Recenze (1 877)
Dr. House (2004) (seriál)
House je kruťas jak noha, ale čeho je moc, toho je ze 4* na 3*.
Vražedná pole (1984)
Silná výpověď, patos, silná hudba, patos, silný obrázky, patos.
Banáni (1971)
Spousta až příliš prvoplánovitých (třebaže vesměs dost trefných) vtípků s pár světlými a Allenem geniálně zahranými výjimkami ("sklenička", "ještěrka") - a za Silvouše, prznícího nemohoucí babičky v metru, dík!
Impresionisté (2006) (seriál)
Po prvním dílu trochu rozporuplné pocity - s tím, že ty pozitivní převažují. Zbytečně patetické a předramatizované některé scény a až příliš polopaticky sdělované rysy samotného impresionismu - avšak na druhou stranu, méně znalý divák dostává možnost seznámit se s konkrétními obrazy slavných malířů (vždy ukázka díla, jeho název a rok vzniku) a může vidět i pravděpodobné situace, za kterých tato díla tvořili. No a koneckonců, když se občas někdo z nich nadšeně rozpovídá o tom, jak chce malovat svět "právě tady a teď", člověka přepadne podivný pocit, že impresionismus je snad i něco víc, než jen umělecký směr... (mým nejoblíbenějším směrem vždy byl a je surrealismus, avšak teď jsem zjistila, že i dříve pro mě nijak zvlášť úchvatný impresionismus má vážně také něco do sebe)
Buenos Aires Zero Degree (1999)
Velmi netradiční film o filmu - možná vůbec ten nejzajímavější, jaký jsem zatím viděla. Prokládán vypuštěnými záběry a scénami a především prodchnut podivnou atmosférou samotného snímku, třebaže povětšinou o něco optimističtější. Největším kladem, který nelze neocenit, je fakt, že člověk po zhlédnutí tohoto dokumentu dostane chuť podívat se (znovu) na Šťastni spolu a možná se i na chvíli zamyslí nad výší svého hodnocení...
Ďáblův advokát (1997)
Vůbec ne na 5* ani po třetím zhlédnutí. Jenže. Reevesova možná nejlepší role (Neo kdo), slušný scénář, slušná kamera, slušné tričky, neslušně ďábelský samec Pacino. Tohle všechno, plus dokonalý poslední záběr (kvůli kterému 5*), mě na třetí pokus definitivně svedlo na scestí a já za to přijdu do pekla. Ale tak kdyby tam na mě čekal Satan Pacino s otevřenou náručí...
Vášnivé známosti (1994)
Asi první pr0n, co sem viděla (cca 9 let, sbírka kazet rodičů), takže deformace na celý život. Pamatuju si Nogu s plnou hubou a Sabinu zmítající se na posteli. Prostě trauma. Jako kulisa na party ideální.
Stvořeni pro lásku (2000)
Snímek s výrazně specifickou atmosférou, krásnou ústřední melodií a celkově hořkým vyzněním - leč bohužel, stejně jako Wongův předchozí film Šťastni spolu, se mě nedotkl "na těch správných místech". Sice dávám oběma snímkům 3,5*, avšak s tím, že Šťastni spolu mi byl pocitově mnohem bližší.
Já, spravedlnost (1967)
Velmi zajímavé pojetí Hitlerova konce s výbornými herci a silnou atmosférou! (bohužel mi ze začátku unikla velká část filmu - znáte to - přepnete program, něco vás zaujme a už od toho neodtrhnete oči - škoda, přeškoda - snad to zas někdy budou dávat)
Mariini milenci (1984)
Příběh o hluboké a absolutní lásce, která dokáže překonat všechno. Z režie je sice strašně cítit "Amerika" (Končalovskij si ji snad nechal nastřelit přímo do žíly), ale přesto tam občas nějaký záblesk toho "ruského cítění" je. Hlavní herecká dvojice a pár vcelku působivých scén dělají z filmu lehce nadprůměrný zážitek. (3,5*)