EastWicka

Miloš Forman hledal holku, co umí s přehledem píchat jehlu do žíly... a našel velkou herečku. Coutney Love si mne svým ztvárněním Althey, které jistě vtiskla leccos ze svých vlastních běsů, získala jednou provždy. Larry Flint bojuje s tupostí americké "křesťanské" morálky a baví se, seč může, dokud mu osud nezatne tipec... Pro mě jeden z nejemotivnějších z Formanových filmů. Úvaha o hranicích svobody, která mne v momentě, kdy Larry ztrácí svou lásku, pokaždé rozloží na prvočástice.

Riddick mě neskutečně bavil! Od prvního momentu, kdy ruka hlavního hrdiny (právě se probírajícího z kómatu) samovolně uškrtila ptakoještěra...

Budeme pryč, než se tady ty hajzlové nadějou...

Do studených barev laděný příběh dívky hozené do bezskrupulózních vod sto let pilovaných (post)sovětských špionážních praktik. Jako správná sportovkyně ovšem Dominika chytne tempo, že se leckterý báťuška nestačí divit.

Tenhle film a jeho osazenstvo jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy se Baudelairová nejmladší, siroteček ubohý, s chutí zakousla do stolu. Se stejnou chutí se ráda taky zhoupnu i po dvacáté páté.

Když jsem tenhle film shlédla podruhé, po letech, zůstala mi po něm dost nepříjemná pachuť v ústech. Ne, že bych Derekovi tu proměnu z nácka v morálně probuzeného člověka přímo nevěřila (Edo, Nortone, Tobě se dá uvěřit ledacos...), ale nedokážu vstřebat tak nízký trest za vraždu a hlavně svévolný tlak na to, aby divák Dereka vnímal jako od minulosti očištěného vizionáře, bezmála mučedníka. Pardon, jen mě to cituplné pojetí nějak rozčílilo. Ale řada scén je nezapomenutelných, skvěle zahraných, s dialogy, z nichž mrazí. Skoro všechny se odehrávají kolem rodinného stolu. Za pár let, až budu smířlivěji naladěná, možná zase vrátím tu čtvrtou hvězdičku. Update: Tak jo, napotřetí ji dávám zase zpátky.

Pro mě možná nejlepší díl první série Black Mirror. Taková futuristická verze Svatební košile.

Dorian Gray podle Disneyho - v příliš jasných barvách, bez hloubky a bez představitele, který by dokázal vyjádřit tu niternou proměnu nevinnosti ve zvrhlost a poté zase snahu o návrat, rekonstrukci něčeho, co by se přiblížilo normálním lidským emocím. Navzdory pár šťavnatým scénám (málo!) byl nejvášnivější složkou filmu soundtrack ve stylu El Tango de Roxanne.

Děsivý, mnohovstevný umělecký zážitek, který připomíná sešup pater-nosterem do těch nejtemnějších spodních pater toho, co lidstvu nabídlo 20. století. Zdaleka ne každý ono nepříjemné svírání kolem žaludku ocení. Ale jistě budete mít příležitost, při nějaké pěkné kremaci.

Jak vypadáte? - Záleží na tom, kdo se dívá... Film, při němž člověku běhá mráz po zádech jako ledové muří nožky. Pocházejí ona tajemná okřídlená stvoření a jejich vzkazy z temnot či shůry? Kdo měl někdy noční můry, přikloní se nejspíš k té první variantě... Bezděky jsem si vzpomněla na jednu krásnou animovanou pohádku Karla Zemana. Pamatujete?