Hild

Více než další díl Bez kalhot mi to připadalo jako další díl Step Up. Největším mínusem filmu pro mě bylo to, že se úplně vytratila zábavná složka, což moc nechápu, protože na to, aby Poslední tanec fungoval jen jako drama, má hodně plochý scénář. Předchozí dva díly jsou hodně fajn právě díky tomu, že se nikdy nezapomnělo na cílovku, a že hlavní účel je především bavit, zároveň se tam dal ale najít jistý přesah. Z Posledního tance se jakákoliv zábava vytratila a vzniklo z toho opravdu něco velmi nudného. Hlavní romantická linka na mě také nefungovala vůbec. Celé mi to přišlo, jakoby dělané hodně narychlo, kdy nebyl žádný čas se nad tím trochu zamyslet a jakoby tento film vlastně ani nikoho ze zúčastněných nezajímal.

Damien Chazelle je génius, který má před sebou ohromnou kariéru. Nicméně Babylon je tak strašně specifický film, že naprosto chápu jak plná hodnocení, tak hodnocení dvouhvězdičková, tohle nesedne každému. První dvě hodiny pro mě byly absolutní filmová extáze, jakou nejsem schopná popsat slovy. Z toho, co Chazelle a Sandgren dokáži dělat s kamerou, se mi bude točit hlava ještě dlouho. Tolik geniálních scén na tak krátkém prostoru (například natáčení první zvukové scény je absolutně fenomenální). Jako někdo, pro koho filmy znamenají tak moc, je Babylon vyznání lásky filmům a všem těm filmovým nadšencům. Jediný důvod, proč jsem váhala nad plným hodnocením je, že v poslední hodině místy filmu dochází dech (například pasáž s Tobeym Maguirem už mi přišla zbytečně navíc) a protože jsem nebyla tak propojená s postavami, jak bych si přála, ale jakmile si to člověk nechá rozležet, tak pochopí, že ta pointa je někde úplně jinde. Ne, Babylon u mě nepřekonal La La Land, ale pocit výjimečnosti jsem u sledování měla.

Film, který by moc chtěl být další Spotlight, na to úplně ale nedosahuje. Chvílemi jsem měla pocit, že sleduju dokument, ovšem ve druhé polovině už se našlo hned několik silnějších momentů (opravdové nahrávky Weinsteina) a docela oceňuji snahu o autentičnost. Pořád si myslím, že z toho šlo vytřískat o něco více, ale ve své podstatě to vlastně docela fungovalo.

Slovo horor bych do popisu asi moc nedávala, chvílemi se určitě jedná o nepříjemnou podívanou, ale ve své podstatě jde o jemný romantický příběh, přesně takový jak to Luca Guadagnino umí. Kanibalismus je zde spíše jen jakási metafora, za kterou si každý může doplnit prakticky cokoliv. Je to také o hledání sám sebe a svého místa v životě. Ta romantická linka funguje, Luca je vždycky nejsilnější v těch malých prostých momentech. Timothée a Taylour jsou moc fajn. Filmu by se hodilo trochu prostříhat a zkrátit o takových 20 minut a konec měl asi působit silněji, úplně mě to nazasáhlo, ale jsem moc ráda, že jsem film viděla.

Opravdu nejde moc co vytknout. Všichni víme, že děj a scénář je taaaaak strašně prosťoučký, ale James Cameron je mistr vypravěč, on je prostě král těhle velkých blockbusterů a moc dobře ví, jak pracovat s klišé a jak diváka vtáhnout. Ten film má více jak tři hodiny, ale pocitově mi to přišlo tak o polovinu kratší, nenudila jsem se ani minutu. Vizuál bere dech, člověk nemůže ani uvěřit, že se 90% filmu točilo před zeleným plátnem a ne někde na jiné planetě, především pasáže pod vodou jsou vypiplané do nejmenšího detailu. Jediná výtka směřuje k hudbě, Horner opravdu značně chybí a nejsilnější momenty jsou ty, kde se právě používají hudební motivy z prvního dílu. Myslím si, že to uvidím v kině ještě jednou a je dost možné, že přidám i tu pátou hvězdu, když se totiž podívám na další blockbusterové filmy, kterým jsem letos dala 4*, tak mám pocit, že buď musím dát Avatarovi o jednu hvězdu více, nebo těm ostatním hvězdu ubrat, tohle je vážně o úrovně výše než třeba všechny marvelovky čtvrté fáze. Když se před lety oznámilo, že Cameron bude točit další čtyři Avatary, říkala jsem si, jestli to není škoda, že takový režisér se zaseká u jednoho projektu, ale teď mi dokázal opak a já už se teď těším na další.

Je to pecka. Ve své podstatě strašně jednoduché. Nečekejte od scénáře něco přelomového, nebo šokujícího, seriál si bere všechna žánrová klišé, ale dělá to zatraceně dobře. Tvůrci přesně věděli, jaká je cílovka a přesně na tu mířili a dle mého se trefili přesně do černého. Ano, tohle je teen seriál (v tom nejlepším slova smyslu) a je třeba to zdůraznit. Při sledování jsem si vzpomněla na Harryho Pottera, po všech těch pokusech o napodobení Pottera ať už filmových, nebo seriálových, Wednesday se tomu přiblížila nejvíce. Je pravda, že všechny zvraty jsem viděla hodně dopředu, ale vůbec mi to nevadilo, díky skvěle napsaným a zahraným (Jenna Ortega se pro tuto roli narodila) postavám jsem se náramně bavila od začátku do konce a už teď vím, že chci vidět více.

Jsem sama strašně překvapená, že nakonec dávám 4*, asi jsem si to pustila správně naladěná. Zatímco první díl byla spíše romantická komedie s pohádkovými prvky, druhý díl je již čistokrevná muzikálová pohádka a přesně takto jsem k filmu přistupovala, od prvního dílu se to značně odklonilo, tohle ale filmu já osobně moc vyčítat nemůžu, je přesně tím, čím chce být. Hlavním tématem filmu tentokrát není romantická láska, ale láska mezi dcerou a nevlastní matkou. Já si to jednoduše užila. Nevím úplně, komu bych film vlastně doporučila, určitě nečekejte nic převratného, ale jako roztomilý jednoduchý film pro rodinu to funguje. Jediný problém jsem měla s Patrickem Dempseym a jeho postavou, opravdu jsem nevěděla, jestli se mu smát, nebo jestli mi ho má být líto, jeho postava je zde úplně zbytečná, což rozumím, že pro milovníky Kouzelné romance může být překvapení a ne zrovna příjemné.

Jedna z těch lepších marvelovek čtvrté fáze, užila jsem si to a téměř tři hodiny mi dobře utekly. Škoda, že pro mě nejzajímavější politická linka dostala tak málo prostoru, přestože se na začátku zdálo, že to bude hlavní téma filmu a dále mi přišlo, že nejepičtější část přišla už v polovině a samotné finále už nemělo takový tah na branku. 70%

Herecká poloha, ve které mám vlastně Jennifer Lawrence úplně nejraději. Obyčejný film o jednom přátelství dvou lidí, kteří si prošli traumatem. Jde o strašně skromný a s citem natočený snímek bez většího dramatického oblouku, který táhne především velké charisma obou představitelů, právě díky nim film velice dobře plyne a nepůsobí nuceně. Nicméně jde o film, na který si za měsíc nikdo už ani nevzpomene.

Jediná věc, která mi ve filmu chyběla, bylo větší propojení s hlavním hrdinou. Toto si přímo říkalo o ždímání emocí, ale film mě vlastně po celou dobu úplně nepustil do nitra hlavního hrdiny a je to neskutečná škoda. Nicméně i přesto jde o velice působivý snímek, který dokázal vystihnout tu hlavní pointu a poukázat na naprostou nesmyslnost války.