departed

Zachovává se autentický sedmdesátkový goofy-slasher styl se všemi klady i zápory. Tempo odsýpá, výběr klasický rockový hudby je špičkovej, určitý scény jsou nekompromisně brutální, načež jedna scéna sice vyvolala facepalm, ale zbytek byl solidní poctivý horor, který se držel své šablony v každém záběru a poodkryl pro nás ještě víc z příběhu okolo Sarah Fier. Mini role Gillian Jacobs potěšila.

Impozantní filmařina, které jsem se dlouho vyhýbal kvůli očividné stopáži, ale délka filmu byl ten nejmenší problém. Já vlastně žádný problémy ani nenašel a všechny superlativy byly už vyřčeny. Čekal jsem jen na ideální příležitost, kdy si tenhle Leoneho opus magnum pustím v klidu a vychutnám si každou minutu. Dobová atmosféra za chodu Morriconeho skvělý hudby dýchala v každým záběru a neméně skvělý výkony hlavních ksichtů daly dohromady tuhle gangsterskou operu, které nic nechybělo, ale ani ničím nepřebývala.

Perfektní šablona na film napínavý od začátku až do konce. Já osobně byl napnutej, jak guma u trenek a zároveň to ve mě vyvolalo i stejný pocity, jako kdysi hodně dávno, když jsem viděl poprvé Phone Booth a ani na chvilku jsem nemrkl, aby mi nic neuniklo. Scénář ani nemusí být nejsofistikovanější, když tempo pořád jede a nepolevuje. Nedáváme u filmů náhodou na pocity? Když mi film odsýpá a baví mě, na co bych si měl stěžovat a kde hledat chyby? Tyhle devadesátkový thrillery mě běrou. Atmosféra šedýho New Yorku, špinavých ulic, zkorumpovaných poldů, pochybných milionářů, obyčejných socek, žlutých taxíků apod... mmmmm.

Kdyby se to od určitého bodu netáhlo a pocitově to nezačalo působit jakože je stopáž daleko delší, než opravdu je, byl by z toho ten správný slasher horor, který tu dlouho v takovýhle kvalitě nebyl. Jasný, tohle dílko zahrnuje vyloženě všechny myslitelné žánrová klišé, které filmaři za léta kinematografie použili a daří se je tady využívat víc než slušně, jenže nemůžete na tom postavit celý film, pokud chcete opravdu diváka zaujmout. Kinematografie se posunula a je samozřejmě nutný přicházet i se svěžími nápady, abyste své publikum neunudili ke chcípnutí. Tady se to děje do právě onoho momentu, který nebudu spoilerovat, ale možná by se nikdo ani neposral, kdybych to zmínil. Z technickýho hlediska je 1994 v pohodě, ze subjektivního pocitu tomu pomáhal i pro mne líbivý výběr rockových/metalových skladeb (sami si najděte na Spotify Fear Street 1994 a uvidíte, co myslím), i mladí herci hrají v rámci žánrovýho slasheru solidně a očekávaně, ale tempo se začne s blížícím se koncem drhnout, zakuckávat se a sama zápletka začne kokotovatět. Nicméně oceňuju fakt, že někdo, kdo je očividně fanda žánru, se odhodlal něco takovýho natočit, i přestože divácká základna není v dnešní době už vůbec silná. Na druhou stranu Netflix vezme cokoliv, takže se tvůrci ani nemuseli tolik snažit žádat o rozpočet.

Gritchie zpátky v sedle. Jako bych se znovu koukal na jeho kultovky, akorát v moderním hávu s opět skvěle vybraným castem, rytmickým tempem, zápletkou, která dokáže s blížícím se koncem chrlit jeden twist za druhým, to vše naservírováno ve stylovém drivu, který je nám fanouškům jeho tvorby nejbližší. Kolik charismatu a skvěle padnoucího humoru dokážete vymáčknout ze správných herců, když je dobře vedete. Kdo by nemiloval ten londýnskej slang.

Samozřejmě jako každé pokračování je tohle klasicky větší, hlučnější, přitroublejší, corny humor se postavil ještě víc do popředí, přibyly postavy apod. Však to znáte. Na druhou stranu se pořád jedná o decentní zábavu, tempo odsýpá, i přestože si tvůrci mohli odpustit random pasáž s rusi a také laciný zvrat(ek) na svatbě, vizuál je už dneska takový běžný standard bych řekl, takže solidní, Jim hraje opět sám sebe a opět skvěle, a některý fórky (právě z Jimovo pusy) podráždili bránici.

Rozhodně padnou ocenění za masky, protože už jenom první záběr mě zmátl natolik, že jsem myslel, jak to jsou autentické dobové záběry, avšak nikoli. První potlesk jde teda maskérům. Druhý potlesk jde rovnou Lily & Sebastianovi za jejich skvělý výkony, kterých se zhostili víc než výborně. Kolikrát tyhle limitovaný sérialy ze sebe dokáží vyždímat víc kvality, než nějaký o deseti sériích a dvaceti dílech na sérii. Beru to samozřejmě s rezervou, protože se jedná o filmový podání, nicméně jako laik, který věděl, že kdysi byla nějaká sex tape Pamely Anderson, bych vůbec netušil, že to mělo až takhle dramatický dopad pro všechny zúčastněné. Sláva je pomíjivá, netrvá věčně a lidi jsou v jádru svině. Mluvící péro je totálně vsuvka hodná Rogenovo humoru.

Největší trigger, který pro mne rozhodl začít The Office sledovat byl nespočet memes, na který člověk dokázal při běžném brouzdání internetem narazit. A taky fakt, že byl konečně dostupný na Netflixu. Teď nebo nikdy. Rozehřál jsem se nejprve anglickým originálem, který mě bohužel moc nechytl, ale chápal jsem jeho kvality na tu dobu. US verze mě s první sérii též moc nechytla, ale samozřejmě zvědavost, proč je seriál tak oblíbený mě přemohla a jsem rád, že tak udělala, protože se z toho s každou další sérií vyklubal seriál, který vám svýma postavama a obyčejnýma životníma situacema přiroste k srdci. Svůj specifický humor, který je tak trochu love-or-hate záležitost podtrhuje skvělý nápad s dokumentárním podáním celého seriálu, což je extra podtrženo posledníma dvěma sentimentálníma epizodama (respektive poslední sérií, která se na tenhle fakt zaměřila nejvíc). Carell je bůh a je velká škoda, že po jeho odchodu jde kvalita bohužel mírně dolů, ale není to nic do očí bijícího. Pam & Jim mají nejkrásnější vztahovou chemii široko daleko. Jenna Fischer je nejkrásnější žena pod sluncem. A Rainn Wilson se pro tuhle roli očividně narodil. Hodiny kvalitní zábavy z jedný obyčejný kanceláře. Hodnoceno: 9 sérií.

Sonic je vtipný a roztomilý, Jim Carrey hraje sám sebe a je u toho taky vtipný, a Montana je nádherná. Toť vše.

Já videoherní Uncharted považuju za jednu z těch nejlepších věcí v herním průmyslu. Filmovější hra neexistuje. Proto mi přišlo léta zpátky dost zbytečný točit film na motiv her. Dnes na to koukám jinak a i přestože na tyhle skvosty nedám dopustit, film jsem si užil víc než dost a rozhodně se nechystám bejt tak upiplanej jako někteří rádoby znalci. Jasně, Marky Mark mě jako Sully moc nepřesvědčil, to se možná ukáže až v pokračováních, nicméně Holland si to jako Nate docela kvalitně odehrál a sedlo mu to. Odsýpalo to rychle, akce byla decentní (souboj lodí ve vzduchu byl už trochu přes čáru teda), chemie mezi postavama taky a hudba víc než adekvátně podkreslovala dobrodružnou atmosféru s nádechem humoru. O neduzích vím, ale nevadí mi, nebili do očí, takže za mě cajk. Dokážu si představit další díly a rád je uvítám, vzhledem k tomu, jak tenhle končil.