Hild

Tohle mi velmi sedlo. "Feel good movie" s jasně daným poselstvím. Dva lidé, jeden miloval život a vždy se řídil heslem žít ho naplno, ale po jedné nehodě mu nezůstalo vůbec nic. Ona má naopak všechno, mládí, krásu, svobodu, ale neumí život žít. Jo jo, klišé jak hrom, ale film je perfektně vyvážený a dokáže diváka zasáhnout na tom správném místě. Nechybí výborný britský humor a přirozená dávka romantiky, v žádném případě se nejedná o prvoplánové ždímání slz. Ta pátá hvězda je za hlavní hrdinku, kterou divák musí milovat od první sekundy. Takto má zkrátka vypadat dobrý romantický film.

Wow, nekompromisní pohled na hospodářskou krizi, jaký tady ještě nebyl. Během prvních minut jsem měla strach, že ve filmu se půjde velice lehce ztratit, mnoho odborných výrazů, spousta jmen a dialogů, které se na Vás valí neskutečnou rychlostí, jenže pak přijde to pověstné cvaknutí a vše začne dávat dokonalý smysl. Režie Adama McKaye je jedním slovem brilantní, neskutečná práce s každou scénou, dokázal skloubit momenty, kdy se film vysmívá obyčejným lidem, kdy se naopak vysmívá bankéřům, anebo kdy kritizuje celý systém. Jde tedy o takový mix komedie, dramatu a v neposlední řadě také tragédie, to vše tvoří ucelený kousek, který mě v závěru dokázal totálně semlít. A navíc celé je to zabalené v neodolatelně formě a s úžasným hereckým obsazením, prostě naprostá bomba.

GENIÁLNOST. Film, který se skládá z mnoha vrstev a o jehož významu, nejrůznějších podtextech a v neposlední řadě přesahu by se dalo diskutovat dlouhé hodiny. Nemá cenu tady nic víc psát, čím méně o filmu víte, tím více si ho v kině užijete a já si užívala vážně každou minutu. Petr Zelenka natočil nejlepší český film za dlouhé roky.

Člověk by řekl, že podobné filmy ho už dostat nemůžou, že už proti nim přece musí být otupělý vzhledem k tomu, že téma rakoviny vídáme na plátně minimálně jednou ročně. Jesse Andrews však dokázal postavy zhmotnit, máte pocit, že sledujete osoby žijící vedle Vás, o to více film dokáže ranit, i když si to nechcete připustit. Film se může navíc pyšnit velmi zajímavým režisérským pojetím, sympatickými herci a příjemnému humoru. Poselství filmu je opravdové a pro mě hodně bolestivé.

Výborně napsaný seriál. To, co by ve většině seriálů bylo natáhnuté do celé série, je tady zobrazeno v jednom, maximálně dvou dílech a vůbec to nepůsobí uspěchaně, nebo zkratkovitě. Po každém díle jsem měla pocit, že jsem s postavami prožila jedno dlouhé období, ve kterém stihly projít jistým vývojem a dokonale jsem tak dokázala pochopit jejich motivy. Mužskému publiku se to občas možná může zdát jako velká červená knihovna, mně však ta romantika přišla naprosto nenucená a přirozená a rozhodně v seriálu nehraje hlavní úlohu. Poldark doporučuji především těm, kteří stejně jako já mají slabost pro dobová dramata a už jim dlouhou dobu chyběl v tomto žánru kvalitní kousek, tady ho máte.

Iñárritu je génius, vím to už od 21 gramů a teď mi to jen potvrdil. Pro mě téměř dokonalý film s obrovským přesahem, který však objeví pouze divák, který se nechá filmem unášet a přistoupí na Iñárritovu hru, jakmile se chytnete, má Vás v hrsti až do konce filmu. Ta absolutně odzbrojující forma má za následek silný, intenzivní zážitek a ani na chvíli Vás film nenechá vydechnout. Úžasná kamera, zajímavá práce s hudbou a samozřejmě výteční herci. Nejvíce mě překvapila Emma Stone, které ale hodně pomohl scénář, protože ty nejlepší slova padaly právě z úst této herečky. Že film nemá emoce? Já jsem jich teda ve filmu našla hodně a to hlavně proto, že Iñárritu nestvořil jen nějaký imaginární divadelní svět, ale na malém prostoru dokázal zobrazit reálný svět, ve kterém se denně ocitá každý z nás, a hned několikrát jsem se ve filmu dokázala najít, což by mě podle obsahu nikdy ani nenapadlo.

Tohle je ten důvod, proč tak miluji filmy. Pokaždé, když jdu do kina, tak doufám, že budu cítit to, co jsem cítila dnes. Mé filmové srdce bušilo silně. Skočila jsem na to Nolanovi i s navijákem a naprosto přijímám to jeho, že když člověk něčemu nerozumí, neznamená to, že to není pravda. Interstellar je silně vědecký a filozofický film a pro mě nejlepší film, jaký jsem kdy viděla o tom, jak moc důležitý a významný je čas a jak moc ho nedokážeme docenit (na scénu návratu z vodní planety nezapomenu nikdy). Vynikající technická stránka, z několika scén se mi točí hlava ještě teď, Hans Zimmer má na svědomí jeden ze svých nejlepších soundtracků vůbec. Můžete se pitvat ve spoustě věcí, můžete film nazvat nesmyslným, nelogickým, nebo dokonce nudným, já však budu myslet pouze na to, kolikrát během filmu mi běhal mráz po zádech, kolikrát jsem nemohla dýchat a kolikrát jsem měla pocit, že jsem přímo tam. Je mi líto všech, kteří nedokážou vidět geniálnost tohoto díla, a jsem nesmírně ráda, že se řadím mezi ty, kteří odcházeli z kina absolutně beze slova. Nejsilnější kinozážitek roku.

David Fincher je pro mě jeden z nejlepších současných režisérů, v tomto filmu znovu ukázal svou preciznost, do detailu vypiplaná každá scéna, výborně poskládané záběry, ani na minutu nebudete přemýšlet o čase, prostě další ukázka dokonalé filmařiny a vypravěčského umění. Při odchodu z kina jsem myslela, že filmu dám 4* a to proto, že jde "jen" o Fincherův standard (což v překladu znamená snímek, jehož kvalit se řada filmařů snaží dosáhnout celý život), prostě přesně to, co se od tohoto režiséra čekalo, ale už nic navíc. Jenže pak začnete vstřebávat celou tu pointu, začnete uvažovat nad tím, kolika témat se autorka vlastně dotýká a jak brilantně to dokázala navázat na příběh jednoho manželského páru a uvědomíte si, že se vlastně jedná o takový malý majstřík, který by se jednou mohl stát klasikou.

Jelikož první díl považuji za nejlepší animák od dob Lvího krále, byla jsem hodně zvědavá na druhý, zároveň jsem se ale bála a už vůbec jsem nevěřila, že by se dvojka dokázala svému předchůdci vyrovnat, ona to ale dokázala. Samozřejmě, předchozí díl zůstává o malý kus dál hlavně proto, že přišel naprosto nečekaně a už se zde nedočkáme podobné dechberoucí scény jako seznamování s drakem z prvního dílu, ale i tak se jedná o úžasnou podívanou pro všechny. Tvůrci vědí, co točí a hlavně pro koho, pro ty nejmenší tady stále zůstávají roztomilí draci a spousta zábavných postaviček, příběh je přizpůsoben dětskému publiku, ale jen do té míry, aby z dětí nedělal blbce a rodiče zaujal a občas i překvapil. Opět nechybí překvapivě silné emoce a na animák i pár drsnějších scén. A znovu to vše vypadá náramně, divák si místy ani neuvědomí, že se dívá na animovanou pohádku, to vše dokresluje krásná hudba Johna Powella. Lepší animák letos v kině neuvidíme.

První třída se mi líbila o chlup více, nic to však nemění na tom, že noví X-Meni jsou bomba a naprostá většina komiksovek poslední doby se před tímto musí krčit někde v koutě. Už to tady někdo psal, většina komiksovek je především o akci a dialogové pasáže jsou jen nutná výplň. X-Meni jsou především o postavách, dobře vystavěnému příběhu a akce je doplňující. Nejvíce si na nových X-Menech budu cenit toho, že nemají typického záporáka, každá postava má cíl a jde si za svým, každá má v něčem pravdu a v něčem se mýlí, ale divák dokonale chápe motivy všech. Navíc mám pocit, že s každým dílem X-Menů se postavy stále vyvíjejí, příběh se někam posouvá a stále si tak myslím, že další díly mají smysl a velký potenciál, tohle ale u většiny komiksovek napsat nemůžu. Naprostá spokojenost. P.S. Chci sólovku s Quicksilverem.