BoXBe

Celkem nic se nestane nikomu, kdo to neuvidí. A celkem nic, ani když to uvidí. Celkem totiž o nic moc nejde.

DiCaprio v jedné ze svých (vícero) životních rolí, hraje na dřeň. Scéna s předávkováním a key-note proslovy před makléři jsou nad možnosti 99,9 % jiných herců v Hollywoodu. Duo Scorsese-Winter (režie-scénář), které si dělá v mezičase dobře se Stevem Buscemim v Boardwalk Empire, si vycizelovalo scénář a natočilo s dnes už víme, že třídou nr.1 v Hollywoodu, tříhodinový epos v duchu toho nejlepšího, co filmová plátna zažila. Namátkou, ze Scorseseho tvorby - Casino, Departed, Goodfellas - všechno dvouapůlhodinové až tříhodinové klasiky, které jako cibule vrství na jádro děje jednu lepší scénu než druhou a ani na chvíli se nezadýchají. S Vlkem ve Wall Streetu je to to samé. Žasnete, smějete se, jste překvapeni, jste znechuceni, závidíte, nevěříte, tolik pocitů za jeden večer, to je fakt pocta filmovému plátnu. Mám z výsledku obrovskou radost, film si dávám hned do škatulky pozlatit a budu se vždycky těšit. Neskutečné hlášky, neskutečné scény, skvělý humor, perfektní zpracování. A ta nejistota, že se to fakt mohlo takhle odehrát, ta je fakt peklo. The World we´re living in? "Jaké přílohy? Léčily snad rakovinu?" Update 2024: Asi už po šesté. Nestárne. Zraje. DiCaprio fenomenální, celý casting taky, scénář jeden z nejlepších. Topka.

Legenda.

Legenda.

Legenda.

Legenda. Viděno x krát. V roce 2021 ve čtyřiceti letech pořád stejný zážitek. Neuvěřitelně rychle to šlape, řada současných "akčních filmů" by mohla závidět, pořád se něco děje, příběh je jednoduchý, přesto epický a atraktivní, hlavní postavy a všichni herci a hromadné scény poctivé a k látce uctivé, chyb pomálu, dají se velmi snadno ignorovat. Koukat na to s novou generaci zážitek. Smějí se stejným scénám (skluz po baru po ráně Old Shatterhanda apod.) Ten film prostě nestárne. Hudba top.

K výsledku práce pánů Sedláčka, Kosatíka, České televize a spol. Není rozpočet, ani, až na výjimky, u nás filmařská tradice, aby dotáhla dramaturgicky unylé scény scény do stavu, na který bych byl mezinárodně pyšný. Seriál nicméně zaslouží pět hvězdiček z těchto důvodů. Protože úkol splnil a poslal do nejsledovanějších médií (televize a na internet) obrázky z české historie, které potřebují v Česku všechny generace, které znají lépe osudy Žambulky, než svých prvních prezidentů. Protože to udělal s grácií, dal tomu od pohledu maximální péči, kterou televizní produkce v Česku v současnosti má, dal tomu herce, rozpočet a prvotřídního historika v hlavní roli. A především, protože ukazuje naši historii z pohledu, který je učebnicový, nikoliv populárně naučný nebo dokonce zábavný. A to je za vysoké náklady předem jasně dáno, že kopie na DVD budou mít spíše školy než domácnosti, ale to mi nevadí, spíše naopak. Pro budoucí generace to bude ještě vzácnější. A nakonec, k tomu úhlu pohledu, tvůrci mohli zobrazovat Masarykovy slavností proslovy na náměstích a idealizovat jeho osobnost a nevybrali si tuto cestu ani u T.G.M. ani v průběhu celého scénáře u nikoho. Přinesli nám pohled, který neznáme z klasických dokumentů nebo z životopisů. Přinesl náhled do hluboce lidských okamžiků, často v potemnělých pokojích s osamělými osobnostmi našich dějin, kteří žili v nejistotě, zda jejich počínání dává smysl, a jejich role byla od samého počátku nejednoznačná a v tom je asi seriálová největší síla. Protože nemůžeme tušit, co přijde zítra nebo za dvacet let. Ale můžeme věřit, že to co děláme dnes je správné. A že to je správné i pro děti a pro děti našich dětí. A tu správnost nejde najít jinak, než vírou v druhé lidi a celoživotním respektem ke vzdělání a svobodě těch lidí. Tak vidím poslání Českého století. Je to patetické. Je to příliš akademické. To vím. Ale odnáším si víc, než bych čekal, tak si všechny nedostatky a těžkost umím vymazat a v klidu si to jako pasivní divák užít. A budu věřit, že naše počínání včera, dnes i zítra, bude dávat smysl... P.S.: Snad jen tím D. Landou, respektive estrádním bavičem Žitem bych už to asi neprodával... ani bych jej nedával jako prvního ve výčtu herců tady na csfd... proč taky...

Asi nejvíce na celém filmu se Trierovi a jeho spolupracovníkům povedl marketing. Toho důkazem je i naše návštěva v kině na obou částech. Co mohu říci po shlédnutí v první řadě je, že takto sexuálně otevřený vyprávěný příběh jsem ještě neviděl a tím nemám na mysli porno filmy, které samozřejmě jsou úplně jiná kategorie. U mě film splnil snad to, co od něj Trier čekal. Vedl k zamyšlení o tom, jak na sexualitu v západní civilizaci nahlížíme a jak předsudky a klišé schováváme pod pokrytectvím a falešnou postmoderní uvědomělostí, přitom jsme pořád jen lidi. Vedl k zamyšlení o tom, co je součástí naší kultury a rouboval to zamyšlení na zcela bizarní erotické situace. A vedl k zamyšlení o řadě dalších věcí, například o tom, proč v tom kině vůbec jsem, co jsem vlastně čekal, co místo toho vidím a jestli mě to baví. Ve finále mě to teda baví, protože mi obě části opravdu rychle utekly. Líbilo se mi zpracování. Musím pochválit všechno, co jsem viděl. Ale mám pocit, že chuť je ve výsledku celkem planá. Melancholia ve mně zarezonovala mnohem silněji.

Asi nejvíce na celém filmu se Trierovi a jeho spolupracovníkům povedl marketing. Toho důkazem je i naše návštěva v kině na obou částech. Co mohu říci po shlédnutí v první řadě je, že takto sexuálně otevřený vyprávěný příběh jsem ještě neviděl a tím nemám na mysli porno filmy, které samozřejmě jsou úplně jiná kategorie. U mě film splnil snad to, co od něj Trier čekal. Vedl k zamyšlení o tom, jak na sexualitu v západní civilizaci nahlížíme a jak předsudky a klišé schováváme pod pokrytectvím a falešnou postmoderní uvědomělostí, přitom jsme pořád jen lidi. Vedl k zamyšlení o tom, co je součástí naší kultury a rouboval to zamyšlení na zcela bizarní erotické situace. A vedl k zamyšlení o řadě dalších věcí, například o tom, proč v tom kině vůbec jsem, co jsem vlastně čekal, co místo toho vidím a jestli mě to baví. Ve finále mě to teda baví, protože mi obě části opravdu rychle utekly. Líbilo se mi zpracování. Musím pochválit všechno, co jsem viděl. Ale mám pocit, že chuť je ve výsledku celkem planá. Melancholia ve mně zarezonovala mnohem silněji.

Greengrass umí diváka sešrotovat do kuličky. Jasně doporučuju. Navíc dostanete malý historický exkurz do jednoho vleklého irského a britského problému v jednom jeho historickém uzlu. Takhle sugestivní film tu je jen párkrát do roka. Možná jen párkrát za desetiletí...