Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 490)

plakát

Střepy v hlavě (2008) 

Čtvrtá hvězda ze slušnosti. Film, který mohl být takřka dokonalý bohužel kulhá v detailech - úchvatný vizuál a puntičkářské zpracování sem tam zprzní až amatérsky nedotažená scénka, mám taky dojem, že si tvůrce dostatečně nepohrál s nápadem, který po silném nástupu nakonec vyzní mdle. A velký mínus - všichni herci hrající "ty druhé" místo hrozivých duchů spíš vypadají jako autističtí mrzouti. Přesto přese všechno - body za skvělou hudbu, nápad, vizuální stránku, Lenu Headey a odvahu točit "jinak".

plakát

Okřídlené bytosti (2008) 

Odpal dobrý, ale těsně vedle ... Je vidět, že film měl velké ambice, herecké obsazení je téměř bezchybné, technicky to bylo taky perfektní a dlouho to vypadalo, že to bude skvělý zážitek. Nakonec z toho "jen" zážitek velmi dobrý, 3,5 hvězdiček, rozhodl jsem se ale toto tílko trochu podpořit. Scénář jiskří mnoha úžasnými detaily, profily postav se k mé sadistické radosti krásně křiví a rozpadají, má to švih i překvapivé momenty. Bohužel to ale nebylo dotaženo do konce - čekal jsem nějaký konkrétnější závěr, připadalo mi to, jako by jim skončily peníze a už neměli za co to dotočit pořádně. Je mi taky jasné, že některé postupy byly čistokrevným psychickým vydíráním diváka ... Moc dobrý pokus, snad to příště bude ještě lepší.

plakát

Pěna zabiják (1985) 

Myslím, že hodně lidí nechápe, že je to vlastně parodie na horrory - až směšně nezkušení herci jsou promícháni se zkušenými vlky, je z toho cítit silná inspirace Cronenbergem a béčkem 50tých a 60tých let. Já jsem u toho dobře pobavil :) p.s. Samozřejmě, že když jsem to viděl poprvé v dětství, tak se mi vlasy ježily hrůzou :)

plakát

Orel kontra žralok (2007) 

Strašně mě štve americká indie scéna s kreslenými titulky a ruční kamerou zachycující život na předměstí (viz Juno), tohle je ale jiné kafe ... Ve své podstatě jednoduchoučký film o několika zvláštních až lehce retardovaných lidičkách, dokonale suchý humor místy přerůstající do potrhlého dadaismu, slunce, seno a pár kiwíků. Krása.

plakát

Purpurová růže z Káhiry (1985) 

Velmi milá hra s hollywoodskými klišé a schématy - vtípky jsou spíše velmi rafinovaně vpleteny do dialogů a situací, takže nečekejte nějaké salvy smíchu. Další potvrzení faktu, že Mia Farrow a Woody Allen to je kombinace, která prostě nemůže zklamat.

plakát

Valkýra (2008) 

Takže to přece jen nebyl špatný filmový rok - už jsem se bál, že přejde do dějin jen díky slzičkám ze Slumdog Millionaire a juchancům z Mamma Mia. Valkýra je napínavé mainstreamové dílo s precizním scénářem a bezchybnou technickou stránkou. Zvláštní kapitolou je opravdu labužnická eskadra herců - BIll Nighy, Kenneth Branagh a hlavně Tom Wilkinson jsou osazeni jako perly v koruně, kvíknul jsem radostí, když jsem najednou poznal na plátně Eddieho Izzarda ve zcela netypické roli. Sedíte jako přikovaní, žmouláte lem trička a přesto, že víte, jak to skončí, si stále drmolíte, že jim to přece, kurňa, musí vyjít. Bohužel jim nevyšel nejen atentát, ale ani Tom Cruise, který sice přímo nevadí, ale taky nijak nejiskří, umím si představit spoustu fachmanů, kteří by z tak skvěle napsané role udělali vodíkovou pumu. Plný počet nedám jednak kvůli němu, druhak kvůli až křečovité standardním technickým a scénaristickým postupům. Ale tím se nenechte rušit - mažte do kina nebo na torrenty a koukněte na to.

plakát

Ronin (1998) 

Vynikající! Sice mne rozesmálo několik na dnešní dobu příliš "lame" efektů (viditelně domalovaný dým zpod pneumatik), scénář začíná ke konci napadat na jednu nohu, ale stejně ... příběh podle staré evropské školy, hudba místy inspirovaná Lalo Schifrinem, plejáda výborných herců, řízné dialogy, jedny z nejlepších automobilových honiček, co jsem viděl etc. Už po prvních dvaceti minutách je vám jasné, že sledujete klasiku.

plakát

Zvrhlá biologie (2008) odpad!

Prsaté nahotinky a švankmajerovsky animovaný plastový penis. Co to bylo, šmárjá?

plakát

Simone (2002) 

Ukrutně jsem se zklamal - protože jsem naivní blb. Věřil jsem panu Niccolovi, protože mne uchvátila Gattaca, coby jemné a inteligentní sci-fi. Věřil jsem mu také, protože Obchodník se smrtí bylo vcelku dynamické drama. A potřetí jsem věřil, že ať už půjde režisér libovolnou z těchto cest, vždy si poradí. Dobře mi tak. Simone je plytká jako jarní kaluž, oproti zcela organické a úsporné Gattace tady ze všeho lezou barevné filtry a kulisy, nikdy bych neuvěřil, že je tento film o pět let mladší, než Gattaca - spíše naopak. Hudba je rušivá a amatérská. Epizodou samou o sobě jsou technické motivy ve scénáři, který musel napsat někdo zpola nebo úplně retardovaný. Z toho pramení i trapnost "vtipných" scének. To by ale ještě na pořádný průser nestačilo - hřebíkem do rakve jsou toporní herci, zde konkrétně totálně všichni kromě Ala a Winony. Režisér se asi zbláznil, když do postavy "nejlepší, nejkrásnější a nejcharizmatičtější" herečky v dějinách obsadil tupou, strnulou a - omluvte můj slovník - vyblitou panenku, která si nikdy v žádném filmu předtím ani potom neškrtla. Díky Bohu. Kdybych sledoval umělecký film s touto figurínou, dozajista bych plakal, ale asi sotva dojetím. Strašně mne to rozhořčilo - Niccol dokonce nevyšlápnul k žádnému poselství ani alegorii, látku doslova vykuchal a naplácal na talíř, přistoupil k ní tak barbarsky, jak to jen šlo. Tohle není nějaké sarkastické komentování reality - spíš jen na hranice únosnosti roztažená epizoda Krajních mezí. Na komedii to nebylo vtipné, na sci fi to bylo prostoduché a naivní, na moralitu - povrchní a odfláknuté. Cos mi to udělal, Ondro, cos mi to udělal ...

plakát

Stmívání (2008) 

Hnus fialovej nevydařenej ... V podstatě to je velmi chytrý tah, mířený na úzkou cílovou skupinu - tedy způsob, jak natočit technicky příšerný film a prodat ho s velkým ziskem. Zde mluvíme o skupině náctiletých holčiček, které si o sobě myslí, že jsou strašně alternativní, protože místo popu poslouchají poprock - vzniká tedy emo-romance pro masy, které se nepodařilo vycucat na High School Musicalu. Všechny ty ohyzdné mínusy ani vypisovat nebudu (masky, kamera, střih, všechno hnusný průjem jako ze seriálu z americké kabelovky), nechám si jen tu nejhorší věc - tedy herce. Přímo fyzicky mne bolely seznamovací dialogy, které mezi sebou vedl ústřední pár (oba strašně křehcí, smutní a roztomile nesmělí) ve stylu : "Víš, ehm, co, já-já bych ... chjo ... nebo začni ty" "No, víš, hm, taky bych si ... nebo počkej, ech, ch-chtělas něco říct?" "Ach, ne, hm, nebo tak že bych ... ale ne, jen mluv, ech, jo." Oba hlavní představitelé jsou dokonale androgynní - zženštilý jonák s dívčími rysy a dívka s chlapeckou postavou i chováním. Umím si představit jen jednu ještě horší věc, která může potkat všechny fyzicky a psychicky dospělé diváky - a to je sequel, který nás zřejmě bohužel nemine. Potěš Pánbů.