zelvopyr

Sázka na turbohyper třeskutě přehnanou... JEDINOU premisu, rychlé hlemýždě. No, celý seriál to neutáhne, jeden dva díly by asi byly fajn.

Ano, stejně jako první Ralf, je to film pro dospělé vyprávěný prostředky pro příliš malé děti na to, aby dospělým dal něco jiného než pár vtipů. Okouzlující, plytké.

Zase tradiční a vlastně snad jediný hlavní problém Pixar/Disney - jak ubalancovat to, že film je dětský, ale baví se u něj hlavně rodiče? Pro které je zase dějová linka docela blboučká? Prostě pecka. A děti nechápou 9/10 vtipů.

Hm, překombinované ad absurdum. Ale v zásadě ta ústřední myšlenka, že našlápneš na něco, co dělat nechceš, ale tak trochu musíš, protože to někomu dlužíš... a pak už není úniku, ta se povedla hodně. Jinak je tohle téma už až mockrát viděné a zrovna v Koreji během několika málo let vytěžené až do hlušiny. Sympatické herečky.

Zase výlet do Koreje, zase variace na téma jako o rok mladší Tunel, ale v jiném tónu a intenzitě. Ke konci si zřejmě udělali okénko na pokračování, které ale bez pokračování otráví, protože příběh nemá konec (a ani se moc nedá říci, že jej má úmyslně otevřený). Celkem se mi líbilo, jak tradiční korejští supermodelové a supermodelky s 50 plastikami křížení s herci jsou někdy dokonce i lehce nepřestylovaní a snad by se mohli i trošku umazat nebo nedejbože zapotit. Pokusy o občasný humor se ovšem dost tříštily s intenzivně hystericky plačtivým podáním všech jednotlivých lidských tragédií. Zkrátka, až Tunel tohle téma předvedl pořádně.

Po delší době jsem zase zabrousil (celkem mnoooho hodin) do Korey. Je sympatické, že se tvůrci nenechají zaskočit, když jim něco (například fyzikální zákony, časové paradoxy, logika...) brání v dobrém vyprávění - protože jde o to dobré vyprávění, ne o to, být dokonalý. Asi se mi líbilo víc než Signal, byla to větší legrace, míň se bulelo a drásalo emoce (no i když...), bylo to takové nažehlenější a míň surové a zlé, při všech těch vraždách. Cimrmanovská odhalovačka kdo je kdo byla zábavná samozřejmě i v tom, že se dala dopředu tipovat :) a celkem obstojně přemýšlet o tom, kam se děj posune.

Zamiloval jsem se do toho stylu. Nijak zvlášť vlastně žádná ingredience nevyniká (i když titulková verze While my guitar gently weeps je nádherná), ale dohromady to tak skvěle funguje bez nějakého křečovitého moralizování, snahy o dramatický oblouk za každou cenu, snahy po dokonalosti...

Film intenzivní. Co mrzí je, že sice je užit motiv Doors / dveří - kapela tohoto jména ovšem zcela zásadně vychází z Williama Blakea a jejím motivem je příměr o podobných dveřích, o kterých film oklikou pojednává... tedy, šlo jej do exorcistického mišmaše alespoň nějak propojit. Ale možná tvůrci nepodnikli vůbec žádné rešerše. Škoda.

Tohle vůbec nebyl až tak horror, a bylo to skvělé. Zdálo by se, že je tu nějaký přízrak, který je s námi. Postupně nás ovládne, někoho silněji, někoho méně. Ale není úniku.

Sledoval jsem bez dechu hlavní herecký výkon (ne, nikoli sousedka, i když se Netflix opravdu snažil rozdmýchat nějakou tu rasovou ublíženost) a říkal si - jak jen jsi schopen se vžít do role, až tě pohltí, a přitom se jí nenechat osobně zničit? Žaludek mi nedával shlédnout to bez alespoň několikadenních pauz mezi díly. Zdatně přihrává i otec, pár zajímavých úplně vedlejších postav. Ostatní jsou karikatury zlého rasistického systému a nenávisti k menšinám a kapitalismu, obžaloby toxické cismaskulinní emeriky a vůbec obvyklé současné agitky zešílevších aktivistů nutících filmaře k těmto úlitbám. Za to první maximum, za to druhé znechucené fuj.