BoXBe

Bez filmu Duel Frost/Nixon bych tento dokument bez újmy jistě dále ignoroval. Nyní, se základní znalostí politického i mediálního pozadí, hodina a půl s Richardem Nixonem fascinuje a odhaluje nahotu zkompromitovaného prezidenta takřka v přímém přenosu. Je to rozhodně jeden z nejpozoruhodnějších televizních pořadů...

Já jsem dodnes spokojen. V mládí fascinace korodovaným mimozemšťanem, dnes úplně stejná dětská fascinace....:) Já tomu prostě z principu dětské duše neuberu..:P

Legenda...? Legenda...:) Proč? Protože....>> jeptiška, petanque scéna, scény s celou přípravou na přepadovku nudistů, poskakující traktor, tanec s elpíčkem před obličejem, zachumlání se do prostěradla, hra na slepou bábu, duli duli duli saint-tropez, popis řidiče v červeném mustangu, zprd zkrachovalému básníkovi a vůbec..... jako dítě jsem si našel svoje gagy, teď najdu taky, i když už je to mírně ohrané, ale tu genialitu Funésovi já upřít nemůžu. Rozesměje spolehlivě...:)

Bolt má šmrnc a vtip, ale stojí poslušně v řadě rodinných komedií se stereotypním schématem postrádající invenční scénaristy. Bolt potěší animací, která je minimálně ve srovnání s animáky v loňském roce na mnohem vyšší úrovni než třeba Kung-fu panda, ale na druhou stranu nedosahuje kvalit vypiplaných pixarovek, třeba první půlky Wall-eho. Ovšem stejně jako Bolt poslušně štěká, štěká i film. Nechybí mu akce, nechybí mu ztráta kamaráda, nechybí mu návrat, nechybí ani spousta gagů nejen pro děti, ale i pro dospělé a bohužel, Bolt nepostrádá ani klasický apel na morální hodnoty a standardy jako jsou rodina, přátelství, hrdinství, domov atd. atd. tedy něco co jsme ještě nikdy neslyšeli... dětem to samozřejmě pouštět budeme rádi, ale nám to stačí říct už jen jednou a basta. Bolt díky nutnosti řešit a vyřešit a apelovat a - jak bych to řekl jednoduše - naplnit to již zmíněné klasické rodinně-dětsko-pohádkové schéma, zařadí se v posledních dvaceti minutách po bok všem dalmatinům, Beethovenům a spol. a zkazí tím dojem ze svižných gagů a povedených scén, které pobavily místy víc, než environmentální Wall-E. Čili půl na půl. Bolt dobře pobaví, ale nenadchne a může i nudit.

Duel Davida Frosta, povrchního, ale ambiciózního moderátora, který touží po slávě a úspěchu, s jedním z nejzkompromitovanějších prezidentů americké historie je plný úžasných hereckých etud a je podkreslen adrenalinovým hudebním pozadím. Výkon Franka Langelly považuji za virtuozitu filmového plátna, ale Michael Sheen se svým Blairovským úsměvem nezůstal ani o krok pozadu. Režie Rona Howarda navíc opět dokazuje, že je mistrem ve schopnosti poskládat mozaiku komplikovaného politického dramatu prostřednictvím zcela odlišných postav s vrstevnatými charaktery, které tak zoufale scházely nedávno například ve Valkýře. Pohled na Nixona v závěru filmu potom naplní každého, kdo rád u filmů zapojuje mozek. Nixon naplní vnímavého a přemýšlivého diváka vnitřními pochybnostmi o smysluplnosti toho všeho co v životě denně prožíváme nebo taky hlavně toho o co ve filmu jde, tedy co je předmětem politiky navíc v tak složitém politickém systému jako mají Spojené státy. Služba veřejnosti. Moc médií. Pozadí mocenského rozhodování. Víra v demokracii. A v neposlední řadě ty detaily a bezvýznamné osudové náhody, které leckdy tvoří historii. Frost/Nixon proto u mě čistých pět. 2024: Viděno už tak šestkrát, velmi čisté filmařské potěšení.

ve své době...

Valkýra zachraňuje kina! S hodně velkou nadsázkou, ale také s hodně velkým obdivem klaním se Bryanu Singerovi za umění, jakým umí vyprávět příběh, jehož průběh je předem znám a v němž vystupuje v roli kovaného němce kovaný američan scientolog. Valkýra vrací do kin poctivé umění vyprávět jen prostými záběry na lidská gesta podkreslená silnou hudbou, či efektním hučením prolétavajících osobních letadel. Jako zkušený kurátor výtvarných děl Singer umí rozestavět herce jak vyžaduje dialog a dramatičnost situace. Přítomnost Adolfa Hitlera je odpovídajícně temná a přímé ohrožení života kterékoli kladnější postavy divák pocítí na svých pevně sevřených čelistech. Tom Cruise je profesionál, je nicméně přehrán svými kolegy a hlavně, jeho postava je mírně americky patetická a to se k velícímu důstojníkovi wehrmachtu prostě nehodí. Oceňuji hyperrealistické dodržování skutečných událostí, děkuji za vícenásobné mrazení v zádech, za silný hudební doprovod a husté scény. Filmu mírně škodí hollywoodský přístup, ale jinak jde o poctivý kus práce a zručně natočený napínavý a dunivě temný thriller o jednom odboji v nejtemnějším období lidských dějin. Stojí za to.

Po hodině nechápavých pohledů jsme to s kámošem vypli a šli do ledničky pro plechovky piva. Toto byla jedna z největších blbostí, jaké jsem kdy viděl. Možná ovlivněn atmosférou očekávání nějakého vysoce hodnoceného filmu v jakési recenzi, možná jsem tehdy nebyl nalazen na spirituální zážitky v nitru dívenky, možná jsem to ale vůbec nikdy nechtěl vidět a možná je to opravdu blbost a tak na Dinu budu i vzpomínat. Nikdy víc.

Benjamin Button je především velké pozlacené nic. Tedy, ne že bych při jeho sledování neměl povznášející pocit z krásného filmu, ne že by Cate Blanche nebyla krásná a Pitt sympaťák. Fincher filmy točit umí, o tom není sporu a soudě dle Buttona umí zacházet i s velkým rozpočtem. Ale ten oskarový film je tedy kde? Benjamin Button je tak trochu slepá ulička. Slepá ulička pro diváka. Spousta práce - od námětu, přes scénář, práci na produkci, přes kostýmy, lokality, triky až po marketing a oskariádové ambice - to všechno jde na Buttonovi vidět. I atmosféru uměl Fincher vytvořit. Ale ruku na srdce....tepe? Buší rychleji? Zamiloval jsem se jako do Forresta Gumpa, Joe Blacka či Titanicu? Ani ne.... Slepou uličkou myslím v tomto případě situaci, kdy uděláte spoustu práce, divák to ocení, ale raději se pak třikrát podívá na Temného rytíře, Gran Torino nebo Sedm..... a tak by dobré, co dobré - vyjímečné oskarové filmy končit neměly. Na poličce, zaprášené jako za pár let Button. Ještě jedna silná chvilka na Nově a pak ticho... Protože Benjamin Button je především o ničem, jen o mládnutí jednoho člověka, který nikdy ani nemohl existovat.... Škoda, ale o nic výjimečného se nejedná, snad jen jedno bych slíbit mohl. Hezky se na to kouká. Nic víc nic míň. Dobrou noc Benjamine.

Pupendo je vlastně jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Skvělý soundtrack, unikátní postava Bedřicha Máry (ne-li nejlepší role Bolka Polívky), bezchybná Eva Holubová. Líbí se mi meziprostor, ve kterém se celý film pohupuje. Humor a smutek ve vzájemné symbióze v časech, které v Pupendu nikdo nezlehčuje. Naopak.