zelvopyr

Tohle mě s přibývajícím časem čím dál víc bavilo. Asi nebude jednoduché popsat souvislosti. Tak tedy, v USA byl v 60. letech velmi populární seriál The time tunnel (má vysoký rating i na IMDB). Ten byl prakticky vzato vykradenou a výpravnější US verzí britského skvělého a extralevného seriálu Doctor Who. V obou jde o skoky skupinky lidí v čase a prostoru, britský je edukativnější co se týče historie, americký akčnější, poselství obou stejné. V Time tunnelu hrál v prvních třech epizodách Robert Duvall výborného záporáka, mimochodem jménem Nimon (což je odkaz v Doctoru Who, název epizody, Horns of Nimon, natočené PO Time tunnelu -- hezky se to časově zamotává). No a podle všeho právě kvůli Duvallovi tohle celé vzniklo – tento film jsou totiž v roce 1982 sestříhané pilot + první epizody seriálu Time tunnel, ve kterých hrál, tak jak byly natočeny o 16 let dříve... lahůdka.

Fantastická parodie! ... moment ... nebyla?? No tak vážně, dobrá byla Billyho rodina. Nechápu, že tu všichni píší o žumpózních dialozích, klišé a příběhu nah..... a pak tomu hodí zběsile přehnané ★★★. Jedno z nejhorších mých spálení na základě hodnocení zde.

Po ani ne 4 měsících jsem zjistil, že vůbec netuším, o čem to bylo. Už toto odmítnutí pamětí o něčem svědčí. Tak znovu... Pěkně animovaný film, a jen jedna ★? Ve směsi starých TOHO filmů šmrnclých Blade Runnerem přiletí na Zemi Negadon - hnusák z Marsu (významně podobný Kingu Gidora) a začne ničit. (Poselství: lidi si za to můžou sami, neměli se snažit dobývat Mars). Starý konstruktér konečně překoná trauma -- popsané flashbacky -- ze ztráty osoby při havárii v továrně (Poselství: může si za to sám, neměl se snažit o technologický pokrok). Oživí robůtka, kterého má už tak 100 let rozdělaného asi 10 sekund před dokončením. Tohle sračkoidní klišé japonských filmů mi zpravidla docela vadí. Zde nejinak. Vleze do robůtka a jde dokončit zničení Tokya. Teda rozdat si to s Negadonem. A sejme ho a má to echt japonský konec. ||| Ani to, že nemám rád mecha žánr (zajímavé, kaiju - živá monstra můžu nadprůměrně), by mě nepřimělo jen tak dát tak slabé hodnocení. I stupidní Appleseed si zasloužil víc. Wakusei daikaiju Negadon uchopil provařenost a kýčovitost takovým způsobem, že mě prostě prudil a štval a nelíbil -- tím hůř, že měl spoustu ingrediencí, které obyčejně hodně můžu. Ještě hůř než Final Fantasy. (Poselství: můžu si za to sám.)

Snad jen jediná drobná vada na kráse této poctě 50. létům je občasné spoilování některých klasik. Zajímavé je, že režiséři poměrně ochotně říkají, odkud co přesně použili ve svých filmech a proč. Ale jinak jsou to oddělené rozhovory proložené starými béčky s komentářem.

Sešli se takhle soudruzi politruci v rámci RVHP, a řekli si – takto ne. Socialismus si podvracet nějakou Space Odyssey od Kubricka nedáme. Zaúkolujeme východní Němce a Poláky, ti dělaj hezky koprodukční filmy, aby demonstrovali, že už jim to, klukům, spolu hezky klape. Holkám ne, to je furt ještě válečná kořist Rudé armády. Takže do konce této pětiletky doženeme a předeženeme, rozvleklý film u Jupitera natočit dovedeme také. Inu – je tu hafo záběrů s křivou podlahou, našlapováním na suchý zip, pořád se něco otáčí dokola a někdo hlavou dolů, ve vzduchoprázdnu nejsou zvuky, spousta záběrů je obšlehlá od začátku do konce. A je to takové socialistické multikulti jak dnes, prázdné a nefungující též jak dnes. Pár minut záběrů ze Země, nemohu si pomoci, ale furt mi nějak lezl na mysl Vinnetou (ač téma velmi vzdálené). Taková to byla filmařina. P.S. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem novelu jako dítě asi četl, ale spíš to bylo jen filmovým vykradením úplně všeho, že mi pak přišly stopy příběhu povědomé... P.P.S. ale zase se potvrzuje, že němčina je dobrý jazyk na filosofování i o úplném h......

Jako velký nadšenec pro žánr, téma, a vůbec brakové scifi jsem pravděpodobně docela nadhodnotil. Kdybych měl uvést důvod, je jím určitě Nick Adams. Mám ho celkem rád – měl bezesporu talent, pohnutou historii, byl kousek od vrcholu. Směřoval spoustu let, prakticky od smrti svého nej-kamaráda Jamese Deana, k nevyhnutelné sebedestrukci. Vrátil se po několika letech z Japonska, kde ho uctívali jako velkou hvězdu (v Godzillách a podobných ptákovinách), aby se rozvedl a vyřešil finance. Nějak to nezvládl, a ještě před uvedením Mission Mars v kinech se (skoro jistě úmyslně) předávkoval antidepresivy. Ve své situaci vzal roli v tomto děsu, stejně jako McGavin. Tihle dva jsou jediné nebéčkové či necéčkové elementy filmu. A zatímco McGavin zubynehty hraje divnou roli, Adams předvádí směs špičkového herectví (zde nenadhodnocuji) a naprostého zoufalství... velmi silné. Brzkou smrt v tom vskutku vidím. Ke zbytku filmu si tak leda uplivnout. Samozřejmě nechutné znásilnění fyziky, chemie, astronomie a logiky tak nějak k céčkovým filmům patří (nehodlám vypočítávat faktické chyby, to by ten příspěvek byl hodně dlouhý), problém je hlavně, že je tak trochu o ničem. Příběh nějaký má, něco se tam děje a o něčem se plká, ale smysl to nemá. Prostě skoro hodinu se letí na Mars, mluví do toho otravné manželky (na Zemi i v představách astronautů), na Marsu se bojuje a pak se letí domů. P.S. na imdb v reviews je zajímavý komentář režisérova syna, který popisuje zákulisí natáčení.

Režisér Juran patřil mezi nadprůměrné tvůrce laciného sci-fi šmejdu 50. a 60. let (a šmejdu, kde ona science dostává těžce na pozadí). Zpravidla zoufalé triky – jeho specialita je zhola nezvládnutá technika zadní projekce, vychází mu totiž průsvitná a je pod ní vidět původní plocha. Nicméně v tomto stejně jako v dalších příbězích (třeba Attack of 50 feet woman) dokáže vyprávět celkem obstojně a zábavně i nablblou zápletku, a vést herce k příjemným výkonům. Chvílemi mě to příšerně štvalo a vyvolávalo akutní touhu po dodívání zítra, chvílemi hodně bavilo, a nakonec hodinka deset utekla velmi rychle. P.S. tomu obsahu moc nevěřte, to je jako když napíšu, že Vesničko má středisková byla o dvou zemědělcích, co vždycky museli srovnat ráno krok.

Proti Pirkinningu značně vyzrálejší a bez dojmu studentské hříčky. Pár vtípků mi přišlo prvotřídních... Solidní satira, bohužel občas trochu moc škrobeně nucená a prvoplánová, ale i tak jsem spokojen.

Ne, tohle fakt ne. Říkám si u takovýchto zásadních šlápnutí vedle, jestli aspoň tušili, že to bude paskvil. Příznaky, že Hondu už Godzilla nebavila, byly v několika předcházejících "dílech". O prostou stařeckou senilitu nešlo, protože mezitím točil solidní praštěné scifárny, jako u nás Vorlíček s Macourkem. Poprvé si to u mě zásadně rozlil předminule, s uvedením Godzillího potomka na scénu, a brnkáním na dětskou notu. Ale ne takovou, jak umí třeba Miyazaki, který dítě bere za malého inteligentního tvora... ale takovou křečovitou, jako v té době uměly být třeba sovětské pionýrské filmy... malí vymydlení spratci s pravítkem zaraženým víte kam, které vidíte a chcete nikdy nemít potomky... a kteří jsou donucení být "roztomilí" oním stylem a přístupem, jak laktačním syndromem postižené matky na děti šišlají a mluví o nich jako o ňuňu prdelkách, co mají s manžou (jako ne s číňanem, ale manželem). Ale tohle téma nechme, je ho ve filmu až dost – skutečně, vsadil kromě odpudivého dětského hlavního hrdiny na jeho odpudivého parťáka Miniru (malého Godzillího smrada, co se chová stejně). A výsledkem, no to byste neřekli, je odpudivý film, asi tak o hodinu delší, než by bylo záhodno. Navíc značná část záběrů s monstry (hodně přes půlku) je znovu použitá ze starších filmů. Mohlo se tohle někomu upřímně líbit? No i když, kdyby mi bylo pět až sedm, tak asi hodně...

Pro mě čistá ukázka, co je v Hollywoodu poslední roky čím dál víc špatně. A je mi líto Burtona, kterého jsem dosud měl rád hodně, kam až klesl. Měl jsem úplně stejný pocit jako kdysi z Lemony Snicketa -- naprostá režisérská bezradnost, co to žánrově vypráví. Proč je vedení gagů jako v komedii a předkládá nám věci, které nejsou ani trochu legrační? Nikoli jen formou, ale ani obsahem. Ale problém je ještě horší. Pokud dostanete na talíř směs několika věcí, které už jednou před recyklací prošly zažívacím ústrojím, tak ani spousty digitálních dochucovadel a luxusních hereckých voňavek neskryjí, že na něm máte ho...... dně hnusnou věc. O to hůř, že některé ingredience už před původním pozřením nebyly nějak slavné (hupírská romantika "kousneš mě, a já budu nesmrtelná, ale přijdu o duši", heršvec, to už někde bylo, ne? ... modří duchové s rozevlátými vlasy poletující po zámku... a vůbec tehle zámek s americkou rodinkou, depresivní dcerou a morbidním synkem, to je taky nějak... atd... no jako kdyby to aspoň byla parodie na způsob Vřískotu, dejme tomu, ale ani tahle rovina nebyla zvládnutá... btw. já vím, že tyhle věci "vznikly" po původním seriálu, ale podobnost je trochu moc přesná). Shrnuto, a to jsem ani nemusel argumentovat takovými podružnostmi jako logika děje a důvod umístění do 70. let (ani jeden pořádný vtip nebo odkaz nebo dějově funkční detail). 3/4 času pokleslá čelist, jestli se mi to nezdá. Ach jo, ach jo, upřímná slza v oku.