BoXBe

Pominu poslední minuty, které si někdo namyslel a v průběhu nikdo neověřil, jestli budou fungovat tak, jak bylo zamýšleno. Jinak top film za mě, tyhle koncepty mě strašně baví, více, než zelená plátna, miluju to prostě, protože proto mám rád filmy, že takhle přenesou na diváka něco, co by ani v realitě takhle nemohl prožít. Silně a uvěřitelně mě to vtáhlo, nepustilo, bavil jsem se, trápil, stresoval, věřil, tušil, fandil, předvídal, smál se, zmlkl, prostě si to prožil a obdivoval koncept, to jak funguje produkčně, jak funguje i mistrovsky herecky a užil si to fakt maximálně. Intenzivní zážitek. A rozhodně to má přesah, vůbec se nebavíme jen o gastro scéně.

Mnohovrstevnatý příběh. Atmosférou připomene české kriminální klasiky - přesahem do soudní síně Dobrodružství kriminalistiky, přiblížením mnohdy zdlouhavého procesu vyšetřování Malého pitavala z velkého města, včetně Dietlovského přístupu k postavám. Po pravdě, on ale Případ SK1 vůbec není malá a zanedbatelná kriminálka. Jak se vrství oběť za obětí, houstne atmosféra, na kterou upozorňují vedlejší postavy už v úvodu filmu, a pro ty, kdo jako já, případ neznají, to začíná být napínavá podívaná, včetně nejistoty, kdo na konci vyšetřování vypadne jako viník, bez ohledu na paralelně běžící soudní proces v jiné časové rovině. Evropský styl vyprávění  je po kvantech hollywoodských rutinních, i když kvalitních filmů a seriálů, osvěžující a přitom epicky udržel pohromadě roky vyšetřování s řadou obětí, přičemž umožnil a vymáčknul na minimalistické ploše z herců opravdu silné charaktery, které by v nějakém fiktivním světě měly potenciál na pět pokračování. Film zvládá i rutinní práci kriminalistů vyprávět poutavě a pokud má někdo klid a dobrý obraz, musí docenit všechno od kompozic, přes plíživě napínavou hudbu, až po průvodcovství po Pařížských ulicích, které potěší každého, kdo tam dlouho nebo nikdy nebyl, včetně příjemných střešních perspektiv. Význam SK1 jsem si vyzradit před puštěním nenechal , nejde o nic překvapivého, ale vyplatí se filmem nechat vést, čím méně toho divák ví, tím více jej odlupování jednotlivých vrstev bude zajímat a v rámci možností a hororových jatek i "bavit". Ve výsledku opravdu výtečná krimi evropského střihu, na kterou se s chutí podívám znovu, nejen kvůli atmosféry a Paříže, ale i kvůli silnému závěru u výpovědi a v soudní síni. Po prvním shlédnutí a při prvních dojmech hodnotím hodně vysoko. VOD Dostupné toho času na Edison Online: https://edisonline.cz/vod/detail/pripad-sk1-online-22791

Slabší hodnocení za film samotný. Námět mě baví a bavil už v comicsu. Vizuál a planetární rozmáchlost mnohdy taky. Záporák monstrózní, ale neprojeví se, asi slouží pro celou druhou fázi? Toť vše. Režírované je to poťouchle - akčně až špatně. Zahrané slabě. V akci Věční stojí. V diskusi rozemílají témata jako na střední škole. Emotivní jsou, jako puberťáci. Představují opravdu postavy, které jsou přes 5 000 let na světě a nemají hormony? Když do sebe rubou, tak div, že by se do zeleného plátna nezamuchlali. Hudba uspává. A že je to jiné než jiné Marvelovky? To bych se musel spokojit fakt s málem... Upřímně, Zack Snyder by tomu dal správný božský rozměr :) Takhle je to dlouhá ukolébavka, na kterou se určitě nepodívám v plné délce nikdy znovu. Někdy říkej i nikdy.

Strašně moc dlouhé a patetické. Ne, že by to nebyl dobrý film, ale tyhle nedostatky mi jej sepsuly.

Pěkný výpravný film s jasným poselstvím. Nesedl mi tam Jarre ani vybraná klasika, moc mi nesedl kamarád Mela Gibsona. Mel naopak očividně ve své kůži. Konec příliš rychlý, kdo čeká válečný film, tak tam kde Gallipoli končí, Spielberg později začal. Je každopádně dobře, že se ta jatka obou válek pořád připomínají a hodí se mít historický kontext, o co v Dardanelách vůbec šlo, byť film funguje sám o sobě dobře, nejvíc v Austrálii a na pobřeží po vylodění.

Dobře: Zima, mráz, lesy, Iron Lake, hlavní záporák, uzavřený příběh, hororová atmosféra, Michael C. Hall, Julia Jones. Špatně: Nesympatická vedlejší postava mladého hocha. Nastavované dialogy a scény. Způsob uzavření příběhu. Batistovo naroubované cameo vyloženě z paty. Úplně špatně a k vystřižení: Every f***ing scéna s Dexterovou hysterickou uřvanou sestrou, ječící, ničící atmosféru, otravnou až běda. Mohl to být dobrý dvouhodinový nebo dvoudílný film. Ale nebyl. Jakékoliv pokračování nemá šanci.

Nebudu spoilerovat, přesto mi na úvod za zmínku stojí, že jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo, což by mě asi méně překvapilo, kdybych se předem porozhlédl po tom, co Kennetha Branagha vedlo k natočení látky a co s ní má společného. Jednoduše, v Belfastu se narodil a zčásti je film jeho autobiografie. Hodně jsem při filmu vzpomínal na Svěrákovic Obecnou školu, připomene se i nedávný Cuaronův film Rome. Dokonce bych řekl, že někdo používal tahák. Nevadí. Branagh šel místy dostatečně na dřeň a jestli byl něco v Belfastu problém, tak to nebylo jen tak ledajaké povzdechnutí, ale opravdu prázdné kapsy, slepá ulička, bolestivá rána. Na dřeň vrásek Belfastu a Judy Dench šla i kamera. Vděčnost za každý nový kvalitní film, kde nemusím rozlišovat zelené plátno od reality, tady je realita krásně detailní a působivě dobová. Jen když se dívám zpětně do Galerie tady na CSFD, uvědomuji si, jak vymazelný obrazový materiál ten film je. A na dřeň šly i herecké výkony. Od J. Dornana přes hlavní hrdinku Caitronu Balfe, Ciarána Hindse a Judy Dench až po hodně šikovného Jude Hilla v dětské roli, jsou interakce mezi hlavními hrdiny neskutečně funkční a hluboce vztahové, až mě místy dojímaly, výjimečně mi ani patos nevadil. Jsou chvíle, kdy je Branagh příliš doslovný, ale jsou to chvíle, kdy zřejmě posílá pozdravy, lásku a úctu rodičům a prarodičům a jakákoliv mohla být realita, je to citlivé, uvěřitelné a hluboké. Odcházím od Belfastu s pocitem prvních dojmů po Koljovi nebo Obecné škole a v tomto ohledu jsme vlastně v první a světové třídě, takže dobrá zpráva. A ta hudba! Soundtrack je vyloženě lahůdka, není divu, stačí mrknout do titulků na jméno toho, kdo ji obstaral. Celkově, v kontextu tohoto a pár posledních let hodnotím na 5 hvězd, no, na nezapomenutelný zářez do historie kinematografie to sice nebude, v čase asi dojmy zmírním, ale zážitek je to příjemný.

Poprvé viděno v kině v roce 2002. Od té doby tak pětkrát, včetně dnes na Nový rok 2022. Zraje to v mých očích jako víno, dnes už na 5/5 hvězd. Více a více i s ohledem na všechno, co vzniklo mezitím, musím jednoznačně docenit jak lásku k předloze, tak silný příběh a pevnou vizi, která si cení žánru "comicsový blockbuster pro široké masy", drží myšlenku, má dynamiku a spád a toho času i dnes má nejblíže k Donnerovu Supermanovi, jen má mnohem mnohem dokonalejší triky, těšící oko diváka i po dvaceti letech. Vlastně je zázrak, že se tak povedla dvojka a No Way Home z toho taky těží dodnes.

Afterlife je sympatickým, byť nedokonalým, pokusem o Spielbergovské řemeslo. Jsou hezky vykreslení, nabízejí přehledný jednoduchý příběh (chvála pánu Bohu za to, že všechno tu je lineárně jednoduché a nikdo netestuje "originální neotřelá "překvapení"" vrstvením příběhu) a pečlivě si hlídají každý záběr, od přeletu nad autem mezi poli, po objevování záhad strašidelného domu. Jestli se něco opravdu povedlo, byla to milá linka s dědečkem jedné z hlavních postav. Na druhou stranu ani retrospektiva ani přehnané opakování významu vědy nebyla úplně nejlepší volba. Scénáři se pro samé soustředění na tyhle složky a na provazování s minulostí nepovedl snad ani jeden pokus o vtip (možná jeden a nebyl to ten potutilkový), nepovedlo se vybudovat nosnější napětí (závěr je průměrný až běda), a nepovedlo se ani dost dobře zakomponovat odkaz na původní Ghostbusters (výskyt vzácného motýla na louce na tři minuty). Navíc, všechno, co je  pro příběh podstatné, probíhá ve filmu nedotaženě (krátce, jednou hláškou, jedním záběrem), zatímco a paradoxně, všechno, co je na efekt, se neobvykle dobře daří a zabírá tomu podstatnému neúměrně prostoru a není to tak zábavné, jen se na to hezky kouká. Nemyslím si, že by to mohlo stačit. Ani náznaky pro pokračování příběhu nevyvolají nadšení, protože není, na co by se dalo navazovat, nic nového se nevybudovalo a nic starého bych nechtěl v této podobě vidět znovu, i kdyby to bylo stejně hezky natočené. Chce to novou zápletku a nový příběh. Kapka starého (myslím mladého) méně unaveného krotitele (tak působí v Afterlife Murray) by taky neškodila...

Nebýt přítomnosti tehdy a pořád krásné Terezy Voříškové, dnes Ramba, tak byla pro mě pohádka utrpením. Statická, bez dynamiky, s herci (až na pár hereckých legend) působícími, že nehrají, ale pracují z donucení, se zvukem, kdy není nikomu nic rozumět, s hudbou, která nehraje, když může (v Pekle), s dialogy, které nejsou dialogy, ale promumlané nebo prokřičené monology, které se společně nevyvíjejí, jen vyplňují okénko před dalším okénkem se snahou hláškovat... Nevezmu ji na milost, je mi líto, ani kdybych se čerta bál jak kříže.