Freemind

O tom, kterak se prohřešky mění na velké hříchy. Snad nikdy jsem neviděl tak skličující a jízlivou satiru podanou tak nenuceným způsobem. Woody se tváří, jako by se nechumelilo, a mezi vtípky pašuje myšlenky těžké jako olovo. Vše krásně dobarveno kamerou Svena Nykvista, kterého Allen ukradl svému mistrovi, Ingmarovi. "Naposledy jsem byl v ženský při prohlídce Sochy Svobody".

Kdo by to do toho Weira řekl. "Svědek" je naprosto dokonala směsice žánrů a prvků - kriminální zápletka se zde zcela organicky proplétá s romancí a psychologickým dramatem, plus klasické "nastavení zrcadla". Prostředí vísky Amišů tomu navíc dodává punc nevšednosti a zvláštního vyklidnění. Krásná, čistá práce, kterou kazí pouze (zato často) úděsné, syntezátorové plochy Maurice Jarre'a.

Slušné, průměrné, nudné.

Zase se jim to povedlo, klukům skandinávským. Troll Hunter hravě strčí do kapsy všechny velkohubé americké paradokumenty originální tématikou, pečlivým zpracováním (ono se to paradoxně opravdu vcelku přesně drží původních legend), neotřelým vývojem děje a jemným vtipem. Plus vybuchující trollové. Plus epický závěr. Nemohu nejásat.

Jedna z mých oblíbených satansko-mysteriózních variací. Alan Parker ve vrcholné formě snová vlhký, temný příběh z vlhkého a temného New Orleans. Filmy noir se zde mísí s horrorem, dusná atmosféra amerického jihu je zesílena prvky praktik voodoo. Sex a náboženství, napětí a apatie, naděje a dezorientace. Klasika.

Trošku méně moralizování, a mohlo to být za pět. "Hořící Mississippi" vkusně zpracovává téma rasismu v USA, zprvu nenápadný film postupně nabere solidní obrátky - z malého vyšetřování se stává mohutná policejní akce, divák se nenudí, ale zároveň není urážen lacinými triky. Výborné herecké obsazení, tíživá atmosféra, precizní historický obraz. Povedlo se.

Dokonalost sama. Rodinný film se pomalu mění nejdříve na mysteriózní drama, pak na sci-fi, a přitom po celou dobu nese přirozeně načrtnutý sociální komentář. Samozřejmým druhým dnem je parodie bezduchých konzumentů - manželek, pasivních slepic a manželů, bezpáteřních, kariéristických gumáků. Lidí, kteří obětují své zájmy a touhy společensky přijatelným šablonám a zvykům. Mrazivý konec a závěrečná idylka patří k tomu nejlepšímu, co nabídl kinematografii žánr sci-fi a horroru. Nechte se překvapit.

Musím si přečíst Huxleyho předlohu - je tam na hony cítit potenciál původního příběhu, Russell to ale trochu přeťápl. Víte co, kdyby tam nepobíhal houf dlouhovlasých nahých divoženek, tak se téměř není na co koukat. Hezká scénografie a vymazlené kostýmy, jistě, charismatický Oliver Reed, ano - film ale jako celek prostě nedrží pohromadě. Na historické drama je to příliš bizarní, experimentálnímu filmu zase vadí známě skutečných, historických událostí. Nechápu, proč bylo třeba téma inkvizice, které je už v syrové podobě dokonalým materiálem pro kritiku církve a přehlídkou nejhorších hrůz, jakých je člověk schopen, proč tedy bylo třeba toto téma dodatečně dobarvovat provokacemi a kontroverzemi. Mám dojem, že všechno bylo stavěno tak trochu na efekt, film se nakonec mění na kaleidoskop zmatených, emotivních scén, a od určitého okamžiku už svou nabubřelostí a rozmachem začíná nudit. A to je zatracená škoda.

Děkuji géniovi, který dal lidstvu tlačítko Fast Forward na dálkovém ovládání.

Stand-up komedy v blasfemické tradici George Carlina. Ricky ale na rozdíl od starého páprdy nekáže a nemoralizuje - je to přízemní, nechutný, jedovatý prasák, který arogantně překračuje hranice slušnosti a vkusu. A proto ho máme rádi. Jen doufám, že mu jednou někdo za ty jízlivé průpovídky neustřelí kebuli.