Hild

Zklamání. Úvod fungoval dobře. Pak přišla ta část sbližování postav s divákem, rozumím tomu, čeho chtěl Nikolaev dosáhnout. Emoce jsou pak mnohem větší, když divák nějakým způsobem splyne s postavou, zaujme ho a jeho život mu není lhostejný, ale za sebe musím říct, že kromě Šímy mě postavy nějak zvlášť nezaujaly. Pár těch kýčovitých momentů filmu odpouštím, ale problém nastal u atentátu na Heydricha, tato scéna mi přišla strašně divná. Pak přicházejí již ty zásadní momenty. U těch nejdůležitějších pasáží zoufale chybějí emoce. Když už neždímat emoce z diváka u tohoto tématu, tak u jakého? Postrádala jsem tam tu sílu. Zkrátka jsem tomu nevěřila. Vím, že to už bych chtěla asi moc, ale já zkrátka necítila vůbec nic z obyvatel, u scén poprav nešel z očí mužů absolutně žádný strach, nebo beznaděj, nic co by se přeneslo na diváka, něco z čeho by mi stouply chlupy na těle. Není to tak dávno, co jsem slyšela výpověď muže, který žil ve vesnici pár kilometrů od Lidic, se slzami v očích říkal, že celou noc šlo slyšet křičení lidí, řev dobytka a celá tahle asi pětiminutová výpověď mě emočně dostala mnohem víc, než celý dvouhodinový film. Mám výtky také k závěru, film měl skončit o cca 10-15 minut dříve. Celý závěr má samozřejmě svůj význam, ale pro mě film skončil scénou ve sněhu. Musím se také vyjádřit k hudbě, je hezká a věřím, že samostatně by zněla skvěle. Jenže ve filmu se snažila být až příliš epická i ve chvílích, kdy to vůbec nebylo potřeba, strašně mě to tam rušilo. Lidice rozhodně nejsou vyloženě špatným filmem a určitě kino není ztráta času. Kdybych srovnávala Lidice pouze s českými filmy, tak bych dala asi 4*, ale to by nebylo objektivní.

Čekala jsem skvělý film, ale že až tak? To přiznávám, že ne. X-Men: First Class předčil všechna má očekávání, tenhle film je totiž vážně bomba. Takhle já si představuji ty nejlepší letní blockbustery. Svižný, akční, zábavný a přitom se stále drží při zemi, aby z toho nevznikl žádný přehnaný pitomý blockbuster, ale aby divák z kina odcházel s vědomím, že skutečně viděl dobrý film. Akce je dokonale vyvážená s klidnějšími částmi, které tady fungovaly na jedničku. Aby ne, když měl Vaughn takovou hereckou dvojku jako McAvoy - Fassbender, kteří jednoznačně zastínili všechny své kolegy a strhávali pozornost na sebe po celou dobu filmu. Scény, ve kterých byli pouze tito dva, jsem si nadmíru užívala, strašně to mezi nimi zafungovalo a každý jejich rozhovor byl naplněn určitými emocemi a správným napětím. Myslím, že i celý závěr emočně zapůsobil přesně tak, jak měl. Akční scény výborně natočené. Na Matthewa Vaughna musel být určitě velký tlak, teď si však může oddechnout, zvládl to excelentně. Musím také pochválit hudbu, ta se povedla. Já jsem z filmu nadšená a myslím, že nejlepší film tohoto léta měl premiéru už na začátku června, protože tohle jen tak něco toto léto nepřekoná.

Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Film, který mě vždy totálně vyčerpá. Po skončení filmu jsem nebyla schopna slova. Zelená míle rozhodně není film, na který se člověk může dívat často, protože ho dokáže odrovnat. Frank Darabont po mistrovském "Vykoupení z věznice Shawshank" natočil další mistrovské dílo. Vynikající výkon Toma Hankse myslím nemá ani cenu zmiňovat, ale to co tady předvádí Michael Clarke Duncan, je neuvěřitelné. Ještě snad žádný herec mě tak nedokázal jediným svým pohledem dohnat k slzám, a že takových pohledů tady měl. Rozhovor v cele, kdy se Paul přijde zeptat Johna, co by si přál a následná scéna v kině je pro mě vždy těžce zvladatelná část, tady si vždy musím připomenout, že jde pouze o film. Zelená míle je další skvost kinematografie. Film, na který nikdy nezapomenu.

Tohle mě hodně dostalo. Takhle skvěle natočený film se jen tak nevidí. Od první minuty do poslední je člověk doslova pohlcen tou mrazivou atmosférou a nelze od filmu odtrhnout zrak. Byla jsem neuvěřitelně napnutá a to i přesto, že pointa mě napadla velmi brzo, stejně jsem čekala, co si to na nás Scorsese na závěr připravil, pak přišla závěrečná věta, která mě totálně srazila na lopatky a je to právě ta poslední věta, která z Prokletého ostrova dělá něco víc a něco mimořádného. Výborný filmový zážitek, na druhé a třetí zhlédnutí to bylo snad ještě lepší. Navíc je tady opět excelentní Leo. Za sebe musím říct, že Prokletý ostrov si mě ze všech Scorseseho filmů získal nejvíce.

Dlouho jsem váhala mezi 3* a 4*, ale k tomu vyššímu hodnocení mi tam přece jen něco chybělo. Prvních deset minut vypadalo skvěle a velice slibně. Jenže pak to nějak začalo slábnout a skvělý závěr, který jsem vážně nečekala, už to nezachránil. Je to velmi krásně přímo poeticky natočené, vizuální stránka filmu se mi líbila moc, pochvala také za hudbu. Myšlenku film rozhodně má, příběh ženy, která si uvědomí, že život je vlastně nádherný až když je pozdě, určitě člověka dovede k zamyšlení, ale celé pojetí nemělo tu sílu zasáhnout emoce diváka a přitom toto téma by si to tak zasloužilo. Obrovská škoda. Rozhodně ale mám teď zájem přečíst si knihu, věřím, že bude velmi silná.

Zatím viděny pouze dvě série, takže svůj komentář budu po dalších sériích aktualizovat. Nejdříve to ale shrnu jako celek. Výborná záležitost. Teen seriálu je na seriálovém poli hromada, ale žádný nesahá "Skins" ani po kotníky, tady totiž nevedou šestnáctileté děcka životní proslovy jako čtyřicátníci a seriál nezobrazuje žádnou pohádkovou realitu, ale skutečný život dnešní mládeže se vším tím špatným i dobrým. Myslím, že naprosto každý si zde najde postavu, se kterou se ztotožní, nebo přinejmenším někoho, koho osobně zná ve svém okolí. A i když se mi některé situace zdály lehce přehnané až absurdní (nebo, že by to bylo tím, že je pro mě nepředstavitelné, že bych se v podobné situaci mohla ocitnout?), tak zkrátka takhle kvalitní teen seriál se jen tak nevidí. 1. série: Výborný rozjezd, první dva díly fakt perfektní. Pak ale přišly trochu slabší části, kdy jsem se trochu začínala nudit, naštěstí jsem to nevzdala, protože především závěrečné dva díly zvedly celou úroveň seriálu. Ještě musím pochválit výborný britský humor, ačkoliv seriál je především drama, tak i zde se vyskytuje několik vtipných momentů, u kterých jsem se smála někdy víc, než u některých komedii. - 70% ||| 2. série: Tuhle sérii bych ohodnotila slovem "wow". Takhle dobře napsaný seriál jsem už dlouho neviděla. Druhá série obsahuje snad všechno, co může takový teenager zažít a postavy se skvěle a hlavně uvěřitelně vyvíjejí. Tvůrcům palec nahoru za opět poslední dva díly, kde už se seriál stal skutečně silným dramatem. V posledním díle se sice vyskytuje asi nejvíc absurdit za celý seriál, ale je to tady podané takovým způsobem, že jim to zkrátka odpustit musím a celý díl mě i velmi dojal. A ten lehce otevřený konec se mi líbil moc, tahle parta mi bude chybět (proto mám také strach se pustit do třetí série) - 90%.

Mírné zklamání. Tak úplně mi tento film nesedl. Přitom první půlhodinu jsem si říkala "ano, tak teď mě čeká další výborná gangsterka Martina Scorseseho". Jenže po té půlhodině se něco zlomilo a film se začal dostávat někam úplně jinam. Nějak mi tady chyběla ta správná atmosféra těch klasických velkých gangsterek a bylo tak viditelné, jak se o ní Scorsese pokoušel, bohužel to úplně nevyšlo. Když už jsem si zase v druhé půlce říkala "a jo, je to výborný film", tak musel přijít ten pitomý závěr, který celý dojem zkazil. Tak naštvaná po filmu jsem už dlouho nebyla. Ale abych pořád nekritizovala, Skrytá identita je pořád nadprůměrný film s pár výbornými momenty a hlavně skvělým obsazením. Ne každý film, by se mohl chlubit takovým obsazením. K Jackovi se myslím vyjadřovat nemusím, ten špatně zahrát neumí (i když přiznávám, že ty jeho humorné hlášky mi neseděly ani trochu, ale to je spíš věc scénáře). Kdo si však krade film pro sebe, je Leo. Opět dokázal, že patří mezi absolutní špičku a já osobně ho považuji za vůbec nejlepšího herce jeho generace. Výbornou roli si zde také střihl Mark Wahlberg. Skrytý identita je dobrý film, ale rozhodně ne výjimečný a rozhodně se nejedná o nejlepší kousek Martina Scorseseho.

Tak přesně tohle jsem teď potřebovala. Nádherný film, kterému nic nechybí. Výborná režie Sofie Coppoly, která dokázala naprosto skvěle zobrazit všechny vnitřní pocity člověka a dokonale je přenést na diváka. Jsem typ diváka, který miluje velké věci (momenty, myšlenky, pocity...) ukryté v těch malých a přesně to tady je. Chvílemi jsem se usmívala, chvílemi se mi chtělo plakat, emoce jsou zkrátka ve filmu na každém kroku, ale podávané tím příjemným a nenásilným způsobem. Výborný výkon Billa Murraye, kterému jsem věřila naprosto všechno, rozhodně ale za ním nezaostává ani Scarlett Johansson. Ztraceno v překladu je krásný film, který já jen tak z hlavy nedostanu a myslím, že ještě dost dlouho budu muset o něm přemýšlet.

Jak já tento film miluju. Nevynechám ho nikdy, když ho dávají v TV. Navíc už ho pravidelně dávají před Vánocemi a právě díky tomuto filmu mi vždycky dojde, že Vánoce už se skutečně blíží. Ano, je to dlouhé, jenže při tomto filmu na celé tři hodiny úplně zapomínám na všechno kolem sebe a nechávám se unášet tou kouzelnou atmosférou celého filmu. Viděla jsem ho už hodněkrát, ale pokaždé mám úplně stejné pocity, jako při prvním zhlédnutí. Výborný Anthony Hopkins a myslím, že i Brad Pitt vystihl zmatenou Smrt, která poznává život naprosto přesně. Ještě musím zmínit krásnou pohádkovou hudbu Thomase Newmana, soundtrack mám vážně moc ráda.

Pařba ve Vegas rozhodně není typ filmu, který já bych vyhledávala, přece jen hlavní zápletka už tady byla zfilmovaná nesčetněkrát, rozhodně nepatří mezi to nejoriginálnější, o to mě ale více film překvapil. Takhle jsem se u filmu už dlouho nebavila. Ono se ani nejedná o komedii, u které byste se popadali za břicho od první minuty do poslední, ale zkrátka má TO něco navíc oproti většině jiných komedii. Sice i tady se vyskytuje pár momentů, které směřují k nesmyslnosti až trapnosti, jenže naštěstí pak přijde zase něco, co tu slabší chvilku zcela napraví a těch pár úletů filmu odpustíte. Ještě musím pochválit skvělý výběr hudby, která je ve filmu použita naprosto přesně a výběr herců, líbí se mi, že se vsadilo na neokoukané herce. Pařbu ve Vegas určitě více ocení muži, ostatně myslím, že i jim byl film cílen, ale i já jsem nadmíru spokojená a pokud se chcete podívat na pohodový oddechový film, který je však lepší než většina komedii poslední doby, neváhejte a sáhněte právě po Pařbě ve Vegas.