ainny

To se snad ani nedá hodnotit jinak. Pokaždý když LOTD vidím a slyším, tak mám husinu a Flatley snad vůbec nestárne. Na první pohled to sice ani není vidět, ale jakmile vlítne na pódium, tak je věk ten tam.

Ze začátku to bylo těžce peckoidní. Nejenom pro děj (miluju cvakání klávesnice ;^) ), ale i pro soundtrack, který si vypůjčil Fantoma Opery, který patří do mé topky a tady sedl jako p*del na nočník. Jenže pak seriál nějak ztratil na pár dílů dech a mně začal připadat jako tuctovka. Jenže trojice So Ji-sub, Uhm Ki-joon (ti jeho uhlazení a navenek laskaví záporáci jsou bezkonkurenční) a Kwak Do-won, byla tak skvělá, že mě do svého děje zase vtáhla. A to finále! Tak nějak už bývám připravená na to, že ho Korejci zkazí, ale tady snad ani nemohlo být lepší. Odhalení ke kterému došlo a jeho vyústění opět podbarvené Fantomem mi způsobilo zimomriavky a bez debaty to byla nejsilnější scéna z celého seriálu, která rozhodla o mém hodnocení.

Asi takhle. Kdyby tam nehrál žampión mého srdce, tak bych si to vůbec nepustila, natož abych se vrhla na překlad. Upíry s vyceněnýma zubama prostě vůbec nemusím. Jenže on tam hrál. A znovu dokázal, že si umí vybrat roli. Místy to byla jeho one man show a mně splnil sen, protože mi ukázal svoji zlou tvář. Takže kdybych hodnotila jeho, bylo by to za plný počet. jenže tam nebyl jenom on. Byl tam i Changmin a ten má do herce asi tak daleko jako já do herečky. Jeho nehraní bylo strašné a jeho postavě jsem nejenom nevěřila ani slovo, ona mě vůbec nebavila. Bohužel mě nebavila ani jeho královská choť, kterou mám jinak docela ráda. Takže tihle dva byli propadák. Ještě že na nich to zase tak nestálo. Lee Yoo-bi jsem si zamilovala a Soo-hyuk v roli Gwia byl prostě excelentní. Ten chlap má tak temné charisma, že mu tyhle role neskutečně sluší. Příběh jako takový nebyl špatný, i když žádná hitparáda to taky nebyla. Ale našly se tam scény, při kterých se tajil dech, jihlo srdce a pusa se sama od sebe otevřela. Druhá půlka seriálu byla podstatně lepší než začátek a zásah scénáristy Time Between Dog and Wolf byl hodně znát. Děj získal na dramatičnosti a začal parádně odsejpat. Co mi ale opravdu dost vadilo, byl po emericku upravený příběh o princi Sadovi (Sadongovi). Je obecně známo, že ho jeho otec nechal zavřít do truhly na obilí, kterou nechal postavenou na slunci, což nebohý princ nepřežil. Když jsem tady viděla, že byl shozen do studny a následně zabit upírem, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. To si proboha nemohli vymyslet jiného korunního prince? Pro někoho je to nepodstatný detail. Mně bohužel vadil. Ale abych to nějak shrnula. Seriál jako takový za tři, Joon-gi za pět. Takže ty čtyři hvězdy jsou tak akorát.

1.* za to, že mě to chytlo hned od začátku a jela jsem po dvou dílech. 2.* za to, že si plačka Park Shin-hye u mě napravila pošramocenou pověst po Heirs, kde jsem ji nesnášela. 3.* za skvělý soundtrack. 4.* za Lee Yoo-bi, kterou bych hrozně ráda viděla v hlavní roli romcomu, protože je komička k pohledání a s každou další rolí je lepší a lepší. 5.* za to, že Korejci nezvorali konec a ještě ho navíc namíchali prakticky bez patosu. Paráda.

Rve mi to srdce, protože u svých oblíbenců (tady byli hned dva!) bývám silně nekritická, ale v tomhle případě to jinak nejde. Po skvělém začátku měl seriál už jenom sestupnou tendenci a stala se z něho tuctová romantika, do které se zamíchal Sever a jižanský padouch. Poslední dva díly mě už vyloženě nebavily a konec dokonal dílo zkázy. To se přece dalo ukončit úplně jinak, než nelogicky a s určitým klišé, které Korejci tak milují. Eric promine, ale byla to bída.

Možná jsem to nadhodnotila, ale už si pamatuju jenom to, že se nám to v pravěku hrozně líbilo. Vlastně tenhle film byl prvopočátkem mého zájmu o východní Asii. A taky má na hodnocení asi vliv i fakt, že seriál jsem viděla až o dost později.

Obsadit do hlavní ženské role herečku, s jejíž absencí mimiky by mohl soupeřit snad jenom medvěd, znamená srazit zážitek ze sledovaného o jeden stupeň níž. Sin Se-kyeong je chladná jako kus ledu a vůbec se nesnaží do své role dát nějaké emoce natožpak srdce. A že zrovna tady měla příležitostí, ze kterých by některá z jejích kolegyň vytřískala maximum. Ona ne. Tváří se pořád stejně a neroztaje ani ve chvílích, kdy se má smát. A když už se usmála, tak to byl tak neupřímný a falešný úsměv, že jsem jí ho nevěřila. Ještě štěstí že jinak byl seriál obsazený skvěle. Song Seung-hun byl pravým opakem své partnerky. Z jeho výrazu jste mohli číst jako z knihy. To samé Yun Woo-jin a ostatní pánové. Díky nim jsem si tenhle docela netypický příběh užila. Líbilo se mi, že v druhé půlce byla romantika lehce odsunuta na vedlejší kolej a řešily se úplně jiné zápletky, jejichž vyústění by mě v první polovině nenapadlo ani náhodou. Snad jenom ten konec. Jsem s ním spokojená to jo, ale vzhledem k ladění celého seriálu, jsem přece jenom čekala trochu jiný.

Pokud chtěla Nova zabít v našich končinách jihokorejskou tvorbu, stejně jako kdysi Velkého Bráchu, tak se jí to povedlo dokonale. Asi kvůli té Praze si vybrala jeden z nejhorších seriálů, které jsem do teď viděla. Nedala ho duálně, ale jenom s naprosto příšerným dabingem a ještě v čas, který nemohl vyhovovat snad nikomu. Celou dobu jsem si říkala, že to vzdám, protože herecké výkony byly tragické a hodné latinskoamerické telenovely. Stejně jako scénář. Nějak začínám mít pocit, že jediné opravdu dobré, na co se Kim Eun-sook zmohla, byla Secret Garden. Hodnocení je po šestnácti dílech, a když jsem došla až sem, tak vydržím i ty dva poslední, které na něm ale nemůžou už nic změnit. To by se musel stát zázrak. Milenci mi dali dvě věci - první je poznání, že dabing u JK produkce už nikdy více. Tou druhou je soundtrack, ten se mi líbil a určitě si ho ještě někdy poslechnu.

1) Jeju, kdo by se na ostrov asi tak nechtěl podívat, když tam s hrdiny stráví tolik času. 2) Obsazení. Když nechám stranou hlavní hrdiny, kteří se mi líbili, tak musím vyzdvihnout Lee Sung-jaea. V Gu Family Book jsem ho nesnášela a nikdy bych nevěřila, že ho začnu mít ráda. Stalo se. Tahle komediální role mu dokonale sedla a já mu odpustila, že v GFB Yoo Yun-suka tak trápil. 3) Muzika. Byla se seriálem dokonale sladěná a po většinu času veselá a hravá. 4) Snad jediné, k čemu bych měla výhrady, byl způsob vyprávění. Ke konci už mi vztah hlavních hrdinů přišel až moc natahovaný a bez jiskry. Pořád se opakovalo jedno a to samé. Nebýt tam další postavy, tak bych asi hodnotila o něco níž. Ale nic není dokonalé, tenhle seriál je prostě udělaný na pohodu, nikam nepospíchá a já se po dokoukání ještě nějakou chvilku culila. A o to tu šlo především.

Klasika je prostě klasika a málokdo dokáže vstoupit do téže řeky podruhé. Tady se to bohužel potvrdilo. A to navzdory úžasné kameře a sympatickým hlavním představitelům. Je celkem jedno, že se mrtvý a živá prohodili, chemie mezi nimi moc nefungovala. Oba na mě působili dost chladně. Swayze s Moorou byli extraliga. A to ji nemám ráda. Nebylo tam ani to napětí, i když to možná bylo tím, že se tvůrci do filmu nesnažili dát ani náznak nějaké originality a překvapilo až samotné finále, které (aspoň něco!) zpracovali trochu jinak. Ani to ze mě ale, na rozdíl od originálu, nevymáčklo ani slzu. Není to špatný film, ale myslím, že průměrné hodnocení je tak akorát. A abych nezapomněla, japonský Duch má ještě jeden nedostatek. Není tam Whoopi Goldberg. :^)