Freemind

Já na tu vlnu nekritického nadšení nenaskočím, přátelé - "Cela 211" je velmi slušné vězeňské drama, které bohužel rozpačitě osciluje mezi evropskými kořeny a hollywoodskými ambicemi. Tato nerozhodnost vede v druhé polovině k tomu, že postupně ze všech koutů vylézají klasické neduhy akčních filmů starého kontinentu: slabé řemeslo, nedostatečně nadimenzovaný rozpočet a hlavně nezvládnutí žánrových prvků. Mohl to být nepředvídatelný, syrový nářez, skončilo to jako uspokojivé béčko.

Pelíšky po anglicku. Nenáročná komedie, na které se příjemně podepsal Gervaisův černohumorný dráp. Dávám plus za sedmdesátkovou atmosféru a hudbu, další za několik politicky nekorektních scének. Ricky umí.

Příšerná dvouhodinová muka, sladkokyselé inferno, ukázka sprostého a trapného citového vydírání, které nemá obdoby. Po rozplizlém začátku přijde vcelku záživná prostřední část, pak se ale objeví bulka v podpaží a je po ptákách. Venezuelská telenovela hadr, film je plný jak režisérských, tak hereckých přešlapů a znásilňování diváka obrázky velkookých dětiček a sladké rodinné idylky, kde si sice lidé jakoby ubližují, ale stejně se mají tak krásně rádi, až to hřeje u srdíčka. Všechna ta klišé, šablony a polopatismy tady navíc stokrát zesiluje hudba - klavírek, housličky a akustická kytárka, už jsem jen čekal, kdy tam režisér do nějaké dojemné scénky pustí nahrané publikum - "ááááh". Čekal jsem mnoho - a už dávno jsem nesledoval závěrečné titulky tak vzteklý a zklamaný. Nechápu, jak tahle - bez prominutí - plytká a povrchní s*ačka mohla dostat nějakou cenu, natož Oscara, natož hned pět sošek.

Je pro mne malým zázrakem fakt, jak mohl tak špatný režisér jako Neil Marshall natočit tak výborný horror, jako byl Descent. Zklamán jeho ostatními filmy jsem vcelku napjatě čekal, zda se mu opět jednou podaří vyšvihnout nahoru. To napětí skončilo v okamžiku, kdy jsem viděl první trailer, který dost přesně prozradí, jak velký průser diváka čeká. Marshall na to prostě nemá, ani umělecky, ani intelektuálně, jeho další počiny už mě nezajímají. Centurion je žalostně vyprodukované dílko s mizernou výpravou, kterou se snaží zapatlat barevné filtry. Na rozdíl od vizuálně úchvatného Valhalla Rising tady přelety nad severskými krajinami působí téměř rušivě, protože jakmile se začnete kochat, kamera vás zase svrhne do strnulého, televizně plochého děje a nudných dialogů. Očekávanou záchranu nemohou přinést ani akční scény, které provázejí naprosto příšerně okaté digitální cákance krve. Jediným přínosem filmu tak zůstávají obrovská kukadla Imogen Poots. Vyplatí se vám kvůli tomu obětovat 100 minut vašeho drahocenného života?

No, tak ti se s tím opravdu nes*ali. Syrové, kruté, nekompromisní, realistické. Už dávno jsem neviděl tak nápadité a přitom kompaktní a uvěřitelné vizuální pojetí - kamera, exteriéry, masky, všechno velmi úspěšně navozuje atmosféru naprosté beznaděje a plíživého strachu na samotné hranici psychické únosnosti, na níž se hrdinové po celou dobu pohybují. Nedával jsem pozor u titulků, takže mě velmi příjemně překvapily roličky Roberta Duvalla a Guye Pearce (i když zrovna u těchto dvou postav se s maskami mohli trochu mírnit). Napínavý příběh, nepředvídatelný scénář, naprosto nehollywoodská špína, krev a chaos. Víc takových filmů, prosím.

"Walkabout" je průsečíkem několika mých úchylek, k nimž se zcela nepokrytě a hrdé hlásím - drsného půvabu Austrálie, experimentálních vizuálních postupů, přírodních motivů a sedmdesátkové atmosféry. Chrochtám blahem.

Neskutečné.

Bijte si mne, ale já ty komedie pro pamětníky nikdy nemusel ... Přičítám vysoké hodnocení sentimentální hodnotě - v rámci české kultury to je možná skvost, ale v evropském měřítku jde o bezvýznamnou taškařici.

"A Passage to India" působí dojmem, že Lean po "Mostu..." a "Živagovi" na dvacet let zamrznul v himalájském ledovci. S klidným svědomím bych ten film tipnul na polovinu šedesátých let, je to přesně ten typ teatrálně přepjatých dobrodružných dramat s roztomile papundeklovými postavami. Sečteno, podtrženo - krásné krajinky v dlouhatánském a přeplácaném filmu s tradičně nesnesitelnou hudbou Maurice Jarre'a. Ztráta času.

Tenhle film jsem stáhnul pro polovičku, které se Jason Momoa líbil jako Khal drogo v GoT a ... vlastně stačí napsat, že tenhle film ji z fanouškovství vyléčil (cituji: "Ten scénář si asi taky napsal sám, co?"). Sečteno podtrženo - hezké krajinky, hezké holky, líbivá kamera a příjemně pouštní soundtrack. Malomyslné postavy, děravý a naivní scénář, nesmyslné zvraty děje.