ainny

Věříte v kouzla? Ano, ano a ještě jednou ano. Zase mě kouzelníci Korejci dostali. Vždycky, když mám pocit, že už jejich triky znám, vytáhnou z rukávu něco, co absolutně nečekám. Takhle zpracované problémy střední školy, které jsou říznuté magií, která sama o sobě nic nevyřeší, ale přesto pomůže, jsem asi ještě neviděla. I přes tu drsnou realitu je tohle dílko pohlazením po duši a upomínkou toho, že na hladkém asfaltu květiny vážně nerostou.

Vhodný film do neklidné doby. Na nic si nehraje, jenom prostě vypráví svoje čtyři příběhy a je na vás, jestli kolem vás prošumí jako vánoční týden nebo se nad nimi zamyslíte. Titulky.

V podstatě souhlasím s tím, co už tady padlo. Ten seriál má dobrý námět, moc dílů a příšerné herecké výkony. Nicméně za zkouknutí rozhodně stojí, jsou tam silná místa, ale zároveň i spousta naprosto zbytečných scén, které zbytečně ústřední osu rozmělňují. Škoda.

Nebylo to úplně marné, i když se tam inspirace klasikou dala najít. Nicméně nápad byl dobrý, akorát to v té druhé polovině začalo jít trochu dolů a nelogičnosti ve finále mi celkový dojem docela pokazily. Pokazil mi ho i fakt, že Bae Doo-na je ve všech rolích, v kterých jsem ji viděla, zoufale stejná. Stejný trpitelský výraz ve tváři jako kdyby jiné emoce neznala. Gong Joo taky neměl nic moc co hrát, ale u něho aspoň vím, že když chce, tak zahrát umí. Za to Kim Sun-young se v kosmickou lékařku transformovala z ukřičených bab (např. Crash Landing on You transformovala skvěle). V každém případě Oskara získává Lee Joon, ani vojna na jeho herectví nic nezměnila a já se už teď těším na jeho další roli. Tentokrát v historickém seriálu Bloody Heart, kde bude hrát po boku Jang Hyuka.

Dlouho po Swayzeho smrti jsem nebyla schopná si Hříšný tanec (a vlastně nic jiného s ním) pustit. I když jsem jeho kariéru po Bodu zlomu přestala sledovat, jeho smrt mě zasáhla. Po zkouknutí dokumentu, asi vím proč. Jasně, "o mrtvých jen dobře", ale ten dokument je natočený tak hezky a s takovou láskou k němu, i když se nevyhýbá ani jeho démonům, že kouzlo jeho osobnosti muselo být téměř hmatatelné. Sice jsem měla na dnešní večer jiné plány, nelituju, tenhle dokument mě dostal a za zkouknutí rozhodně stál.

Vizuálně a hudebně je to taková korejská klasika. Dějově by to taky šlo, ale co mi vůbec nesedlo, byl výběr hlavní představitelky. Nemastná, neslaná a navíc její drobná postava a ženskost bije do očí. Tu si s chlapem můžou splést snad jenom ti, co to mají ve scénáři. Na podobnou roli, by se hodila herečka vyššího vzrůstu, která by nebyla o hlavu menší a o polovinu drobnější než přítomní muži. Rušilo mě to tak, že jsem se nedokázala pořádně zažrat do děje. Zbývají mi ještě tři díly, ale pro mě rozhodně jeden z nejslabších "Joseonů", co jsem zatím viděla a konec na tom asi už nic nezmění, protože mi je v podstatě jedno, jak to dopadne.

Docela nevyvážená záležitost. Začátek mě hodně bavil, pak začal můj zájem opadávat, protože to najednou bylo tuctové, rvaček bylo na můj vkus moc a ještě nudných a dlouhých. Nicméně v poslední čtvrtině nabral seriál zase spád, ale závěrečná cca půlhodina to zabila. Charaktery postav byly fajn a herci se snažili ze všech sil, ale se slabým scénářem a nevyužitým potenciálem nemohli udělat prakticky nic.

Božíšku, co to bylo? U korejských seriálů jsem většinou silně nekritická, ale tady to vůbec nejde. Seriál má dvě části a mě více méně bavila jenom ta první. U té druhé jsem si nebyla jistá, jestli se nedívám na nějakou propagandu náboženské sekty. A ten patetický skoro konec? To jsou Korejci no. Tenhle seriál přinesl spoustu otázek a ani jednu odpověď. Jednou stačilo.

Moje úchylka pro podobný typ filmů si přišla na své a postupné odhalování, že všechno je vlastně trochu jinak zase ukojilo moji zvědavost. Jang Dong-yoon, byť tady na začátku kariéry, volí svoje projekty velice pečlivě a i když to možná nejsou kasovní trháky, vždycky jde o příběhy, které našince donutí k zamyšlení a rozhodně nejsou tuctové. Titulky.

Nebýt ich formy a sebepropagace moderátora, asi bych šla do plných. Z pořadu je cítit láska ke své zemi a jejím tradicím. Je v něm spousta informací i poetiky. Někteří hosté mě bavili víc, někteří míň, ale to je přirozené. Nicméně ke konci mě kuchař Baek docela štval, takže jednou asi stačilo.