Cenobita

Ve své době jsem byl nadšený. Dnes opravdová klasika, možno vidět několikrát a nenudí.

To není pro labilní jedince. Násilí podobné jako v Mechanickém pomeranči.

Film začíná hodně dobře a pak začne trochu nudit. Nejhorší je návštěva "Ráje" a přihřátý komentátor s tím svým "je to zelený, bylo to zelený". Plavalaguna je i jméno laguny - zátoky v Poreči na Istrii v Chorvatsku (s filmem to asi nesouvisí). Film končí přes několik slabších míst docela zajímavě. Dobré efekty, skvělí herci (mimo toho zeleného). Pobavily mě ty "užitečné stroječky" - automatické vysavače a uklízeče, které se dnes dají už koupit :-) A ještě toto 4 elementy: voda, vzduch, oheň a země. 5 element : bude asi život, aktivovaný v závěru filmu láskou - nejde tedy asi jen o osobu dívky Leely.

Svět budoucnosti připomíná ten svět ve filmu Brazil.

Perfertní komedie s hřbitovním humorem. Nezapomenutelná je černá postel s lampičkama, které vypadá jako z hrobka. Nekrofilní zřízenec s hřebínkem a lá Spalovač mrtvol - Kopfrkingl. Scéna s "plazmou" pro babičku. Usmrcení králíka. Číslování králíků tátou :-) samé gagy + Čtvrtníček. Nutno vidět. Těžko to nazvat černou komedií. Spíš crazy komedií s prvky hřbitova.

Jeden z nejlepších filmů co znám. Když se úřední šiml rozjede tak ho a hned tak něco nezastaví, a dotahuje svoje kauzy až do úplného konce. Ministerstvo informací mi vždycky znovu připomene zaniklé české Ministerstvo informatiky a vyvolá úsměv na tváři. Tento je opravdu hororové drama s prvky komedie. Závěrečný únik do Brazilu mi připomíná únik v Mazací hlavě.

Když jsem to viděl poprvé byl jsem z toho úplně paf, a taky to byl jeden z prvních porevolučních hororů, který jsem viděl. Zajímavé jsou scény, kdy pod vlivem rezonátoru začnou lidé vidět všechnu tu havěť z astrálu, "který nás obklopuje". Také mě fascinovala scéna v pitevně jak se Dr. Crawford láduje vnitřnostmi. Zajímavá je ta astrální projekce, kdy "sasanka" ve sklepě Crawfordovi oholí hlavu (... kde jsem jen viděl paralelu ? ... no jo v Hellraiser II: Svázaný s peklem, tam je taky taková "sasanka", která zase pro změnu ukousne hlavu jinému doktorovi a to Dr. Channardovi). Skoro mi to příjde jako by se Hellraiser inspiroval ve filmu Ze záhrobí. No nedivím se že to někdo vidí jako béčko, ono to béčko je, ale ve své době to bylo áčkem. PS: Z hlavy nevylezl Crawfordovi červ, jak tu někdo psal, ani had jak to křičel opilec před nemocnicí v "skoro deliriu", ale rezonátorem stimulovaná epifýza jako třetí oko (nezaměňovat s hypofíza). V pitevně pak bylo vidět jak Crawford vidí třetím okem jinak - něco jako v infračerveném spektru a s "jinými zájmy" než mají normální lidé.

Nekromantik 2 začíná tam, kde první díl končí. První díl končí onou slavnou a často popisovanou scénou - sexuálně podbarvenou sebevraždou Roba. Druhý díl začíná tím, že je Rob je mrtvý a pohřbený. Úvodní scéna na hřbitově dokonale kontrastuje rozdíl mezi životem a smrtí, vitalitou a koncem, a to když krásná žena - Monika v potu tváře vykope Robovo tělo v rozkladu a převeze si je domů, kde se o ně dojemně stará. Po úvodní scéně se na hřibově objeví Betty a je velmi rozhněvaná, že nenajde v hrobu svého bývalého přítele, kterého v prvním díle opustila. Chystala se ho totiž vykopat pro sebe. 1. z filmu jsem nepoznal, jak se Monika o Robovi dozvěděla, protože Monika nebyla Robova přítelkyně v prvním dílu to byla Betty a ani se v prvním díle nevyskytnula. 2. Bez Moniky by ovšem film neměl žádný smysl, protože jen její krása může kontrastovat s ošklivostí a odpudivostí mrtvoly. 3. Monika má k rozkládající se mrtvole Roba opravdu pěkný vztah - pečuje o ni, navzájem se fotí - jejich vztah působí až dojemně. Četl jsem v komentářích, že Rob vypadá nekvalitně - "gumoidně", neměl jsem z toho takový dojem - tyto "speciální efekty" odpovídají době i kvalitě filmu, zklamaný jsem nebyl. 4. Monika pozná živého přítele, ale není spokojená, protože živý přítel pro ni nemá takovou cenu jako mrtvý Rob. Živý přítel je přitom pozorný a příjemný muž, brzy začne však tušit, že je s Monikou něco špatně. 5. Monika se nedokáže Roba vzdát, i když se ho snaží zbavit (rozřeže ho ve vaně). Zde se divák mylně domnívá, že to Monika udělala pro živého přítele, ale není tomu tak. 4. Monika živého přítele v závěru filmu nečekaně a rafinovaně zabije, a umírajícího jej zneužije ke svému oplodnění. (Stejná myšlenka je v románu markýza deSade - Julietta - sex s umírajícím mužem). Monika dosáhla toho, že se pomilovala se spojením těl mrtvého Roba i umírajícím přítele a tím dosáhla takové substituce, při které ji mohl vlastně oplodnil mrtvý Rob. Pro diváka opravdu něco nečekaného. 5. Závěrem filmu se Monika dozví, že je těhotná - život v ní pokračuje. Nekromantik 2 je těžko pochopitelný, protože asi většina lidí (99,9999...%) má ráda život a ne smrt či mrtvoly, které jsou ve fázi rozkladu opravu nepřitažlivě. Na druhou stranu mrtvoly neodporují, nejsou v opozici, neodmlouvají a vlastně nemluví vůbec a nekrofil je najde tam, kde je zanechal. To všechno se o živých říct nedá. V tom bude asi podstata věci.

Od Nekromantika 1. není možno očekávat zázraky - kouká mu z kapsy amatérismus a některé scény jsou i přes hororový námět filmu trapné, jiné nutné a zdlouhavé. Obsahuje však několik míst, které jsou zpracované dobře - odklízení účastníků dopravní nehody v začátku filmu firmou JBC, postelová scéna, kdy si Betty s mrtvým přítelem dokonale rozumí a čtou si knížky :-) Kritizovaná scéna se zabitím králíka - tak ta myslím že do filmu přesně zapadá a patří tam. Rob byl v dětství konfrontován se smrtí. Každý kdo to zažil si také pamatuje svoji první "domácí zabíjačku" až do dospělého věku. Denně se zabije množství zvířat - a proč ? - aby živí přežili v tom je koloběh života - něco musí zemřít, aby něco jiného mohlo žít - v tom je smysl "věčného" koloběhu života. Ti co tedy zabíjejí jsou vlastně ti, kteří jeden život berou, aby druhý mohl existovat. Proč tedy ta fascinace smrtí ? Asi proto že nikdo neumí vložit život tam odkud odešel. Nekrofil je fascinován mrtvým tělem ze kterého život vyprchal, myslím že se je snaží oživit a část svého života do něj předat.

Lexx je moje srdeční záležitost a nedám na něj dopustit. Myslím, že je zbytečné srovnávat např. s Červeným trpaslíkem - to byl jiný druh humoru (sci-fi komedie). Lexx je natočen jinak. Je to hororová sci-fi komedie. Někdo se mnou asi nebude souhlasit, že je to komedie, ale pro mě je to hlavně komedie, pak až horor a sci-fi. Stanovi zpívají hanlivou písničku mozky Božských Předchůdců Jeho Temnosti: "Stanley Tweedle, kabrňák! Dostal jednou na frňák. Roztáhli mu pěkně půlky až mu oči lezly z důlků. [?] Teď ale velí svému Lexxu, těší se na hvězdnou cestu. Tlačí ho však jako můra, teplá postel, teplý Smůra." A pak Stan nutí mozky zpívat jako odvetu ponižující písničku: "Stanley Tweedle je náš bůh a velkej válečník. Nejsme hodni líbat mu ani konečník. Sníme všichni o jeho síle, odvaze a víře jinak tady skončíme asi v nějaký černý díře. Stanley, Stanley je rakety lidstva příď. Stanley, Stanley kéž smíme mu líbat řiť." Ty písničky vždycky mě znovu rozesmějí :-) Lexx je mým oblíbeným sci-fi, který jsem měl to štěstí vidět poprvé na TV Prima v tom často zmiňovaném nevhodném vysílacím čase, kdy jej skoro nikdo neviděl :-) Ostatní uživatelé CSFD se zde často vyjadřují, že nedokáží vyjádřit a popsat co je na seriálu tak zaujalo. Ano není to snadné vyjádřit. Mě osobně nejvíce zaujalo, to tajemno, kdy se divák postupně dozvídá, že lidstvo mělo minulosti konkurenci tzv. Hmyzí civilizaci. S Hmyzí civilizací se lidstvo střetlo před 2000 lety v tzv. Hmyzích válkách a "zvítězilo", aspoň si to myslelo, ale jeden potomek Hmyzí civilizace přežil a čekal na svou příležitost (jak to jen připomíná boj v naší přírodě na Zemi). Hmyzí podstata tzv. Temnota (nutná k tomu aby Hmyz mohl žít) přežívala parazitickým způsobem na lidských hostitelích (kteří se stali hlavou církve takzvanou Jeho Temností), aby se při tzv. Znovuzrození spojila s posledním potomkem Hmyzí civilizace - GigaStínem a probudila jej k životu. Tomuto Znovuzrození předchází tzv. Očista, kdy všichni živí lidé poslouží jako potrava pro posledního potomka Hmyzí civilizace - GigaStínu/GigaTemnosti. Film ale vlastně není tak drastický, když si člověk představí, že všechny živé organismy jednou poslouží novému životu - což je praxí života a smrti v našem světě, tak i v seriálu Lexx. Na filmu je zajímavé pozorovat propracovaný systém, kterým Hmyzí civilizace decimuje lidstvo a připravuje se na svoje Znovuzrození prostřednictvím nakaženého člověka hmyzí esencí - Jeho Temnosti. Děje se to tak, že jsou sváženi všichni lidé z Vesmíru Světla na tzv. Svatou stolici Božského Řádu - planetu Cluster (překl. Shluk). Nejprve jsou přivážení přestupci zákonů Svatého Řádu, souzeni a většinou popraveni. Později jsou popraveni všichni - vinní i nevinní. Jejich těla slouží v tzv. protobance a ta je používá jako potravu pro rostoucí Hmyz. Lexx je ovšem při své tragičnosti, depresivnímu vybíjení lidí pojat komediálně a dialogy jsou propracované a vtipné. Ne každému se bude líbit. Kritiku nese hlavně scénické ztvárnění, ale na druhou stranu má seriál špičkové trikové efekty - pohledy na planety a lety ve vesmíru. Nedokonalé scénické ztvárnění ovšem vždy vyvažují vtipné dialogy a námět filmu. Pro mě je Lexx nad Hvězdnými válkami i nad Červeným trpaslíkem (kterého mám rád). Červený trpaslík je ovšem Lexxu hodně podobný v jednoduchých scénách a vtipném textu - v tom je stejný. Kam náš svět směřuje je dobře vidět v Lexxu - jsou zde skvělé holografické soudní procesy - prováděné automaticky naoko po právu, ale do "konečného řešení". Film má v sobě hodně k zamyšlení, ale musí se to v něm chtít vidět a umět najít.