ainny

Ty kráso! S plnou zodpovědností prohlašuju, že nic takhle strhujícího jsem ještě neviděla! Neskutečný příběh, neskutečný děj, neskutečné herecké obsazení a já nevím co ještě! Důkazem budiž fakt, že jsem poprvé v životě shlédla devět dílů v jednom zátahu. Já chtěla přestat koukat a jít spát. Čestný pionýrský, ale to nešlo. Původně jsem si to pustila kvůli hlavnímu hrdinovi (Lee Joon-gi), ale tenhle seriál nedělá svým fantastickým výkonem jenom on. Úžasní tam byli naprosto všichni. Musím vyzdvihnout, stejně jako ostatní přede mnou, Maa, to byl ten nejuvěřitelnější mafián jakýho jsem kdy viděla. On byl "normální" člověk, který měl rád svoji rodinu i přátele, jenže ho život postavil na opačnou stranu barikády. Divím se (a děkuju Bohu), že tohle ještě Amíci neznásilnili. Trochu to rozdejchám a pak vnutím reprízu manželovi. Ať si taky užije. P.S. O dvanáct hodin později: Moc jsem toho nenaspala, ale tlak mám pořád v nebezpečných výškách... ;^)

Nejdřív jsem si říkala, že to bude tak na čtyři hvězdičky, ale jak šel děj, tak bylo jasný, že u nich nezůstanu. Černej humor byl naprosto dokonalej a nemůže pohoršit snad nikoho. Stát se mi - nedejbože - něco podobnýho, tak bych Drisse brala všemi deseti, protože je to přesně ten typ, co člověka vrátí do života. Úžasný, úžasný, úžasný! Tohle jsem rozhodně neviděla naposled! P.S, Uvažuju, že bych zejtra sjela do Hornbachu pro pár plechovek barvy a začala dělat umění. :^)))))

Moje sentimentální záležitost, kterou jsem jako dítě milovala a kouknu se na ni kdykoliv znovu. Třískovo "jen kolovrátku zpívej" se mi v hlavě rozezní vždycky, když někdo něco opakuje pořád dokola ve snaze mě přesvědčit o té své jediné pravdě pravdoucí. Štědroň byl krásný princ a Popelka byla prostě tak maličká, že její střevíček nikdo jiný nemohl obout ani omylem. Paní Medřická a pan Pešek byli ve svých rolích báječní. Nic proti Třem oříškům, ale tahle Popelka je můj šálek ranního čaje a vždycky už ji uvidím svýma dětskýma očima.

Jak mám po třetí napsat to samý, aby to bylo trochu jiný? Nijak, to se nedá. Lepší je si to pustit.

Smolíkovi k snídani, Smolíkovi k obědu a Smolíkovi k večeři. Prostě od rána do večera a stejně neomrzí. :^)

Chci bejt malej kluk a vydat se na cestu s Kikudžirem aneb ideální podívaná na /nejen/ nedělní podvečer. Kitanovsky pomalý děj je přerušován našimi výbuchy smíchu, aby je pak nahradily slzy dojetí v očich. Přitom to není ani bláznivá fraška ani dojemný kýč. Je to prostě Kitano, mistr svého řemesla, skvělý vypravěč i herec.

Tady nejde jinak než dát maximum hvězdiček. Trochu jsem se zfilmování bála, ale musím říct, že zbytečně - perfektně napsaný scénář držící se předlohy a perfektní výběr herců. Jenom málo knižních předloh je takhle skvěle převedených na plátno nebo obrazovky.

Co k tomu napsat víc než už bylo řečeno? Úžasný herecký koncert, děj kterému se dala věřit každá minuta a konec, který mi utrhl kus srdce. I přesto nebo právě proto se dívám vždycky znovu a je mi smutno. Tady hned ze dvou důvodů... Tu Ledgerovu "dlouhou noc" jsem nerozdýchala do teď.

Já nevím, co jsme - my ženský - těm Korejcům udělaly... Dokoukala jsem poslední díl - culila jsem se tu jako kretén a přitom mi tekly slzy jako hrachy. Připadám si jak vymačkanej citrón (nebo chcete-li jako Škopková sledujíc Angeliku). ;^) Ale teď vážně: První půlka dobrá, To jsem ještě zvládala dát díl a dost, ale ta druhá... to co se mi u Japonců táhlo mě tady vcuclo a nabralo parádní grády, takže kdyby čas dovolil, tak jsem si dala maratón a zkoukla ji snad jedním tahem, i když jsem vývoj děje dopředu znala. A to jsem se korejské verzi docela bránila myslíc si, že na japonskou to nemá. Trapný to omyl. Je ještě lepší - díky delší stopáži jsou postavy propracované víc do hloubky a každý z F4 má ve skříni svého kostlivce. Hlavní podraz "čarodějnice" je ještě mnohem horší a děsivější. Díky fantastické muzice mi nevadily ani flashbacky, kterých ke konci bylo docela dost. Snad jediné, co mi přišlo lepší ve verzi japonské bylo samotné finále. To bylo IMHO laděné v duchu začátku celého příběhu a víc strhující. Jo, a jsem fakt ráda, že jubilejní stý komentář mi vyšel zrovna na tohle. ;^)

Já prostě musím nekriticky dát pět hvězdiček. To je seriál mé povinné školní docházky, těšili jsme se s tátou na každý díl, sedali jsme k obrazovce pět minut předem a nikdo nás nesměl rušit. Písnička mi naskočí do hlavy vždycky když se moji mládežníci začnou štěkat. Takže Smolíkovi kdykoli, kdekoli a pořád dokola.