Freemind

Hloupý pokus o resuscitaci mimomemské mrtvoly. Vizuálně i obsahově to stále smrdí devadesátkami, na rozdíl od originálních řad to ale není ani trochu roztomilé. Trestuhodně líné technické provedení doplňuje debilní, přestřelená zápletka, která splácala dohromady snad všechny dnešní konspirační teorie. Nasaďte si alobalové čepičky, jedeme z kopce.

Zdaleka ne geniální - přesto velmi osvěžující debut. Trochu mne zamrzel příliš otevřený konec - mám rád pointy, tady jsem měl dojem, že v závěru skvěle rozehrané partie scénárista nevěděl, jak to celé vygradovat, takže to nechal tak nějak vyšumět do ztracena (což může mít velmi silný účinek, ten se ale zrovna tady nedostavil). Jinak ve všech směrech řemeslně výborně zvládnutý film a nebanální děj s banálním tématem.

Těžce nevyrovnané dílko - vymazlený, psychedelický mikrosvět sice dokáže omámit, ale bohužel nezakryje všechny díry ve zmateném scénáři. Burton se motá v kruhu vlastních fantazií a už mě pomalu, ale jistě začíná nudit.

Nudné a zbytečné.

Závěrečná řeč, karikatura i epitaf Boba Fosseho. Nahlédnutí do světa showbyznysu plného závistivých, ambiciózních, zahořklých zvířat. Lidí, kteří myslí pohlavními orgány a zároveň tvoří velké umění, kteří prožívají těžké umělecké krize a zároveň se neustále otírají o kýč a levnou operetku. Atmosféra broadwayských muzikálů je mi trochu cizí, ale musím se hluboce poklonit té bolestné ódě, kterou jim vystřihl člověk, který je celý život hltavě polykal i divoce zvracel. "All That Jazz" není muzikál, je to intimní, metafyzické drama z hudebního prostředí, upřímná zpověď velkého umělce a malého člověka. Labutí píseň primadony, která se pomalu připravovala na svůj konec.

Dokonalá adaptace nedokonalé předlohy. V honbě za dramatizací příběhu Shaffer udělal z Mozartova životopisu horskou dráhu smyček, zvratů a podrazů, což je trochu škoda, protože zrovna jeho život a dílo jsou prozkoumány dost dobře (Mozart a Salieri možná nebyli přátelé, ale určitě se respektovali a bez problémů spolupracovali; Mozart nepsal z hlavy, spousta jeho zápisů nese stopy mnohonásobných revizí; většina historiků se shodne na tom, že Mozart nebyl geniální schizofrenik a labil, ale bystrý pracant s kompaktní osobností). Vše ostatní sedí jako Salieri na premiéře Dona Giovanniho - bezchybný audiovizuál, scénografie a masky, skvěle vedení herci (bravo hlavně pro Murraye Abrahama). A hudba, do prčic, ta hudba. Scéna společného sepisování "Requiem" patří do mé TOP10 v dějinách kinematografie, takže nemohu jinak ... Za pět.

Naprosto dokonalá filmařina. "Amatér" je v t nejjednodušší rovině příběh o tom, kterak si jeden nemotora koupí kameru, aby dokumentoval svou milovanou rodinu a nakonec propadne nové vášni do té míry, že o tu rodinu přijde. Tečka. Kieslowski byl ale příliš inteligentní na to, aby se omezil na pouhé hořko-sladké drama. Je to také příběh o tom, jak rychle se lidé mění a zavrhují své hodnoty - v případě titulního amatéra těmi impulsy byl nový koníček, ale také první chuť úspěchu a pokušení, která z něho vyplynula. Objevuje se zde také téma rozkolu mezi životními prioritami partnerů - konfliktu mezi jistotou a divokou improvizací, nudou a adrenalinem. Opravdu by mne zajímalo, kolik autobiografických prvků sem režisér propašoval. Poslední záběr je pak krásnou, klasickou pointou příběhu člověka, který zavrhl svůj svět a není schopen si najít náhradu.

S předchozími Spidermany to nelze srovnávat. Naštěstí - protože všichni tak trochu tušíme, že Raimi je parodie na režiséra. Nové pavučákovy lapálie mají kromě záběrů na hopkání mezi mrakodrapy to nejdůležitější - opravdu slušně napsaný scénář. Jistě mu lze vytknout vše, co zmínil ve své kritice J*A*S*M, ale tato škobrtnutí vyvažují opravdu hezky načrtnuté vztahy mezi hlavními hrdiny, práce s vývojem postav a hlavně solidní dialogy. Ještě jednou děkuji za laťku, kterou nasadila třeba Batmanovská trilogie nebo Zrození Planety Opic - dožil jsem se doby, kdy se na blockbustery dá koukat bez pocitu naprosté trapnosti. Tohle je nový standard pro dobrou, řemeslnou práci, a nikdo by se neměl spokojit s filmy, které jdou níž. Dávám tři a ode dneška měním můj systém hodnocení.

Nevím, teoreticky jsem tento film měl zbožňovat, snad poprvé se mi ale hutná stylizace zdála umělá a neupřímná. Celý film na mě vlastně působil jako podraz na diváka, past na intelektuály, kteří si libují v originálních, neotřelých postupech, přičemž ve skrytu duše touží po slaďoučkých a roztomilých příbězích s happy endem.

Po dlouhé době kousek, který jsem si takřka bezvýhradně užil. "American Animals" unikli většině pastí filmů natočených podle skutečných událostí - mají říz, jiskru a srší zajímavými, ale nevtíravými nápady. Za zmínku stojí hlavně nebanální konstrukce příběhu, v kterém jsou do hrané rekonstrukce celé loupeže organicky zapojení i její skuteční aktéři (jedním z průvodních motivů filmu je otázka, jak nedokonalá lidská paměť dokáže křivit skutečnost). Pro mě jednoznačně silné čtyři hvězdičky.