Hild

Z tohoto snímku jde strašně cítit úcta k filmům Clinta Eastwooda, troufám si říct, že Robert Lorenz se jeho snímky velmi inspiroval, a kdyby se jeho jméno neobjevilo v titulkách, skutečně bych si myslela, že film režíroval právě Clint. Trouble with the Curve ani není tak o baseballu, ale spíše o napravování vztahu otce a dcery. Scénář je sice šablonovitý, ale když je hlavní dvojice v podání Clinta Eastwooda a Amy Adams, nelze se od filmu odtrhnout. Amy Adams je výborná charismatická herečka a Clint mě nikdy neomrzí. I ten Justin Timberlake zde seděl. Moc příjemný film s pěknou rodinnou atmosférou. Výborný režijní debut a myslím, že zde máme nového režiséra, který bude stát za pozornost.

Jeden z nejopravdovějších a nejupřímnějších teenagerovských filmů, jaký jsem kdy viděla. Nevyskytují se zde žádná klišé, jak možná čekáte. Mě film vrátil o těch pár let zpátky na střední a v několika momentech jsem se sama viděla, neříkejte, že Vy ne. Jeden moment byl pak pro mě přímo zdrcující, byla to ta pravda, kterou jsem vlastně ani slyšet nechtěla. Film výborně zobrazuje sílu a důležitost přátelství a taky je zde nádherně zobrazena síla okamžiku. Herci do svých rolí sedí. Měla jsem strach, že budu mít problém s Ezrou Millerem, že už ho nikdy nebudu schopná vidět jinak než ďábelského Kevina, ale po chvíli se mé obavy rozplynuly a je to právě on, kdo herecky válcuje všechny kolem. The Perks of Being a Wallflower je filmem, který nebude sbírat žádná ocenění, ale pro publikum, pro které je natočen, je to téměř dokonalý film. Nevím, zda bych teď byla schopná doporučit nějaký lepší film někomu, kdo je momentálně ve studentských letech. Krásně natočený film s obrovským srdcem a skvělým soundtrackem.

Nostalgie je mocná čarodějka a toto je dokonalý příklad toho, jak nás všechny dokáže zaslepit. Když si tak pročítám všechny ty komentáře, tak jsem snad nenarazila na žádný, kde by nebyla nějaká výtka, ale když se člověk podívá na to hodnocení, tak tomu moc neodpovídá. A ono k tomu stačí jen pár záběrů Středozemě, slyšet známe tóny, a aby se před plátnem mihl Frodo a hned má divák na krajíčku (mluvím za sebe). Jenže Hobit je pohádková knížka a rozhodnutím o rozdělení do tří částí vznikl nejutahanější film roku. Tolik naprosto zbytečných scén a během první poloviny jsem se místy trochu nudila a hlavně jsem postrádala alespoň špetku osudovosti Pána prstenů. Za první polovinu bych rozhodně nedala více než 3*. Film, na který jsem doufala, že jdu, začal až po více než první polovině a ano, pak vše funguje. Konečně přijdou emoce (slitování se Bilba nad Glumem) a přijde i pocit, že se dívám na velkolepý příběh, který je na svém počátku. Stále musím myslet na to, jak úžasné to mohlo být, kdyby se to nerozdělilo do tří částí, nebo kdyby se alespoň první část zkrátila. Film je natočen pro milovníky Pán prstenů, ostatním vlastně ani návštěvu kina nedoporučuji, nepochopí, co na tom ostatní vidí. Hobit je fajn fantasy pohádka, událost roku se však nekoná.

Film, který bych v žádném případě nenazvala hororem, rozhodně se bát nebudete a bát se nemusíte ani lekaček. Úplně film odepsat nechci, je tady vidět alespoň snaha o něco, jistý zvrat jsem do jisté míry nečekala a nemůžu říct, že by sledování bylo nějaké utrpení, nuda to byla, ale v letošním roce jsem viděla horší filmy. Nejhorší je, že divák musí snad hodinu přetrpět klišé příběh o tom, jak se dívka nastěhuje do nového města a zamiluje se do outsidera, čeká vás všechno to, co jste již mnohokrát viděli v klasických teenagerovských filmech. Film se rozjede až v závěrečné půlhodině, u které se však několikrát nelze nepousmát. Jennifer Lawrence je výborná herečka, ale zde neměla co hrát, já se na film vlastně podívala jen čistě ze zvědavosti kvůli ní.

Anna Karenina nemá emocionální sílu Pokání, ani ten neodolatelný půvab Pýchy a předsudku, přesto mě Joe Wright znovu dokázal dočista omámit, znovu jsem celé dvě hodiny nevěděla o okolním světě. Kdo čeká nějaké velké melodrama, je na omylu. Anna Karenina se snaží vyhýbat patosu a kýči a nutno říct, že se jí to daří. A navíc toto je verze i pro ty, kteří u podobných filmů obvykle zívají, zásluhu na tom má až zběsilé tempo, které se u klasických dobových dramat často nevidí. Od první minuty se obraz nezastaví, kolem hlavních postav vše tančí, komparzisté i místnosti, kterými prochází. Celé to divadelní pojetí diváka pohltí a po chvíli mu připadá, že i on sám je na jeviště, že právě to je skutečný svět. Přechody z interiérů do exteriérů jsou vyřešeny skvěle a dávají dokonalý smysl. Není to film bez chyb a je mi jasné, že především milovníci díla Tolstého budou mít výhrady, film se nezabývá náboženstvím a zemědělstvím, které tvoří velkou část knihy, jednotlivé příběhy zde nejsou úplně propojeny, především u příběhu Kitty a Levina (sám o sobě je to příběh krásný) není prohlouben vliv osudu Anny a v rámci celého kontextu tam tak moc nezapadá. Já se však ptám. Copak by šlo tak obsáhlé dílo natočit lépe? Oceňuji, že se alespoň nějaká verze zabývá i postranními liniemi a pak je to tu ten Joeův vizuál, opět jsou zde scény, které berou dech a které bych mohla sledovat pořád a pořád (taneční scéna), k tomu úžasná kamera, hudba a znovu se potvrdilo, že Keira podává ty nejlepší výkony právě pod Wrightem. Takže opět můžu Joe Wrightovi poděkovat, ten člověk vážně točí filmy pro mě a Hannu už mu odpouštím.

Tak tento film si mě dokázal získat. Nikdy by mě nenapadlo, že se tak skvěle pobavím u filmu o volbě papeže. Film skvěle balancuje na hraně mezi dramatem a komedií, nespadne však ani na jednu stranu a vůbec to není nábožensky založený film, režisér Moretii nestojí ani na straně věřícího, ani na straně nevěřícího, ale na straně člověka. Hlavní postava je skvěle vyobrazena, zkrátka jen hledá sama sebe, přemýšlí o životě a o tom, co to vlastně znamená být člověkem. Je pak skvěle tak zahraná, jako napsaná, Piccoli mě svým jediným pohledem dokázal dojmout až k slzám. Obrovské překvapení, vážně výborný film.

Film, který je fakt dobře natočený, ty kamerové hrátky jsem si užívala, plno režijních nápadů, rychlé tempo, u kterého se tak divák nestihne nudit. Ale ten scénář, to je něco příšerného a já to nedokázala překousnout, tady skutečně nešlo říct mozku, ať vypne a jen si užívá akci. Celé je to strašně špatně napsané, a když už postavy sesedly z kola, tak nedokázaly vyřknout jedinou větu, u které by se divák nemusel zašklebit. V závěru už jsem měla jen pocit, že si teď ze mě někdo pořádně vystřelil. A filmu nepomohla ani má velká slabost pro Josepha Gordon-Levitta. Pro mě velmi špatný film.

Fincherova ukázka dokonalého filmového umění. Krásný film, který mě během každého zhlédnutí dokáže dojmout, ale zároveň i zvláštně pohladit. Nějaké chyby ve filmu divák nenajde, ani kdyby chtěl. Délka je dlouhá, ale v tomto filmu je třeba si pořádně vychutnat každou scénu, každý záběr, každý tón, už jsem film viděla víckrát a pokaždé mám pocit, jako bych s Benjaminem skutečně prožila celý život. Fincher má můj velký obdiv a jsem mu za tento film vděčná, protože mě dokáže úplně odtrhnout od skutečného světa, alespoň na chvíli.

Co mi na politických thrillerech poslední doby často vadí, je ta jejich složitost, kdy je tam nacpáno velké množství složitého okecávání kolem politického pozadí, ale divák si nikdy nedokáže udržet plnou pozornost a za chvíli se musí zastavit a přemýšlet o dialogu, který byl veden předtím, aby pochopil momentálně probíhající scénu. Ben Affleck na to šel mnohem jednodušeji, jeho přístup mi velmi sedl, složité okecávání vynechal úplně, ale i tak to dokázal podat způsobem, že divák po celou dobu chápe, co se děje a dokonale rozumí celému pozadí. Řemeslně jde o vysoce kvalitní film, úžasná dobová atmosféra, kamera, hudba, Ben zkrátka znovu dokazuje své kvality a proč se každý na jeho filmy tak těší, navíc si zde zahrál jednu ze svých nejlepších hereckých rolí. Přesto však jako celek je pro mě Argo mírným zklamáním. Poslední půlhodina pro mě nebyla takový nervák, jak asi měla být. Na to, že se film v posledních minutách tváří, že hlavní sedmička prožila bůhvíco, tak pro mě to celé šlo až moc hladce a mnohem větší hrdinové byli ti další lidé v zajetí, možná tato má výtka není zcela na místě vzhledem k tomu, že je to natočené podle skutečných událostí, ale tyhle pocity u mě po skončení filmu převládaly. Ale jde o dobrý film, který jsem si užila.

Vše v tomto filmu je naprosto v pořádku. Je to dobře natočené, film si v pohodě plyne bez jakéhokoliv zádrhelu, nálada celého filmu je taky ta správná, dobré herecké obsazení, ale zkrátka filmu chybí šťáva. Jedná se jen o suché převyprávění jedné slavné knihy, které však divákovi nedá a neřekne vůbec nic. Škoda, těšila jsem se.