zelvopyr

Co jsem nečekal a dost mě pobavilo -- domorodce, šerpy v tomto dramatu (a místy nechtěné komedii) o yettim hrál japonský kompars. Takže tam, kde měla být úmyslně nepřeložená nesrozumitelná nepálština, pro mě to byly druhé vánoce. Od režiséra už jsem dva filmy viděl -- jednomu jsem napálil odpad a nenapsal jsem ani komentář (dokonce mi nestál ani za komentář "nestojí ani za komentář" :-)) ... naopak druhý mě příjemně překvapil. Wilder, Wilder... ano, není to shoda jmen, je to bratr slavného Billy Wildera, držitele teď nevím kolika, nejmíň pěti Oscarů, tvůrce parádních filmů jako Někdo to rád horké, Byt, Raz dva tři, Avanti... Myslím, že i u W. L. Wildera místy dochází k zábleskům podobného kumštu... a ten ho dostává z bahna ostatních tvůrců sci-fi a monster braků v té době obvyklých... Asi jsem objektivně vzato trochu nadhodnotil -- ale co, je to moje hodnocení :-)

Představte si až tak špatné herectví o ničem, že by pobouřeně řvaly i nekritické konzumentky (pardon za odporný sexismus) nejhorších telenovelek. Herecké party nejsou vlastně ani přehrané, ony jsou jen neuhrané. A k tomu všemu patos, jak ho umí jen státy G8 :-) ... jako pěst na oko tam, kde nemá co dělat. Tohle neumětelství, místy až vynalézavě blbé (postava hraná výrazovými prostředky němého filmu je... němá!), nicméně baví jen do chvíle, kdy se poprvé opakují ty samé postupy v jednotlivých scénkách. Což je tak někde u patnácté minuty. Pak už je to jen o výdrži (vaší, zda dokoukáte). P.S. ale vtipné to místy je, např. jižanská rodinka má pochopitelně všude po domě volně o stěnu a stoly opřené střelné zbraně a tak :)

Okuribito mě tak nějak... rozpoltil :-) ... Myslím, že se v japonské kultuře po letech vyznám docela dobře. Tenhle film říká o Japoncích velmi mnoho, nejen v dobrém, ale i ve zlém. Jenže kupodivu, ne v té rovině, kterou sděluje v prvním plánu. Hlavní nevyřčené a velmi ostré téma je, že tato profese je jednoznačně eta, vysoce nečistá. Hlavní hrdina, zjevně solidního rolnického původu, se kvůli penězům zaprodal a přijal práci vyhrazenou nejnižší kastě. Ano, kastovní systém byl před stoletím a půl formálně zrušen... jenže realita je taková, že kupříkladu když se chcete někde ubytovat, musíte dát životopis – a pokud jste původem z kasty nedotknutelných, máte smůlu a můžete si jít stěžovat na nádraží (nebo ze sebe udělat aktivistu a tím se ještě více vyčlenit). Ne, tohle vlídný příběh nesmaže, tabu v Japonsku jsou hodně rigidní. Co mi dál vadilo kromě hraní na jinou realitu, byla ukrutná kýčovitost obrazová i hudební. Snad každý exterierový záběr byl laděn na efekt... Což by u milého hořkosladkého příběhu ze života mohlo být také jinak. A teď plusy, aspoň v mých očích... jako obvykle, Hirosue Ryoko a její velmi sympatický lidský projev. A druhé, opravdu pěkné ukázání japonských emocí... Zase, stereotypy nám podsouvají, že Japonci jsou chladní roboti bez srdce. Věřte tomu, jestli chcete – pravda je taková, že nevhodné chování bylo po staletí potlačováno ostřím meče, takže sebeovládání, zachování tváře, přetvařování se, to je základní maska pro život považovaná za nezbytnou. Ale když ji můžete odložit, nebo vás ve vypjatých situacích přemůže žal, vybuchnou emoce o to více (takže to, co může vypadat jako přehrávání, jsou skutečné reakce ode zdi ke zdi). Znám Japonců dost, jsou to lidé plní emocí, jen si hodně hlídají své intimní soukromí... ve smyslu toho, co opravdu cítí. No, rozepsal jsem se docela dost. Verdikt je poměrně kladný, nicméně, výsledný dojem -- film je tak násilně chtěně Oskarový, optimalizovaný na povrchní sledování a hlavně ty porotce, jako třeba Kolja.

Ale jo, docela se povedlo. Nad drobnými nedostatky se, myslím, dá mávnout rukou. Spousta akce, málo vysvětlování pro tupohlavé (super!), a musím uznat, že ty asi dva opravdu dobré vtípky mě rozesmály stejně jako celé kino. Captain America mi narozdíl od svého filmu skoro nepil krev, Stark ze sebe sypal hlášky, které se daly, no a vůbec spousta postav byla mnohem méně křečovitá, než v předešlých filmech. Pro mě nejsympatičtější opět Thor, ale kupodivu Nataša mu docela šlapala na paty. A Hulk - první zfilmování mě tehdy ukrutně zhnusilo, další jsem neměl nejmenší chuť vidět, ale jestli bude v tomto obsazení nový, třeba se nechám zlákat... P. S. Joss Whedon si mě asi nezvratně získal seriálem Firefly, kde se předvedl jako skvělý vypravěč a bojovník s klišé - a já jsem celý na trní z možnosti, že po obrovském úspěchu Avengers by mohl dostat volnou ruku a peníze na návrat do vesmíru Serenity...

Nemám rád vychcané švejkovství, symptom a diagnózu toho, co je s námi špatně, ale je tak nešťastně oslavováno, že to lúza bere jako vzor. Nesnáším osobnost Haška, který se z neuvěřitelně talentovaného mládence prochlastal životem v duševní trosku, a který své přátele a lidi, kteří s ním sympatizovali, pouze vyžíral a vychlastával (znáte historku, jak bydlel u A. V. Friče?). Hnusí se mi Haškův osobní postoj za světové války, kdy dělal z toho, jaká byl krysa, něco oslavyhodného. No a tenhle film jej zlehčuje a komedizuje (nebo jak to napsat)... vůbec celý humbuk kolem Haška nafoukl komunistický režim v obrovský nástroj, jak zlehčit a otočit hrdinství českých vojáků, kteří po stovkách tisíc padli za Rakouskou říši (viz pomníčky v každé vesnici) a speciálně díky Haškově "kariéře" rudého komisaře tiše zažehlit to, že čeští legionáři drželi v období bordelu kolem ustavování Sovětského svazu půlku Sibiře... P.S. od Haška jsem toho četl fakt dost.

Tak tedy, mám fandit jednookému mezi slepými, nechutnému vrahovi a násilníkovi mezi ještě mírně nechutnějšími grázly, kteří na druhou stranu nejdou až do takové krajnosti jako on a chtějí od něj jen trochu slušnosti a podřízenosti? S hezkým housličkovým podbarvením a hraním na velmi velmi podivné city? Myslím, že si své soudnosti cením o něco více. Za choreografii, nepřehnanou (ne)zranitelnost a boje v rámci fyzikálních zákonů **. Jinak slabota, motivy zejména (všimněte si, že nikdo o svých motivech ani na přímý dotaz nic neřekne, tedy, pravda, až na bosse). A zmíněmá budhistická moudra jsou svým použitím kýč jak...

Myslím, že tenhle film žádnou shovívavost nezasluhuje. Zkusil jsem už několik italských hysterických sci-fi, a nemohu říci, že by byly mým šálkem kávy. Nevím, jak to dělají, ale jakákoli vědecká činnost vypadá jako podloudný mafiánský kšeft... Rozsah záběrů "mimo výpravu", tj. z archivů, z letiště, ze šuplíku, je značný. Ale jsou aspoň neutrální, ne tak odtažité jako zbytek filmu. Nejvíc mě asi nebavil kosmonaut, který hrál stylem leklé ryby kombinované s náměsíčným. Ne, oprava, nejvíc mě nebavila romantika po italsku.

Zvláštně zamotaná zápletka s průmyslovou sabotáží pomocí plastickou chirurgií upraveného dvojníka vědce v atomovém průmyslu... střihnutá kriminálkou v opravdovém filmu noir (opravdu, něco přes půl nočních záběrů černých jak bota)... poměrně inteligentní dialogy a perfektní dvojka pro nezbytnou romantiku... Scifi nápad s časovým paradoxem dost chytře předvedený... No, myslím, že se této divnosti dá dát z řady důvodů úplně jakékoli hodnocení od odpadu po plný -- u mě ale docela boduje, protože především zaujal a nenechal lhostejným. P.S. alternativní titul (na americkém trhu) je The Atomic man. (P.S. kdyby to někdo nechápal, fakt mám rád Faith Domergue)

Korejci umějí natočit milé a uvěřitelné vztahové drama bez hysterického melodramatu. Ne že by to pro mě byla úplná novinka (ostatně i téma bylo podobně zvládnuté v Eorin shinbu), ale tohle je vyloženě vyzrálé pojetí. Nemyslím ani, že bych filmu vytkl nějakou zbytečnost nebo přepálenou stopáž... Ani druhý pár není jen jako doplněk, a vcelku dává smysl. Vlastně ani nevím, proč o nich píši jako o druhém páru, příběhy jsou skoro rovnocenné... Moc pěkné.

Inu, doba takovýmhle pakárnám přála. Nicméně, někdy se i mistr unaví, a toto mi přišlo poněkud odfláklé. Honda se snažil nahradit kvalitu kvantitou, prostě vzal všechny ingredience (spolu s Godzillou všechna monstra, co měl, i nová, ufony, japonský vesmírný program, hrdinnou a maximálně neschopnou armádu, vědeckou skvadru...), nacpal je do hrnce a podusil. Ten eintopf je asi do půlky neslaný nemastný, nelíbil se mi. Teprve když se začnou dít věci v Japonsku, je konečně druhá půle obvyklý standard.