JitkaCardova

Dolů to tlačí předem jasná pointa, ale chápu, že něco takového se natočit muselo, už jen aby to prostě existovalo. *~

Marná sláva, tato novější adaptace v sobě prostě nemá ten vpravdě anglický klid a vychutnávající bohorovnost, naopak je necitlivá k nakládání s časem, netrpělivá, unáhlená, křiklavá, nedopřeje přirozený zrod ničemu skutečně hodnotnému, neboť anglické kvality luhuje pod tlakem teprve nesnesitelně se vrstvící čas - a to je něco, čemu tenhle snímek nehoví - jakmile je jeho postavám něco nepříjemné, nenaučí se s tím zacházet, ale netrpělivě to změní nebo utečou, věční puberťáci ohánějící se odvahou k novým začátkům, aniž by se uměli v čase posouvat. Přitom Angličané naopak vynikají schopností poradit si s každým, sebezkostnatělejším souborem pravidel s rozvahou a jistou zmoudřelostí, dokud se jim nepodaří jimi dosáhnout přesně svého - vědí, že trpělivost přináší růže, a dovedou i z kamene vodu vyždímat. Nejen co do zachycení podstaty anglickosti vychází seriál ze srovnání lépe, ale i pokud jde o filmařské pracovní postupy. Klidně se a z hloubky přerozující příběh, ve vzájemném setrvalém působení se přetavující a sbližující charaktery, nic z toho nepotřebuje být jakkoli ozvláštňováno, klidná vnímavost diváka by naopak neměla být rozptylována vymyšlenostmi. Oživující a rafinovaná moderní kamera tohoto novějšího díla se proto k pojednání románu Jane Austenové hodí pramálo. Staré dobré jednoduché techniky střihu a řazení klasických záběrů, jejich tempa a rytmu atd. jdou spolu se štědrým časovým rozpočtem seriálově pojatému příběhu k duhu mnohem lépe - svědčí tomu, aby se rozvinul v úplnosti jako čajový lístek, když se mu ponechá čas a klid. O to delikátněji se zde pracuje s nasvícením - přirozeným světlem různě zakaboněné a vyčasené oblohy - neboť je to počasí, co na anglickém povětří až k průsvitnosti prozařuje pleť žen, zjemňuje a projasňuje výrazy jejich tváří či po nich nechává přeběhnout zamyšlený stín. Zde jsou tvůrci k takovým jemným hrám hluší a slepí, nahrazují je otřepaností a doslovností. *** Ze srovnání obou slavných počinů tedy vychází onen o deset let starší skvost na celé čáře velkolepěji. Je citlivější, věrnější duchu předlohy a jen v jeho vnímavějším podání a poctivějším historickém zobrazování (pytlovité šaty pod přestřihnutými živůtky dokonale skrývají jak nepochybné nedostatky, tak i možné přednosti ženských figur, ale dá se v tom časem najít jisté zalíbení atd.) vynikne i veškerá jemnější logika a hustě vrstvená smysluplnost. Čas je tu v hlavní roli a nelze to pominout - jeho přílišná hojnost, jak ony neprovdané dívky na venkově bez valných vyhlídek nemají nic než čas, sám o sobě vleklý, nudný, prázdný a tíživý, s nímž se musejí naučit obratně zacházet, aby z něj nebyl otupující nepřítel - s trpělivostí a pokorou, ale zároveň obezřelostí tak, aby je nepřipravil o svěžest mysli, vřelost a dychtivost srdce a schopnost se z okamžiků donekonečna za sebe kladených upřímně těšit - jak se v nich doslova časem zušlechťuje láska k životu samotnému (bez nadějných vyhlídek) jako sama tresť životních šťáv, které jim proudí v těle a vyživují je. A tak zatímco z onoho šestidílného seriálu nemůžu vymazat z paměti ani vteřinu, u téhle pozdější adaptace, zrychlené pro málo vytříbené, málo vyběravé a málo vytrvalé diváky, jsem přivírala oči rozčarováním nad tím, jak se s unáhleností a překotností, jež pronikají všemi složkami filmu, vytratila veškerá plná obsažnost, jemnější, ušlechtilejší a bohatě tkaná výšivka rozehraného příběhu, jak byla beze stopy odpárána delikátnost, velkodušnost, důstojnost, zdrženlivost a ona postupně v tikajícím čase nazrávající a uvoňující se dobrota duší, smířlivost a laskavost obou nejstarších Bennetových dcer, stejně bystrovtipných, oduševnělých a moudrých jako spanilých. Tahle prvoplánově vyhublá, lacině hezká, lehkomyslná, uhihňaná, máločeho dbající třeštiprdla v obhroublé verzi posílají neomaleně k šípku veškerou klidnou a rozvážnou sofistikovanost původního literárního díla i velkofilmového počinu z r. 1995, aniž by z nich cokoli podstatného mohly nahlédnout. *~~

Spin je mj. termín z částicové fyziky, součást teorií o korelaci a synchronizaci dějů napříč vesmírem - a tenhle kraťas je taková Lola běží o život v kostce, totiž na talíři. Vtipné, milé, ale nic nového, a dneska to navíc působí dokonce zbytečně rozvlekle a omšele: filmek, který jak stárne, nezraje. ***

Umím si představit, že cca pětileté děti to dobře zabaví, ale postrádá to stopu hlubšího smyslu, myšlenkové sepětí, logickou koherenci i celistvější poselství. Proč proboha všichni v městečku považují za smysl svého života pěstování dokonalé zeleniny pro vítězství v pět set let staré soutěži? A kde se berou sýry, když všichni pěstují zeleninu? Jen dvě otázky z asi tisíce dalších, které na člověka během sledování filmu nutně vyskáčou, ale vedou jen k vrtění hlavou a krčení ramen ve slepé uličce. *** (Na Proboštově, s R., ze zvědavosti, 1. 4. 2024.) *~

- Víte, já politiku moc nesleduji, nemám na to hlavu. - Jsme buď občané, nebo majetek, na to nepotřebujete diplom z Harwardu. *** Esenciálně důležité téma a informace, které o něm film zprostředkovává. Natočený ale mohl být přece jen trochu lépe, romantická linka s novinářem se měla buď důrazněji dotáhnout, nebo úplně vynechat, ta vsuvka s učením tance a řízení auta tam opravdu nemusela být, apod.. Lepší tři, stejně jako Sufražetka (2015). *** (V Libějovicích, s Ebonkem, 4. 4. 2024.) *~

Vtipná, bystrá a pohotová rumunská odpověď na Jarmusche. Ačkoli o dost lépe asi její kouzlo vynikne dneska, po letech, když už je zřejmé, jak silná a svérázná filmařská osobnost Puiu je. *~~

Nuda, u tuctových filmů o velikánech naprosto sériová, typická. Běžní lidé nejsou schopní originálního génia nahlédnout, ani pochopit, a tak se s ním jen tuctově pokouší vyrovnat, ať už odmítáním nebo poklonkováním. Tyhle příběhy ovšem nijak originální nejsou, jedno jestli je to vědec, malíř nebo skladatel, pořád stejná písnička. Průšvih je, když se do stejné pozice jako běžní lidé staví ke géniovi i tvůrce filmu, vypravěč a vyprávění samotné. Díváte se pak na neoriginální příběh, v němž se toliko postuluje, že někdo je velikán, a ukazují se poklonkující postavy, projevující mu jak úctu, tak neporozumění, a vy jeho genialitu nezažijete, nepocítíte její dopad, nic vás o ní nemůže přesvědčit, je to jalový příběh o obyčejných, tuctových lidech kolem génia, nikoli o géniovi samotném, protože tvůrce filmu nemá tušení, jaké to je být génius. Jednou bych chtěla zažít, že film o někom výjimečném natočí jiný génius a vy budete vědět, cítit, a zoufat si z toho, jaké to je být génius, nebo vedle něj žít a nechat se jím zasahovat. Tenhle film to nedovede, ani se o to nepokouší. Obyčejný, hustě nelogický slaďák, bulvár, který si půjčil známé jméno, osud a tvář.

Průměrná studentská atmosférovka, které by slušela stopáž krátkého filmu, proti pozdějším velkolepým skvostům Lurdy a Amour Fou až nepochopitelně nezralá a zcela prostá toho graciézního ironického přesahu, kterým si mě pozdnější Hausnerová dokonale získala.

Atmosféra i morálka super, trochu křiklavé přehrávání, které jsem neměla ráda už jako dítě, a stejné výhrady bych zvlášť jako malá vznesla proti slabší logice nevyhnutelnosti (děti se nechávaly příliš snadno okřiknout a manipulovat, i když věděly, že jim nebo jejich pečovatelům jde bezprostředně o život, a jejich vynalézavé úniky z pastí by byly reálně příliš okatě nefunkční. *** Do třináctiminutových (!!) titulků je vsazen bonusový animovaný film, což mě bavilo i iritovalo zároveň. *~

Taková Petra Hůlová německé kinematografie, milá, oblíbená, poučená, intelektuální, snaživá, průbojná, správňácky moderní, a jalová.