hirnlego

"FUCK ME" ..... nou ááááá don wanna fall in lóv ♫♪

Jeden z nostalgických hříchů mládí/dětství. Kuato Otevřtemysl po sobě kdysi zanechal milou stopu v podobě pár krušných dětských nocí a závěrečné tríčky s obličeji potěší i po tolika letech.

(*** a 1/2)

Můj asi vůbec první film v kině (nějaké to pohádkové představení se školou nepočítaje), Galaxie Háje. Takže nekritická nostalgie a radši se na to už nepodívám."Tak co kůzlátka - rostou?"

V těchto místech se až do 2.4.2009 nacházel původní komentář z 10.3.2006, který byl skoro stejně velká sračka jako tahle dokonale amatérská srandalegrace - ale tu z povrchu zemského NAŠTĚSTÍ vymazat nemůžu.

Čekala jsem od dvojky (přestože je to "dvojka“) asi příliš. Začátek vypadal hodně slibně - v úplně prvních minutách na hřbitově atmosféra opravdu docela připomínala první díl. Ale od doby, co si dívčina toho rozpadajícího se nazelenalého chlapíka "přivedla“ domů, jsem se - zní to skoro až rouhačsky - tak trochu nudila. Našla se samozřejmě i světlá místa, jako například ono porcování ve vaně za zvuků Ave Maria - pobavilo, ale i chytlo za srdéčko, neboť rozřezávat svého milého, byť úplně mrtvého, rozhodně není nic povznášejícího - já bych asi neměla to srdce (nebo žaludek?). A k mrtvole - oproti kostlivci z jedničky sice opravdu vypadá tak trochu gumoidně, ale to je proto, že tahle je "čerstvější“. Hudebně N2 také docela zklamal - nejlepší pasáže jsou většinou motivy z prvního dílu. ... Nakonec zbývá říci už snad jen to, že romantičtější závěr (za něj ta 4.*) jsem nejspíš nikdy neviděla - (nek)romantika až na půdu!

Kachny...kachny...kachny...4* už jen za ty ptáky!

Čtyřhvězda za starou existenci!

Ačkoli jsou Rammstein teď již součástí nudného komerčního mainstreamu a ztratili téměř všechnu moji úctu a obdiv, nemohu zapomenout na fakt, že teprve díky nim jsem se kdysi začala pořádně zajímat o hudbu (oni byli mým prvním pubertálním, nekriticky uctívaným kultem) a hlavně že díky nim jsem se zamilovala do němčiny. Na Live aus Berlin je máme možnost vidět a slyšet v jejich nejlepší formě - a pódiové ztvárnění klasik jako "Du hast“, "Asche zu Asche“, "Seemann“, "Rammstein“ či pověstné "Bück dich“ (skvělá podívaná pro všechny správné úchyláky) před divákem v pohodě obstojí i po tolika letech. Holt stará láska nerezaví...

Po formální stránce možná opravdu téměř geniální, po té "myšlenkové" (technický pokrok, odcizení,..) pak pravdivě varující. Bohužel, styl humoru pana Hulota mě přivádí k nepříčetnosti přesně opačně, než by měl - po pár minutách mu vždycky přeju co možná nejbrutálnější způsob smrti, a tudíž v celkovém hodnocení musím tyhle dva extrémy nějak zprůměrovat.