BoXBe

Úplně normální až nadprůměrně zábavný blockbuster. Co se týče pozitivních zpráv: S úsměvy překrásné Gal Gadot se nešetří. Na několika scénách jde vidět velmi štědrý rozpočet. Kristen Wiig projde několika dost dobře zpracovanými proměnami a společně s druhým záporákem filmu nedělá DC žádnou ostudu. Naivita filmu je přiznaná a pokud to divák nebude odmítat a nebude čekat ještě naivněji návrat kvalit Temného rytíře, nemůže se zklamat. Co se týče vyloženě negativních zpráv: Závěrečný souboj s Cheetah mohli fakt rovnou naservírovat na zeleném plátně, někde v tělocvičně nebo při hře v šachy (z Dámského gambitu víme, jak zábavné to může být) a nehrát si na nějaké CGI ostrovní lokace. Gal Gadot hraje tím hůř, čím lépe vypadá, někdy to bolí, na druhou stranu ale nemá co hrát, její motivace zachraňovat svět je vyloženě záhadou. Scénář tu a tam vyloženě kašle na to, že divák má IQ a servíruje scény jako v seriálu z roku 1984. Což asi pak s tím rokem 84 vysvětluje všechno, včetně odkazu na Supermana. Závěrečným slovem: Vizuálně i na relax na večer na velkém plátně bezmála stejně impozantní a epické jako Man of Steel, jen v některých linkách bez nároku na inteligenci diváka - zejména linka mezi otcem a synem je jednoduše celá špatná - záporná chemie mezi oběma nefunguje a byla připlácnutá do scénáře beztak až ve třetí vlně přepisování. Poznámka na závěr: Celé to zavání nějakým dlouhodobým záměrem, který má rukopis Zacka Snydera, který nějak okouzlil producenty a donátory a přesvědčil je, že má smysl pokračovat v sérii Man of Steel - Batman vs Superman - Wonder Woman - Aquaman a uvidí se i v jeho verzi JLA. Jeho rukopisu odpovídá výskyt špatných CGI na zeleném plátně (ne, že by na tom Marvelovky byly líp, ba mnohdy hůř), stejně tak vybrané hudební motivy, zpomalovačky a schéma vyprávění. Dá se předpokládat, že někde se kruh uzavře a směr je daný. Ve finále jsem si přesto film užil jako pohodový blockbuster, který má prostě svoje chyby, ale ne takové, aby byl vnímán hůř, než kdejaký Ant-man, Endgame a podobně. Zimmerova hudba skvělá. Akční scény taky. Klidně si to dám znovu, narozdíl od mnoha jiných zelenoplátnovek, kde není tak velkolepá scéna, jako ta s rozbehnuvší se Wonder Woman směr nebe nebo úvodní závody. Dost dobrý.

Cokoliv už bylo o tomto filmu řečeno, bude nejspíše velmi blízko pravdy. Za mě už jen dodám, že to bylo moc fajn domácí promítání. Update 2024: Skvělý pomalý film. Kevin Costner v jedné z životních rolí.

Barevný vizuálně vyloženě relaxační seriál, u kterého se dá rozjímat a užívat si blikajících světýlek a špičkové produkční práce od designu, přes CGI po kostýmy. Celek sráží dolů seriálové neduhy - předlouhé dialogy a scény, které příběh posouvají o mikrometry, nepřesvědčivá hlavní postava (přehrávaná, s přemírou patosu v každém projevu), slabší vedlejší taky dost přestylizované vedlejší postavy, divoké twisty, které působí postupně hodně papírově, právě i kvůli seriálovému schématu (hodina na díl) a tak dále. Jinak je to ale fajn jízda a byly chvíle, kdy Star Trek Discovery dal zapomenout na bídné Star Wars IX. Za dojem z projekce na stěnu bod navíc, vizuál je fakt top.

Legenda na první dobrou. Od první minuty jsem nabyl pocitu, že tuhle zábavnou jízdu znám odjakživa. Tak se rodí Vánoční klasika. Vtipné je to, plné detailů, zábavné, svižné, dojemné, Vánoční. Těším se kdykoliv znovu.

Jako pěkný film na večer, dost dobrý. Jako film o Havlovi, o kterém neví divák lautr nic, dost dobrý. Jako film, který měl pomoci zachytit Havlovu výjimečnost a osobnost, daleko za očekáváním. Tudíž, až uvidím podruhé, třeba se synem nebo v kruhu přátel, intelektuální očekávání bude na minimu a budu si to moct užít naplno. Nicméně hodnotím hodně s rezervou, jako náročnější divák, co už o Havlovi nejeden dokument viděl, nejednu knihu a desítky článků četl a nejednu reportáž a rozhovor slyšel. A zvyšuji hodnocení za dobré zpracování.

Undoing je nejslabší ve chvílích, kdy se přizpůsobil premiérovému vysílání s týdenním rozestupem a podřídil tomu vyprávění s šokujícími závěry jednotlivých epizod, snad aby se o tom více mluvilo. Nebylo třeba, je to dobré i tak. Twisty z toho na druhou dobrou nejspíš nevyjdou moc dobře. Nicméně příběh stojící na špatných vlastnostech hlavních postav vůbec nebyl zlý. Je to herecký koncert tria Grant - Kidman - Sutherland a sonda do pavučin lží v jejich vztazích přehraje s přehledem slabší kriminální zápletku. Jinak seriál jako celek funguje, kulisy New Yorku taky, a z režie čiší sebejistota. Na zimní covidové večery to funguje jako dost silné kafe, po kterém není snadné usnout.

Pěkný příběh. Tak trochu více seriálové než filmové zpracování. Králi jsem jeho roli uvěřil až při proslovu. Krásná angličtina. A tak se dá na dnešní večer vzpomínat jako na strávený ve velmi dobré a vybrané společnosti.

Už jsem viděl řádově lepší seriály, s řádově výraznější produkcí, příjemnější na pohled, emočně více vtahující do děje. After Life není na první pohled líbivý ani nechce. Přiznám se ale, že slabost a respekt k umění Rickyho Gervaise vyrábět pro televizi přesně ten obsah, co diváka zaujme a z obrazovky se mu nechce slézt, mě na After Life fascinuje. Jako bych upíjel pomalu koktejl namíchaný přesně z těch přísad, které se normálně přelijí do patosu nebo trapnosti a pomalu zjišťoval až při pátém doušku, že obsahuje přesné příchutě k celkovému dobrému dojmu. Gervais umí už dávno od časů Office balancovat na hraně, překročit tu hranu, zatnout do živého, vystřelit ostrý šrapnel, zase se vrátit, zarovnat do řady a očividně ho takhle manipulativní hra baví. No a mě taky. Vesele si u toho čtu, v některých momentech vzhlédnu, nechám se rozesmát, dojmout, překvapit a přemýšlím u toho, jestli to má za nehet potenciálu Office, že bych se k tomu tak často vracel. Spíše ne. Office měl kapku "sympatičtější" charaktery.

Ponejprv jsem chtěl filmu něco vyčíst, jako že má tu a tam trochu méně plynulý průběh nebo že herci a scénář jsou daleko od toho jít na dřeň. No ale když se řekne Joker, Hannibal Lecter nebo John Doe z filmu Sedm, tak už se Tomek dostává do dosti vybrané společnosti. Bacha na něj a bacha na současný svět. Ve chvílích, kdy Tomek přetváří svět skrze sociální sítě, je až reálně strašidelný. To byl záměr a ten se vydařil.

Televizní nebo počítačová obrazovka viděla v historii televizní zábavy miliony minut, emocí a dramat. S tak dokonale sestříhanými a ozvučenými sekvencemi, jako byly ty zobrazující poslední finálovou sérií a poslední finálový zápas Michaela Jordana v dresu Chicago Bulls, se může srovnat jen máloco. A to vůbec nemluvím o tom, že to všechno byla realita a že jsme tehdy mohli být při tom.