Freemind

Velmi rozporuplný film. Místy je to prostě nuda, musíte si opravdu uvolnit několik blokád a uvolnit se, než se do tohoto světa ponoříte. Když ale na tuto hru přistoupíte, čeká Vás opravdu zvláštní, vzrušující jízda do hlubin nevědomí, infantilní imaginace a absurdní dětské logiky. O tom vlastně je celý tento film - zhmotnění všech těch nesmyslných plánů, které jsme si jako malí caparti kreslili na papírky, smrtelně vážně míněných vyhrůžek a zákonů, pevností s tajnými vchody, válek s projektily z bláta a kamení. A právě zde konečně našla uplatnění Jonzeova neschopnost vést normální příběh a vymyslet kloudnou pointu - protože kruté, dětské hry žádný příběh ani pointu nemají.

Nápad vykradený z Cannibal Holocaust, ale natočený o dvě třídy kvalitněji. Vznikla nová kategorie horrorů, což dnes již musím doplnit o povzdech - "bohužel". Dodnes jde totiž pravděpodobně o jediný nízkorozpočtový horror, který maximálně využil potenciálu ruční kamery pro vytvoření dojmu reálnosti, i když to je zčásti způsobeno tím, že Blair Witch vzniklo ještě před nástupem digitální techniky, takže vše vypadá mnohem organičtěji. Jen si to srovnejte s Paranormal Activity nebo Fourth Kind ... Uznávám ale, že dnes už má tento film spíše už jen historickou hodnotu pro nové cesty a trendy, které zahájil.

Mistrovské dílo, které má bohužel několik hluchých míst. Na této namáhavé, tříhodinové ploše byl ale načrtnut až puntičkářsky detailní psychologický portrét geniálního vojevůdce - postavy monumentální i pitoreskní zároveň. Romantický tyran, sentimentální necita, nezvladatelně impulzivní stratég. Patton mi jako postava vůbec nebyl sympatický, tak hrozně se vzdaloval všemu, čeho si na lidech vážím - uznávám ale, že výjimečné situace si žádají výjimečných řešení. A o tom je vlastně celý tento film. Když je zle, je třeba vypustit Krakena, ten pak ale samozřejmě těžce nese, že ho někdo cpe zpátky do klece, když už je po všem.

Několikrát jsem se setkal s názorem, že tento film měl být o Darwinových cestách a dobrodružstvích a přitom jde o nudné melodrama o životě na anglickém venkově - mě se přitom líbilo právě to, že si tvůrci zvolili obtížnější, trnitější cestu a snažili se ukázat něco víc, než pár barevných obrázků palem a lodiček. Ty se tam nakonec stejně ocitnou, ale plní úlohu šťavnatých ilustrací a ne vizuální vaty. Oba herci v hlavních rolích jsou naprosto úchvatní, Bettanymu se podařilo zobrazit nejen tvůrčí muka a strach z důsledků vlastního objevu, ztrátu důvěry v partnera i prázdnotu po smrti dítěte, ale také - což v poslední době není zrovna časté téma - bolest člověka, který zažívá hlubokou krizi své víry, destrukci žebříčku hodnot. Když si k tomu připojím ještě dva, tři okamžiky, kdy jsem se upřímně dojal a krásnou - ačkoli trochu divadelní - snovou práci s obrazem a hudbou, pak nemám co řešit. Doporučuju.

Stejný případ jako Titanic. Svázal jsem svědomí a přistoupil na to, že budu tři hodiny sledovat pompézní hollywoodský megafilm s tupými dialogy a poselstvím prostým jako Dominika Mesárošová - a nakonec jsem se ty tři hodiny opravdu bavil různými bumbumy a pády a barevnými obrázky. Celá kategorie "blockbusterů" je úchylná a ve své podstatě naprosto bezcenná, Cameron ale stále drží alespoň technickou úroveň, sleduje víceméně logickou linii scénáře a hlavně - precizně zvládá akční a bitevní scény. Takže bych měl jednu prosbu na pány Spielberga a Baye -uškrťte se vzájemně.

Sladkobolná komerční s*ačka s výbornými hereckými výkony. Všechno funguje jak má, přesto se cítím emocionálně znásilněn.

Tenhle film neměl nikdy vzniknout! Je to jediná trhlina v mé teorii, která hlásá, že pojem "originální a vtipná romantická komedie" je oxymorón.

I kdyby Coeni natočili nejpodivnější, nejvleklejší film, přesto si v něm najdu ty rozkošné perličky, které sypou z rukávu, a že jich je tady opravdu požehnaně. Úžasně bizarní hrdinové (Sy, korejský student ... ), klasické podrazy na diváka (návštěvy u rabínů), krásně gradující shody náhod a průserů, naprosto dokonalá obrazová stylizace a práce s tempem vyprávění. SPOILER! Vím, že nejednoho diváka musel satirický závěr trochu zklamat, ale já jsem byl nakonec moc spokojen - poslední scéna to celé hezky uzavřela do smyčky jako předpověď nového kola katastrof. Chutnalo.

Další perla, na kterou jsem sáhl jen díky tomu, že to bylo prázdné políčko v žebříčku 250 nej filmů IMDB. Válečné filmy nemám rád, takže jsem vlastně ani nemohl být zklamán. Skromně, ale precizně zrežírované drama zobrazující konflikt zákonů a obyčejné lidské morálky, rozpor mezi pustými statistikami a osudy lidí z masa a kostí. Scénář neoplývá žádnými překvapivými zvraty - ve chvíli, kdy je partie rozehrána, už je divákovi víceméně jasné, jak to musí skončit. I když se ale smíříte s tím, že na světě neexistuje spravedlnost, ostře vás bodne poslední scéna, která v dokonalé nahotě ukáže, jak nesmyslné a tragické jsou všechny války. Krásný, smutný film.

Popravdě řečeno, ze začátku mi u tohoto filmu vadilo úplně všechno - afektovaní herci, příšerná ukecanost, úsporná, teatrální forma. Jediné, co mě drželo u obrazovky, byla čirá zvědavost. A nutno říci, že mé utrpění bylo bohatě odměněno. Ve chvíli, kdy se objeví šťoural James Stewart, začíná všechno chytat grády a pak už je to jízda až ke krásnému finále, které mi definitivně shodilo balvan ze srdce. Ani tentokrát jsi nešlápl vedle, Hitchi, jsi formát.