Freemind

Paul W.S. Anderson je buran a "Tři mušketýři" korunují jeho mnohaletý mord na dobrém vkusu - ten se nějakým zázrakem až tak neprojevuje u série Resident Evil, v celé své ošklivosti se ale odhaluje v ostatních projektech. A zde to teda vyhřezlo úplně. Od prvních vteřin mi bylo naprosto jasné, že sleduju kolosální kravinu, ono to ale bylo horší a horší - je to zvěrstvo barokně přeplácané (špatnými) digitálními efekty a nevtipnými scénkami, rezignující na jakoukoliv dramatickou linku. Šmarjájozef ... Lidi! Lidi! Zastavte ho někdo!

Otřesné. Ne snad pro míru brutality, ta už dnes nikoho nešokuje, ale spíš pro způsob, jakým je ta brutalita zobrazena. Násilí je tady syrové, prosté jakýchkoli efektů, všední a nechutně ... normální. Už začátek vám napoví, že tahle seance asi nebude procházkou růžovým sadem. Každý postava je tady emocionálně vykastrovaná, ať už jde o grobiánského ničitele Josepha nebo o útlocitnou Hannah, která se snaží překrýt chlastem a dětsky naivní vírou hrůzy spolužití s frustrovaným slabochem. Nejde ale jen o ně - ústřední dvojici obklopují zničené rodiny, sociální odpad nejnižší sorty, staří alkoholici a mladé přistěhovalecké gangy. Pocit beznaděje je tady přímo hmatatelný. Přesto je ten film podivným, smutným způsobem hezký, kromě malého sousedovic kluka tady sice nenajdete jedinou kladnou postavu, ale to filmu přidává na autenticitě. Tak nebo onak je to film, který vám může hezky zkazit večer. Dovolte mu to.

Krása. Film je krásně vybalancovaný, takže do poslední vteřiny nevíme, zda se u hlavního hrdiny probouzejí prorocké schopnosti nebo duševní choroba (a kdo říká, že to ví, ten kecá, je to až do konce 50/50) - a Michael Shannon je pro tento typ hrdinů naprosto dokonalá volba. Pozvolný způsob narrace asi každého neosloví, někoho možná i znechutí, ale což ... je to spíš o atmosféře, než o efektech, a já to mám rád právě takto, do zlatova, s česnekem. Takže tleskám, chválím, zařazuji do TOP10 thrillerů roku 2011.

Upřímné vyznání lásky starým filmům, ke kterému snad žádný fanda kinematografie nedokáže zůstat chladným. Od začátku až do konce jsem si vychutnal všechny ty dobové perličky a odkazy na klasická díla, paletu typických postav citlivě zakomponovaných do děje (chytrý hafan hlavního hrdiny, dojemně věrný sluha, neohrabaný polda s obuškem), inteligentní hrátky s žánrem němého filmu (okamžik, kdy se v Dujardinově němém světě objeví zvuky). Není to sice žádné epochální veledílo, ale jedno vím určitě - je to jeden z nemnoha filmů poslední doby, které vám nevyšumí z hlavy 20 minut po závěrečných titulcích.

Spielberg s každým dalším filmem odhaluje postupující bezzubost svého talentu. "Válečný kůň" je technicky bezchybný a místy docela dojemný, obsahuje pár ikonických scén (např. běh koně válečným polem). Zároveň je ale zoufale hloupý a naivní, citově vyděračský v Disneyovském stylu, závěrečná, stylizovaná scénografie připomíná něco mezi budovatelskými filmy a "Severem proti Jihu". Je to vlastně sled scén, které jsou klasickými šablonami tricků na diváky (houkání slepého vojáka, spontánní sbírka na výkup koně, stovky nájezdů na dojaté obličeje). Přesně víte, kdo je dobrák, a kdo je zloduch, a každý zloduch je opět vykreslen tak karikaturně jako bratři Rafani. Souhlas s J*A*S*M-em - mám zvířata rád, ale takové polidšťování (kůň obětující se pro kamaráda) by mělo zůstat v nedělních animácích pro předškoláky. Nech už toho, Stevene.

Tarsem Singh bohužel směřuje s každým dalším filmem do filmařského pekla a takřka zločinně promrhává naděje, které do něho byly kdysi vkládány. Je jasné, že jde o výjimečného tvůrce s úžasným výtvarným citem, co ale z toho, když nedostal do vínku taky cit pro rovnováhu. Tuto harmonii mezi surrealistickými výjevy a normálním dějem se mu podařilo najít v "Cele", "Pád" už scenáristicky hodně kulhal, ve "Válce Bohů" je Singh už naprosto nepříčetný. Obrazy, kostýmy a scénografie někdy doslova vyrážejí dech, ale co z toho, když je to venkoncem stupidní, béčková slátanina? Sním o paralelním vesmíru, ve kterém Singhovi někdo zaplatí tolik peněz, aby se mohl vykašlat na příběh úplně a mohl točit dvouhodinové surreální jízdy bez děje. Obávám se ale, že v tomto vesmíru nás čekají jen další a další lobotomizující mučírny.

Hm, tak na tohle jsme čekali třicet let. Bohužel se nespokojím s výmluvou "jsou i horší remaky", když jsem před týdnem nadšeně výskal u nové "Planety Opic". I když je tedy tento prequel vcelku solidně natočený horror, který se nesnaží slepě kopírovat kultovní předlohu, "The Thing" by si zasloužilo mnohem víc. Chápu, tlak producentů je sviňa. Nemuseli ale narvat do norské stanice amíky a dusit jakékoliv pokusy o vytvoření atmosféry rozmáchlými CGI efekty. Na nějakou psychologii postav můžete rovnou zapomenout. Nová "Věc" ale postrádá ještě jeden velmi důležitý aspekt, a to černý humor - všichni jsou k po*rání vážní, kromě kostrbatého vtipu na začátku se v celém filmu nevyskytuje ani jedna hláška, kterými se stará "Věc" tak hemžila. No nic. Laťka byla vysoko, náš sportovec to asi vzdal hned na rozběhu.

Nenáročný, vtipný film o vzniku vibrátoru a výborná volba pro nedělní filmovou pohodu. Viktoriánská Anglie, nevtíravá romantika a prstění obstarožních měšťaček. No neber to.

Když se zase někdo ozve, že v Čechách nemůže vzniknout dobrý thriller/sci-fi, protože "nejsou prachy", mým hlavním protiargumentem bude právě tenhle film. Nechápu, jak to někdo může přirovnat k debilním horůrkům typu "Stake Land". Mnohem víc mi to připomnělo "The Road" nebo Boyle'ovu povídku "After The Plague". Teutonská variace na staré téma je překvapivě svěží, čemuž nejvíce napomohl přímočarý scénář, monumentální soundtrack (velmi, velmi silná inspirace Zimmerem) a vynikající obrazová stránka, která nedá ani na vteřinu tušit, že autoři asi neměli nijak vysoký rozpočet. "Hell" jde hezky na dřeň, bez arogantních ambic, ale taky bez komplexů. Pro mě jedna z letošních žánrových chuťovek.

Justin se coby futuristický Jánošík snaží, ale tenhle průser nezachrání ani Amanda těma svýma megaočima. Niccol natočil stupidní a naivní agitku, který je rebelská asi tak, jako nové album Lucky Bílé. Vyčpělé, zoufalé drámo.