Freemind

Myslím si, že k tomuto filmu bylo CSFD dost nespravedlivé - dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Zprvu docela normální příběh, který se postupně začíná "špinit" lehkými surrealistickými vsuvkami, realita se pomalu mění v poetickou (i když notně morbidní) vizi. Že se v tom někdo ztratil? No a? Musíte všechno pochopit, aby se Vám to líbilo?

Po půl roce od shlédnutí zvedám z *** na ****. Jelikož jsem mírný klaustrofobik, tak jsem se už dlouho tak krásně nepobál, dílko je to sice klišovité, ale v mezích slušnosti, případné nedostatky bohatě vynahrazuje skvělá atmosféra, svižný scénář a vcelku vydařený konec. Povedlo se, těším se na další.

V rámci žánru - dokonalé. Podotknu, že tím žánrem je ztřeštěná, absurdní, místy až surrealistická komedie. Mé oblíbené Allenovo období. Mňam.

Tak nevím, jestli ta pátá hvězdička není z nostalgie, film jsem poprvé viděl jako puberťák a od té doby patří k mým oblíbencům, na které můžu koukat vždy a všude. Bezchybná taškařice plná zvratů i barvitých figurek ("Nobody fucks with Jesus!"), skvěle zahraná i zrežírovaná.

Udělal jsem jednou chybu, že jsem to pustil mé polovičce, která pak nebyla schopná komunikovat snad hodinu. Zcela jistě jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl. (2009) - jedna hvězda dolů za závěr, s těmi obláčky to Lars fakt trochu přepískl.

Ne, nemyslím si, že by to bylo citové vydírání. Drsné scény? No a co? Měl tu vraždu natočit po americku, s hudbou v pozadí a místo stroje na psaní použít nůž z Ikey? Podle mne je ta kombinace idealizovaného světa muzikálů se smutkem a šedivostí všedních dnů naprosto geniální. A na konci jsem měl na krajíčku, já, takovej velkej kluk.

Pro mne jeden z nejlepších filmů nejen Bergmana, ale snad i světové kinematografie - vizuálně dokonalý, celistvý a vybroušený do posledního detailu. Samotný děj je až primitivně prostý, ale tak, že nenajdete ani jedno slovo navíc a ze stěžejních dialogů Vám naskakuje husí kůže - zvláště pastorův proslov ve škole je zdrcující. Přesto nejde o jednovrstvé vyprávění bez odboček a citací - režisér zde několikrát zcela otevřeně navazuje na Nietzscheho teze. Tohle je naprostá esence psychické bolesti, obraz chmurných a těžkých myšlenek. A také film, který mne pokaždé stejně hluboce raní.

Asi rok byl mým zcela bezkonkurenčně nejoblíbenějším albem soundtrack Cinematic Orchestra. Znal jsem zpaměti každou vteřinu, každý tón. A zoufale jsem sháněl kopii filmu. Pak jsem ji získal, pelášil do pokoje, zatáhnul závěsy, řekl všem, aby mě hodinu a půl nerušili ani kdyby hořel barák. A pak jsem zmáčkl play ... Co říci - byl jsem v naprostém šoku! Tohle výsostně experimentální dílo je již skoro sto let staré a přesto je více svěží a neotřelé, než většina současné "experimentální" produkce. Oděssa, kterou jsem viděl na plátně, je mi bližší, než kdybych o ní nastudoval všechny dobové materiály, vše dýchá, tepe a pulzuje a já chrochtal blahem jako v poslední době málokdy. Ryzí radost ze života, ryzí krása filmu.

Svěží scénář s překvapivě propracovanými postavami, které provázejí Paulieho během jeho pátrání po ztracené majitelce. Zkrátka - malý klenot žánru, který hravě strčí do kapsy všechny Beethoveny, prasátka Babe a podobnou verbež. Rodinné filmy nemusí být stupidní.

Úplně čisté svědomí nemám, ale stejně mi těch 5* nikdo nerozmluví. Tohle byl nefalšovaný audiovizuální nářez, originální, šokující a dokonale promyšlený, překvapivý a svěží. Zvrácenost je brutální film - scénu s hasičákem jsem si musel pustit dvakrát, abych vysledoval, jak to přesně udělali - tak děsivě naturalisticky vypadá! Nejvíc mě ale dostalo to, jak tvůrci využili obrácený sled vyprávění - ani tak mě nevzrušovalo objevování povahy zločinu, ale spíše postupné dokreslování postav. Nakonec mi vůbec nevadilo, že vlastně veškerá akce proběhla na začátku a pak se vše pomalu zklidňovalo až do melancholického finále - ba naopak. Prostě krása. Zvrhlá - ale krása.