rámci posledního Atomova souboje určitě ne. Jinak je to zábavnou formou podaná přehlídka žánrových klišé, díky svižnému tempu a sympatickým hercům (Wolverine a Tauriel) však velmi stravitelná. A komu se náhodou stane, že mu sedne i otcovská zápletka, může si Real Steel zamilovat.

Scénář zasahuje do předlohy opravdu mocně a místy vyloženě zbytečně a hloupě. Nicméně přes všechny neduhy (a není jich málo) bych to zas tak hrozně s tím Dumasem, obracejícím se v hrobu, neviděl. Je to zkrátka pojato hodně moderně a nuda to určitě není. Caviezel se typově na Monte Crista hodí (možná nejvíc ze všech) a scéna, kdy ho poprvé po letech spatřila Mercedes, byla nejlepší ze všech čtyř verzí, které jsem viděl.

Ve srovnání s novější americkou verzí s Caviezelem je tahle adaptace předloze ještě poměrně věrná. Má to ale za následek kolosální zkratkovitost především v závěrečné půlhodině, protože podobně jako ve filmu s Maraisem, zradě a vězení je zde věnováno snad až přespříliš času. A když už nic, v Reynoldsově filmu funguje lépe minimálně chemie mezi Dantesem a Mercedes. Chamberlainova Mercedes je chladná, jak psí prdel.

Jistý tvůrčí talent tu je, to se nedá popřít. Minimálně v akci. Ale kvalitní scénárista z Evanse zřejmě nikdy nebude. Raid 2 je přesto o třídu lepší, než první díl, a to mimo jiné i proto, že se o nějakou dějovou linii alespoň snaží. Brutalita nevadila, zdlouhavost ale ano. I u těch rvaček. Jakmile jinak skvělá rvačka začíná být příliš dlouhá, ztrácí náboj. Příběh je rutinní, ale po jedničce jsem spokojen, že tu vůbec nějaký je.

Nesedlo mi to. Princ Egyptský má nevýhodu, že je v zásadě o tragické a poměrně kontroverzní pověsti. Tu se snaží vyprávět se zaměřením na dětského i dospělého diváka zároveň a ve výsledku je z toho podivný mišmaš na půli cesty mezi pohádkou a biblickým příběhem plným utrpení.

Nejlepší Reitman od Up in the Air.

Nepovedlo se. Šmakův prolog je fajn a to i přes to, že by se z něj dalo vymáčknout daleko víc emocí prostým zasazením na závěr předešlého dílu. Takhle to je jen efektní zapalování svíček v jezerním městečku, jakoby na rozehřátí před tím, co má následovat. Hlavní problém je ale právě v tom, co následuje. Ta bitva... přepísknutá a nesouvislá digitální orgie, která se navíc uprostřed bitevní vřavy vyskytne téměř úplně mimo obraz tím, že se Thorin a pár dalších šílenců vydá zabít vůdce skřetů. Do té doby na plné čáře vyhrávající skřeti čekají ještě na další posily z Gundabadu, ale nedočkají se jich, protože dva elfové, čtyři trpaslíci a jeden kameny házející hobit jich několik pošlou k zemi v rámci těžce promyšlené pasti, do které měli oni sami spadnout. Zbytek té armády asi neměl mapu a po cestě se někde ztratil nebo co, protože po sérii osobních soubojů přiletí několik orlů a obří skřetí armáda je najednou na útěku. Sranda taky byla, jak se asi desetkrát během filmu stalo, že byla některá z hlavních postav zachráněna před smrtí vyloženě na poslední chvíli. Připomnělo mi to Karla Gotta, jak po třicátém zlatém slavíku s úsměvem prohlašoval, že to letos opravdu nečekal. Co mě naopak nevadilo byl často kritizovaný Legolas. Jeho akrobacie mě totiž opět pobavila a kdo rád běhá do schodů, tak to taky ocení. Thorinova krize osobnosti o ničem, Gandalf ve víceméně zbytečné roli. Možná nejsmutnější na posledním Hobitovi je ale fakt, že přes nevelká očekávání mě výsledek stejně zklamal. ___ Druhá projekce po více než 6 letech dopadla s lepším pocitem, i přes to se ale jedná o nejslabší díl. Přidávám nicméně třetí hvězdu.